V první polovině šedesátých let minulého století se Eva Romanová (na snímku) stala krasobruslařskou legendou. Společně s bratrem Pavlem čtyřikrát po sobě vyhrála mistrovství světa v tancích na ledě, na vrcholu oba kariéru ukončili a přešli do profesionální revue. Po odchodu z ledové plochy s manželem Jackem Grahamem procestovala celý svět, na rodný kraj ale nikdy nezapomněla a pravidelně se vrací. „Bydlela jsem v Americe, Africe nebo Velké Británii, ale zůstala jsem Hanačka a Moravanka. Když přijedu, ráda se projdu po náměstí v rodné Olomouci nebo Prostějově. Nebo zajedu do Čech pod Kosířem, kde je krásna. Vždy vím, že tady jsem doma,“ vyznává se neuvěřitelně vitální šestasedmdesátiletá dáma.

* Jaké vzpomínky se vám vybaví ve spojení s Olomoucí jako první?

„Bydleli jsme v ulici Boženy Němcové poblíž místního vlakového nádraží a také kousek od zimního stadionu. Ale nejvíc si vzpomínám na koupaliště, na kterém měli rodiče pronajatou kabinu a kde jsme v létě trávili skoro každý den.“

* Na zimní stadion jste zamířila později?

„Nejdříve začal bruslit o tři roky starší Pavel. Původně ale krasobruslařem být nechtěl, líbil se mu hokej. Táta ale řekl, že se nejdřív musí naučit pořádně bruslit. Nakonec se mu ale krasobruslení zalíbilo. Mě táta přivedl na stadion, když mi byly čtyři. Vedl nás ke sportu. Nesnesl by, abychom se flákali. Takže jsme v zimě bruslili, v létě hráli tenis a plavali. Kvůli sportování jsme sice ani nechodili do kina, protože nebyl čas, ale byly to krásné roky. Krasobruslení se podřídilo všechno. Když třeba táta sehnal na prosinec levný led, měli jsme Vánoce už v listopadu.“

* Bylo od začátku zřejmé, že s bratrem Pavlem vytvoříte pár?

„Nebylo, trenéři chtěli, aby byl v páru s jinou holkou. Táta na to řekl, že neexistuje, aby jezdil s někým cizím, když má sestru. Mně ale tehdy ještě bruslení moc nešlo, byla jsem malá. Pavel to musel odtáhnout za oba. Měl talent od přírody, tak to zvládl. Závodili jsme ve sportovních dvojicích.“

* Kdy jste přešli k tancům na ledě?

„Definitivně po mistrovství Evropy v Davosu v roce 1959. Ve sportovních dvojicích jsme skončili dvanáctí, což nevypadá špatně, ale víc párů tam nebylo. V tancích jsme dopadli lépe a bylo rozhodnuto.“

* O tři roky později už jste vyhráli mistrovství světa, navíc v Praze. Bylo to velké překvapení?

„Obrovské. Před mistrovstvím bychom brali za úspěch umístění v první desítce. Nakonec z toho byl titul, ze kterého se moc nepamatuji. Vzpomenu si na povinné tance a pak až na stupně vítězů. A také na to, že nás uvedli do lóže prezidenta a já se Pavla ptala, kdo to je.“ (úsměv)

* Najednou vám celá republika říkala „naše děti“. Měli jste vlastní zákusek Romance sourozenců Romanových. Nebylo to příliš svazující?

„Spíše jsme to brali jako povzbuzení a chtěli pak titul obhájit. Že z toho byla čtyři zlata, bylo příjemné, ale často jsme měli i kousek štěstí. A zákusek? Dlouho jsem o něm vůbec nevěděla. Byl to takový banán v čokoládě se šlehačkou. To se trefili, chutná mi dodnes.“ (smích)

* Kariéru jste ukončili hodně brzy. Vám bylo teprve devatenáct. Nenapadlo vás, že je to příliš brzy?

„Chtěli jsme končit na vrcholu. Nikdo neví, kdy by naše kariéra začala směřovat dolů. Vyhráli jsme, co se dalo. Tance na ledě tehdy nebyly na olympiádě, i to přispělo k  našemu rozhodnutí v nejlepším skončit. Následovalo angažmá v lední revui Holiday on Ice.“

* Neměli jste tehdy problém s přestupem k profesionálům?

„Jednoduché to nebylo, ale i tehdejšímu vedení státu šlo o peníze. A my jsme díky smlouvě přes Pragokoncert odváděli deset procent příjmu. Revue Holiday on Ice jsme si vybrali záměrně, protože jednou za dva roky vystupovala v Praze a my tak mohli vidět rodiče.“

* Sezóny u profesionálů výrazně ovlivnily váš další život…

„Pavel chtěl do revue, lákala ho možnost cestovat i něco vydělat. Já se ze solidarity přidala. Přerušili jsme tedy studia, koupili dva pozemky na Barrandově, že si po návratu postavíme domky… V revui jsme zůstali nakonec šest let a vzali si své první lásky – kolegy. Na žádné klasické chození a randění nebyl čas. Pavel se oženil se Švýcarkou Sonjou a přestěhovali se do Ameriky. Přestal úplně bruslit a stal se šéfem sportovního střediska ve Smoky Mountains. Já s Jackiem jsme podepsali smlouvu do Jižní Afriky. Vše nabralo jiný směr.“

* Zní to jako z pohádky. Přišly i dny, které nebyly zality sluncem?

„Nikomu se nevyhnou. Jednou v noci volala Sonja, že měl bratr smrtelnou autonehodu. Spravoval známému auto, a když jel zpátky domů, dostal smyk na škváře. Vymstilo se mu, že měl rád rychlost. Další šok nastal, že jsme nemohli jet kvůli smlouvě ani za maminkou. To jsem byla hodně smutná.“

* V životě zkrátka není nic zadarmo. Neméně zajímavý je váš život po ukončení profesionální kariéry. Jak jste se dostali ke koňské farmě v Anglii?

„S tím přišel manžel Jackie. Po revui jsme koupili koňskou farmu v jižní Anglii, jenže se k nám nastěhovali Jackieho rodiče. A už babička říkala, že dvě generace pod jednou střechou nedělají dobrotu. Takže jsme ji po roce prodali a sehnali velký dům s menším domkem. Prodejce měl jednu podmínku. Abychom se postarali o pět starých lidí, kteří tam bydleli. Kvůli britským zákonům jsme nakonec měli domov důchodců pro pětadvacet lidí. Ale mě to bavilo, vydrželi jsme to deset let. Měla jsem z krasobruslení dobrou fyzičku a smysl pro disciplínu, byla jsem zvyklá překonávat překážky. A muž taky, před ničím jsme necouvli.“

* Následovaly roky ve Spojených státech, nejdříve na ranči a pak v karavanu, v němž jste procestovali celou Ameriku…

„O tom jsme snili od chvíle, kdy jsme jednou byli s krasobruslením v Texasu. Splnilo se to, ale stěhování nebylo jednoduché. Abychom dostali zelenou kartu, potřebovali jsme najít zaměstnání v nějaké profesi, kterou oni nemají. Náš právník tam proto podal trochu absurdní inzerát, že se hledá trenér v krasobruslení, který byl několikrát mistrem světa. Na to nemohl odpovědět nikdo kromě mě. To byly začátky dalších krásných let.“

* Pak ještě přišlo jedno stěhování do Čech a návrat po letech do Anglie…

„Mamince se zhoršilo zdraví a nás napadlo přestěhovat se za ní do Česka, abychom se o ni mohli postarat. Když zemřela, vrátili jsme se do Anglie. Jackie byl v Čechách rád, bavilo ho chodit na houby. Ale nenaučil se natolik česky, aby mohl jít běžně do hospody. Odstěhovali jsme se do kraje jeho dětství, do vesnice Saint Anne’s, kde jsem zůstala i po Jackieho odchodu.“

* Čím se udržujete ve skvělé kondici?

„To je jednoduché. Vstávám před šestou, pětkrát týdně chodím plavat a pak se věnuju hlavně zahradě, mám i skleník. Vrátila jsem se k tenisu a začala bruslit na in-line. Někdy bych i zůstala v posteli, ale jsem na sebe přísná. Vstanu a lehnu si, až se vrátím domů.“

* Máte za sebou úžasný život. Takový jste si naplánovala?

„To rozhodně ne. Spíše Jackie. Měli jsme 46 let krásné a spokojené manželství. To, co jsme podnikali, byly většinou jeho nápady. Vyžadovalo to být dobrodruh, snílek i velký pracant, což mi vyhovovalo. Ale plno věcí byla náhoda, někdy se mi zdá, že celý můj život byla jedna náhoda za druhou. Ale moc bych toho na něm neměnila.“

 

EVA ROMANOVÁ

* narodila se 27. ledna 1946 v Olomouci

* legendární československá krasobruslařka

* společně s bratrem Pavlem Romanem čtyřnásobná mistryně světa v tancích na ledě (v letech 1962, 1963, 1964, 1965) a dvojnásobná mistryně Evropy (v letech 1964 a 1965)

* v roce 1965 společně sourozenecký pár vyhrál i titul mistrů světa mezi profesionálními krasobruslaři

* oblíbenému páru se v 60. letech 20. století říkalo „naše děti“, konec závodní kariéry oznámili na samém vrcholu

* ve čtvrtém ročníku ankety o nejlepšího sportovce Československa zvítězila Eva Romanová opět společně s bratrem a stali se tak nejlepšími sportovci Československa pro rok 1962

* z mnoha nabídek ledních revuí si sourozenci Romanovi vybrali slavnou Holiday on Ice, kde působili šest sezón

* oba počítali s tím, že se do Československa vrátí, ale život jim přichystal jiný osud - Pavel Roman tragicky zahynul při autonehodě, jeho sestra zůstala v zahraničí s manželem Jackem Grahamem, také krasobruslařem

* společně bydleli ve Velké Británii, Spojených státech i České republice, po úmrtí maminky se vrátili do Anglie

zajímavost: poprvé se na Hanou vrátila Eva Romanová po pětatřiceti letech v roce 2002, od té doby jezdí do rodného kraje pravidelně