Junioři na domácím ledě přivítali Břeclav a chtěli naplno bodovat, což ukazovali v průběhu celého duelu, kdy svého soupeře dokázali přehrávat, jenže scházelo k tomu to nejhlavnější, a to branky. Ty naopak zvládal střílet soupeř a první úspěch eskáčka zaznamenal až zhruba deset minut před koncem útočník Jan Žák (na snímku), který ukázal šikovnost při svém úniku. Z herního hlediska byl relativně spokojený, ale mrzí jej výsledek. Především pak pětiminutová přesilovka, jež mohla duel ještě zvrátit.

 

* Jak hodnotíte dnešní utkání?

„Jsme zklamaní, že jsme to výsledkově nezvládli. Nemyslím si, že bychom herně propadli, ale jasně se ukázalo, že nás trápí hlavně koncovka. Dnes to bylo navíc i takové ukřičené. My jsme se mezi sebou často rozčilovali, do toho pak i trenér. Měli jsme i menší bouřku v kabině, ale ani ta bohužel k více brankám nepomohla.“

* Herně to přitom nevypadalo zle. Co je třeba zlepšit ve finální fázi, abyste z toho dokázali dávat i branky?

„To je těžké říct. Myslím si, že bychom měli zlepšit úplně všechno, protože nás to trápí dlouhodobě. I dnes jsme byli daleko častěji v tlaku než soupeř, ale když z toho nedokážeme dát góly, můžeme jen těžko pomýšlet na výhru. Na druhou stranu s naším výkonem bych byl spokojen, jen do sebe musíme dostat střeleckou jistotu a víc se tam tlačit.“

* V polovině utkání jste měli pětiminutovou přesilovku. Byl to zlomový okamžik utkání?

„Jednoznačně. Měli jsme pět minut na to, abychom se za stavu 0:2 dokázali vrátit do zápasu, ale nevytvořili jsme si téměř nic a soupeř dokázal pět minut odbránit relativně v klidu. Tam se to lámalo, protože i do dalších minut bylo vidět, že je to nakoplo, nás spíše srazilo.“

* Čím to, že při hře v plném počtu jste soupeře mačkali a přesilovka nevyšla?

„Nevyšlo nám tam vůbec nic. Nemá cenu se za něco schovávat. Nebyli jsme schopni se dostat do pásma, a když si vytvoříme tlak jen na nějakou půlminutu, tak to je na takovou přesilovku zkrátka málo. I jeden gól mohl přitom situaci změnit.“

* Sám jste pak vstřelil první branku svého celku deset minut před koncem. Věděl jste dopředu, co uděláte?

„Vůbec. (smích) Já jsem ani moc nevěřil, že by se puk mohl dostat ke mně, a to jsem byl v dobré pozici. Povedlo se mi dostat za obránce, pak už nezbývalo nic jiného než klička do forhendu. Jsem rád, že to vyšlo, ale mohlo to přijít dřív.“