Na hřišti byl sice jedním z těch nejmenších, ale jeho výkon byl nepřehlédnutelný. Lukáš Petržela (na snímku) znovu potvrdil, že když mu zdraví slouží, patří k rozdílovým hráčům. Snažil se hodně tvořit za nepříznivého stavu a zvládal uhrát i náročné momenty. Největší momenty slávy si ale nechal až na úplný ý závěr, kdy nejprve srovnal stav z penalty, kterou poslal neomylně za tyč, a dvě minuty před koncem vyslal nechytatelnou ránu z odraženého míče, která odšpuntovala obrovskou radost v domácím táboře.  Po utkání tak poskytl zvesela exkluzivní rozhovor Večerníku.

* Kde jste viděl hlavní příčiny toho, že jste po poločase ztráceli dvě branky?

„Měli jsme dát první gól, jenže ani jednu ze dvou šancí jsme nevyužili. Soupeř nás za to pak během krátké chvíle potrestal, když dal branku z penalty a následně přidal druhou z rohu. Myslím si, že jsme nehráli špatně, byli jsme aktivní, ale v koncovce nám to vázlo, i takové zápasy jsou. I terén nebyl zrovna ideální, což nám trochu dělalo potíže, ale to je pro oba stejné.“

* Co přišlo za změnu do druhé půle, kdy jste byli velmi aktivní hned od startu?

„Hlavním faktorem byla podle mě změna rozestavení, kdy jsme přešli na tři – pět – dva a hráli jsme vysoko a na riziko. Věděli jsme, že duel můžeme otočit a brzká branka nám dodala sebevědomí. Pak to bylo o tom, zda nám tam ještě něco spadne nebo ne.“

* Deset minut před koncem jste ještě prohrávali, po dvou vašich brankách je z toho nakonec výhra. Je toto přesně ten moment, na který se nezapomíná?

„Přesně tak. Ty momenty a emoce, které člověk zažívá, jsou nádherné a je úplně jedno, na jaké úrovni člověk fotbal hraje. Následné emoce i v šatně, kdy si můžete zařvat se svými spoluhráči a pořádně to oslavit, ty jsou k nezaplacení. Je to super pocit.“ (úsměv)

* O srovnání i vítěznou branku jste se postaral vy. Můžete přiblížit obě situace?

„Na penaltu jsem si věřil a hned jsem věděl, kam ji chci kopnout, což se mi i podařilo. Byl jsem rád, že se mi podařilo srovnat. U druhé branky jsem viděl, jak se míč odráží ke mně, a soustředil jsem se, abych ho dokázal trefit. Musel jsem si udělat ještě krok dozadu, protože jinak by mi skočil špatně, tak mi ti sedlo přesně. Líp to asi trefit nešlo, protože to bylo jediné místo, kudy to mohlo projít. Jsem vážně rád, že jsme to zvládli otočit.“