Už od útlého dětství byl pro něj hokej sportem číslo jedna. Zadák Robert Jedlička (na snímku) toho zažil opravdu hodně. Zahrál si juniorskou extraligu v dresu Olomouce, následně působil dlouho také v dresu Jestřábů, se kterými se radoval i z postupu do první ligy, v níž si také zahrál.

Nyní už se ale hokeji věnuje jen amatérsky a patří k lídrům mužstva SK PV 1913, které má za sebou první sezónu pod tímto názvem, jež byla hned titulová. V rámci I. záhorské ligy tak mohl jako kapitán zvednout nad hlavu pohár. Nyní už však myslí na mistrovství republiky amatérů, jež proběhne od 14. do 16. dubna.

 

* S letošním ročníkem asi jistě panuje spokojenost, že?

„Ano, přesně tak. Řekl bych, že všechno do sebe zapadlo, jak mělo. Náš cíl, který jsme před začátkem sezóny měli, se podařilo realizovat a titul jsme uzmuli pro sebe, takže maximální spokojenost. (úsměv) Musím poděkovat všem klukům za to, jak k tomu v průběhu sezóny přistupovali, poděkovat musím i klubu SK PV 1913, který se nás ujal a podporoval nás, jak to jen šlo.“

* Působíte v roli kapitána. Musel jste během sezóny kluky trochu ukočírovat, nebo vše fungovalo, jak mělo?

„Nemusel. Krásné na této soutěži je to, že každý z těch kluků chce, a to srdíčko tomu hokeji dávají všichni. Každý se snaží vždycky, když tu možnost má, se na led dostat a potrénovat ať už s hobby kluby, tak kdekoliv jinde. V tomto je to trochu rozdílné třeba oproti profesionálům. Tím samozřejmě nemyslím, že by snad nechtěli, ale na tyto kluky není vyvíjen žádný tlak. A o všem rozhoduje jen ta láska k hokeji.“

* Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že je to jen o chuti, nikoliv povinnosti?

„Tak, tak. Je tam ta čistá chuť. Když člověk denně trénuje, tak se může dostat do stresu. Občas ta hlava funguje jinak, než by si sám přál. Mohou tam být vyvíjeny různé tlaky ať už finančního, či sportovního rázu. Je tam pak třeba cítit i nechuť k hokeji, čímž jsem si i já prošel. Tady je to úplně o něčem jiném.“

* V soutěži nastupujete vy, ale i řada dalších hráčů s bohatými zkušenostmi s vyššími soutěžemi. Je to znát i na úrovni I. záhorské ligy?

„Abych řekl pravdu, tak mě to samého dost překvapilo. Neříkám, že všechny celky jsou na velmi vysoké úrovni, ale na to, že tréninky probíhají vesměs individuálně, jak se to každému hodí, tak jak my, tak protivníci kvalitu měli. Troufnu si říct, že finále mělo parametry krajské ligy, protože tam se hrál opravdu kvalitní hokej.“

* S olomouckými Kohouty jste třikrát prohráli. Nejdůležitější zápas jste však zvládli, čím to?

„V průběhu ročníku se nám na ně nedařilo. Vždy to byl dobrý hokej, ale nám většinou chyběli někteří hráči a bylo to znát. To ale soupeři asi taky. My jsme se na finále svým způsobem chystali celou sezónu a šli jsme do toho s tím, že ho chceme urvat za každou cenu. Tam byla podle mě ta hlavní motivace, a když bych to řekl tou hokejovou tematikou, tak nám i štěstíčko přálo.“ (smích)

* Vás nyní čeká závěrečný turnaj v Plzni. S jakými ambicemi tam pojedete?

„Tak ambice jsou jasné. My tam jedeme vyhrát a chceme dokázat, že amatéři z Prostějova jsou opravdu dobří. S jiným cílem bychom tam ani jezdit nemuseli.“