Říká se, že zdravotní sestřička je profesí anděl, který se převléká za člověka. Na začátku letošních prázdnin oslaví Věra Tisoňová (na snímku) už 38. výročí svého nástupu do prostějovské nemocnice. Zde si prošla řadou oddělení, poměrně dlouho působila na chirurgické JIP. Od roku 2004 pak pracuje jako vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení, které se právě i díky zdejším sestřičkám těší dlouhodobě velmi dobré pověsti. A to už byl dobrý důvod pro rozhovor, který se točil nejen kolem práce a novinek v prostějovské porodnici, ale samozřejmě jsme společně probrali i životní cestu dámy, kterou mimo jiné zasvětila právě práci v prostějovské nemocnici.

 

* Co vás přivedlo ke zdravotnictví?

„Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců, o které jsem se musela starat, obzvláště když maminka po pracovním úrazu skončila v nemocnici. Snad i proto pro mě už tehdy bylo přirozené pečovat o druhé. Maminka byla následně na operaci, a to nejdříve s rukou, pak i s páteří. Docela dlouho marodila a skončila v invalidním důchodu. My jsme ji v nemocnici pravidelně navštěvovali a tam se mi zalíbilo toto povolání, možná i uniforma sestřičky. Navíc v té době si lidé doktorů a sester vážili, brali to jako vážené povolání.“

* Chtěla jste vždy dělat v porodnici?

„Původně jsem v osmé třídě šla dělat přijímačky na zdravotní laborantku do Brna. Byl tam ovšem velký nával, kromě toho přednostně brali žáky z devátých tříd, takže jsem šla do devítky. Pak jsem si ale řekla, že už to nebudu znovu zkoušet a půjdu raději na ´zdravku´ do Prostějova. Tam jsem si vždy představovala, že budu pracovat na oddělení, které je akční, kde vidíte okamžitou změnu a můžete před očima vidět, jak se lidé uzdravují. To se děje hodně po operacích, takže moje první kroky zamířily na chirurgii. Až později jsem se dostala sem na gynekologicko-porodnické oddělení, kde však mohu také sledovat, jak se například maminky po císařském řezu dávají rychle dohromady.“ (pousměje se)

* Sám porod bývá spojen s celou řadou emocí. Na co obzvláště ráda vzpomínáte?

„Když se narodí dítě, vyplaví se hormony štěstí endorfiny a rodiče prožívají nejšťastnější okamžiky svého života. Pro mě osobně to bylo nejemotivnější, když jsem pomáhala u porodu svých příbuzných či známých.“

* Co je důležité pro to, aby porod proběhl tak, jak má?

„Zásadním způsobem záleží na psychice, kterou je potřeba u žen dopředu podpořit. Proto pořádáme jednou měsíčně přednášky, na nichž se snažím ženám říct, že porod bude v rámci možností příjemný a bude postupovat dobře, pokud ony samy budou psychicky v pohodě a budou se na miminko těšit.“

* Navzdory tomu se žádný porod neobejde bez bolesti…

„Ano, to k tomu patří. Navíc každý člověk má jiný práh bolesti a každá žena porod vnímá jinak. Jakmile začnou kontrakce, tak hlavně ty, co rodí poprvé, obvykle nevědí, co přesně se s nimi děje. Netuší, jestli už rodí, nebo ještě ne. Kromě toho na ně působí hormony. Před porodem a během porodu se i proto ženy chovají jinak jako po porodu. Je to tím, že mají strach, stres a bolest. Když se dítě narodí, tak je náhle po bolesti.“

* Nežádají některé z rodiček už dopředu o císařský řez, aby předešly možným komplikacím?

„To určitě ne. Většina žen chce rodit spontánně, a i my jim říkáme, že je to vždy takto lepší. Aby bylo dopředu jasné, že budou rodit císařským řezem, musely by mít některé zdravotní problémy – indikace jako třeba epilepsie, astma, nemožnost rodit pro úraz v pánvi a podobně.“

* Kdo všechno bývá na porodním sále?

„Na sále je vždy porodní asistentka, novorozenecká sestra a lékař – porodník. V případě předčasně rozeného dítěte se přivolává pediatr, pokud je nutné provést císařský řez, je u něj anesteziolog a provádí se na operačním sále. Dříve nemohli být partneři u porodu, dnes je to standardní věc. Jestliže partner nechce či nemůže u porodu být, mohou si ženy s sebou vzít maminku či třeba kamarádku, prostě kohokoliv, kdo pro ně bude psychickou podporou.“

* Mohou mít i dulu, která bývá jejich osobní průvodkyní tímto obdobím?

„Mít ji u nás mohou, měla by však spolupracovat s personálem. U každého porodu může být i další osoba. Partner tady může trávit pobyt s rodičkou, pokud mají nadstandardní pokoj za poplatek.“

* Důležitá je nepochybně vzájemná komunikace na sále. Jak probíhá?

„Poměrně často se stává, že rodička s porodní asistentkou komunikuje přes partnera, protože sama se na to necítí. Důležité proto je, aby porodní asistentka komunikovala s oběma a nabízela jim různé možnosti. Rodičky někdy mívají porodní plán, který většinou obsahuje věci, které běžně děláme. Důležitý je však přístup právě porodní asistentky, která se musí vcítit do ženy a chápat ji.“

* Jaké další vlastnosti by správná porodní asistentka měla mít?

„V první řadě to musí být člověk vnímavý a komunikativní. Navíc je třeba si uvědomit, že během porodu je vlastně odpovědná za dva životy, a to jak za rodičku, tak i za miminko, které se má narodit. Musí si to umět zorganizovat, předvídat, být dostatečně akční a být schopna pracovat pod určitou mírou stresu, bez něhož se to na porodním sále neobejde. Navíc se mohou objevit situace, kdy se musí rozhodnout, jak si poradit, například když jsou třeba všechny porodní boxy obsazené a do toho u dveří zvoní paní, která jde také třeba k příjmu...“ (pousměje se)

* Čím si rodička může porod v prostějovské porodnici zpříjemnit?

„Těch možností je opravdu hodně. Některým pacientkám dáváme do teplé vany bylinky, které příjemně voní, nabízíme vaginální napářku s bylinkami. Je tu možnost masáže pomocí speciálních olejíčků, aromaterapie, doporučujeme úlevové polohy, žíněnky, overbaly. Oblíbené jsou i termofory, které prohřejí a pomohou lépe snášet počáteční kontrakce a zmírní křížové bolesti.“

* Zdravotnictví se v posledních letech značně vyvíjí a týká se to i oboru porodnictví. Jaké novinky nabízíte v prostějovské nemocnici?

„Během uplynulých let prošlo porodnictví skutečně velkými změnami. Pokud žena rodila třeba před pěti lety, tak možná bude překvapena, kolik se toho za tu dobu změnilo. Jestliže mám jmenovat tu nejnovější u nás, pak zrovna přede dvěma týdny jsme měli speciální kurz od lektorky Mariky Bajerové, který byl zaměřen na podporu porodu z fyzioterapeutického hlediska. Právě fyzioterapie přitom může minimálně u některých žen nahradit jinak běžně užívané látky vyvolávající porod. Dalším tématem byly konkrétní polohy a jejich změny, které porod ulehčí. Naše porodní asistentky se to naučily a už to na sále využívají. Máme radost, že i tímto způsobem můžeme rodičkám pomáhat.“  

* Co vás nyní ve vaší práci nejvíce naplňuje?

„Jako vrchní sestra se mimo jiné věnuji třeba přednáškám pro těhotné, kde se zejména prvorodičky dozvědí maximum informací o porodu a přípravě na něj. Bývají jednou do měsíce a přihlásit se na ně dá přes on-line formulář na stránkách nemocnice. Vždy budoucím rodičkám doporučuji, aby se šly do porodnice podívat, seznámily se s personálem, aby věděly, co právě tam nabízí a jak to tam vypadá. Samozřejmě že ženy hodně dají na názory svých kamarádek, nicméně je třeba si uvědomit, že mnohé z nich rodily už před časem a za tu dobu se toho mohlo hodně změnit. Proto není nad osobní návštěvu a kontakt s personálem. Tyto informace mohou před porodem hodně uklidnit a zbavit strachu. A to je to, co mě vždycky potěší.“

* Jak se tedy konkrétně na porod připravit?

„U nás se to hlavně rodičky dozvědí už někdy měsíc před termínem porodu, kdy jim dáme i seznam toho, co si mají vzít do porodnice a co konkrétně naše porodnice nabízí. Pravdou je, že některé věci jako například sledování ozev plodu musíme dle všeobecných lékařských pravidel dělat, nicméně řada věcí je na diskusi. Ženy si například mohou zvolit, jestli bude chtít partner přestřihnout pupeční šňůru, zda chtějí bonding, tedy přikládání miminka na maminku, a spoustu dalších možností, které je možné s nimi dopředu probrat.“

* V rámci předporodní přípravy nabízí prostějovská nemocnice také cvičení pro těhotné...

„Ano a většinou k nám těhotné chodí cvičit až ke konci těhotenství. Jedná se o cvičení na balonech a speciální podložce. Jsou to cviky, které však mohou provádět i doma. Nicméně také doporučujeme, aby těhotné ženy minimálně hodinu chodily na procházku v přírodě na čerstvém vzduchu.“

* Proč je pro ně důležité být ve formě?

„Ono je vždy vidět na rodičce, pokud před porodem sportovala a hýbala se i během těhotenství, pokud to tedy její zdravotní stav dovolil. V takovém případě je pro ni porod vždy snadnější.“

* Obvykle u vás rodičky zůstávají tři dny. Odcházejí některé i dříve?

„Pokud porodí a vše je v pořádku, mohou už za dvě hodiny odejít na negativní reverz. Mají-li zajištěného pediatra, který převezme dítě do péče, tak odcházejí i s dítětem. Jestliže ne, tak odchází jen rodička na negativní reverz a dítě ponechá v péči novorozeneckého oddělení. Standardně tu bývají po porodu tři dny, po císařském řezu čtyři dny, den porodu i operace se počítá jako nultý den. Těch, co chtějí odejít dříve, není mnoho, ale je to u nás možné.“

* Důkazem o obrovském pokroku v péči o předčasně narozené děti se stala holčička, která při nedávném narození v olomoucké fakultní nemocnici vážila pouhých 395 gramů. Jaké nejmenší dítě se narodilo v Prostějově, aby bylo v pořádku?

„To vám z hlavy teď neřeknu. Nicméně třeba minulý měsíc se narodil chlapeček, který měl dvě kila a sto gramů. Běžně se rodí děti 3000 až 3500 gramů. Nedávno se narodilo dítě, které mělo 4 800 gramů a myslím, že jsme v minulosti měli dokonce i pětikilové dítě.“ (úsměv)

* Ve zdravotnictví už působíte téměř čtyřicet let. Vychováváte si i své nástupkyně?

„Samozřejmě a máme z nich velkou radost. Chodí k nám totiž na praxi budoucí porodní asistentky i všeobecné sestry. Některé jsou u nás po celé tři roky bakalářského studia a my jim tak můžeme předávat naše zkušenosti a vychovat si z nich naše budoucí kolegyně. Jsem ráda, pokud jsou šikovné, že jim můžeme nabídnout práci. Máme tady tři takové porodní asistentky, které už pracují na porodním sále.“

* Co byste si vy sama přála do budoucna?

„Předně bych byla ráda, kdyby bylo více porodů. To se však netýká pouze nás, ale všech porodnic v ČR, vlastně i v celé Evropě. Je to dáno tím, že se vše zdražuje, navíc mladí lidé nejprve studují a zařizují bydlení a pak teprve zvažují, kolik dětí zvládnou. Málokdo se potom rozhodne pro více jak dvě děti. U těch z žen, které si naši porodnici nakonec vyberou, se vždy snažíme, aby porod probíhal právě podle jejich představ. V tomto ohledu se tedy mé přání nemění. I do budoucna bych si hlavně přála, aby od nás odcházely spokojené.“

 

Věra Tisoňová

Foto/20/martin: tisonova_portretovka_mls

* narodila se 5. září 1966 v Prostějově

* pochází z Brodku u Prostějova, kde chodila na základní školu

* v letech 1981 až 1985 absolvovala Střední zdravotnickou školu Prostějov - obor všeobecná sestra

* v letech 1990 a 1991 si dodělala pomaturitní specializační studium v oboru Anestezie, resuscitace, intenzivní péče

* v letech 2006 a 2007 k tomu přidala také obor Ošetřovatelská péče v gynekologii pro všeobecné sestry

* následně na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci absolvovala tříleté bakalářské studium v oboru Porodní asistence, které dokončila v roce 2011

* v roce 2015 absolvovala specializační studium Organizace a řízení ve zdravotnictví.

* v prostějovské nemocnici pracuje už od 1. července 1985, nejprve působila na chirurgickém oddělení, nejčastěji na JIP, aby po deseti letech přešla na gynekologickou JIP jako staniční sestra

* od 1. září 2004 je vrchní sestrou gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Prostějov

* s manželem Jiřím vychovali dvě dcery, kterým je 37 a 30 let, je také babičkou sedmileté vnučky Gábinky

* ve svém volném čase ráda pracuje na zahradě u maminky v Brodku u Prostějova

zajímavost: její velkou vášní je péče o dvě fenky plemene Kavalír King Charles španěl, s nimiž se zúčastnila několika výstav