Jedna věc je zajímat se o židovskou historii Prostějova, druhá je něco konkrétního udělat. Od myšlenek k činům přikročila Bohumila Procházková, která vypátrala jména zavražděných židovských spolužaček své maminky z dívčího reálného gymnázia v našem městě. A nejen to. Z vlastních peněz zaplatila devět kamenů zmizelých, které byly za dívky v ulicích města uplynulý čtvrtek položeny. S kultivovanou a humanisticky smýšlející dámou Večerník zapředl do krátkého rozhovoru.
* Co vás přivedlo k tomu, že jste z vlastních peněz uhradila hned devět kamenů zmizelých?
„Moje maminka Eliška Čápová chodila na dívčí reálné gymnázium v Prostějově. Občas s hlubokým pohnutím vzpomínala na své židovské spolužačky. Mluvila o nich jako o krásných holkách z bohatých rodin, které hrávaly na hudební nástroje a hodně sportovaly. Když je pak během války viděla ostříhané, v hadrech a s lopatami v ruce, byl to pro ni šok, na který už nikdy nezapomněla.“
* Byl nějaký moment, kdy jste se rozhodla, že uděláte něco konkrétního?
„Asi to bylo během návštěvy památníku obětí holokaustu Jad vašem v Izraeli. Do této země jsme vycestovali na dovolenou, nicméně tato zkušenost mnou hluboce otřásla a živě mi připomněla maminčiny vzpomínky.“
* Jak jste dohledala konkrétní jména?
„Ve třídních výkazech dívčího reálného gymnázia z let 1938 a 1939 jsem vyhledala všechny její spolužačky od primy až po oktávu. Pokud u jejich jména bylo náboženství izraelské, pak jsem pátrala dál a zjišťovala, kdy a za jakých okolností zemřely. Obětí holokaustu mezi nimi bylo opravdu hodně.“
* Kdo vám ve vašem pátrání pomáhal?
„Hodně mi pomohl nedávno zesnulý člen spolku Hanácký Jeruzalém Rudolf Dub a také znalec místní židovské komunity Ivan Čech. Chtěla bych také poděkovat Janě Gáborové ze spolku Hanácký Jeruzalém za perfektní organizaci pokládání kamenů.“
