Patří mezi nejúspěšnější české lukostřelce současnosti. Prostějovský rodák Michal Hlahůlek  se věnuje lukostřelbě od svých třinácti let a může se pyšnit řadou vítězství i několikanásobným titulem mistra České republiky. Jeho hlavní disciplínou je terčová lukostřelba, ale v posledních dnech zazářil také na mistrovství republiky v terénním odvětví tohoto sportu. Jeho největším snem je dostat se na olympijské hry, ty v Tokiu to zřejmě ještě nebudou. Nebo snad ano?

* Kdy a kdo vás přivedl k lukostřelbě?

„To bylo docela zajímavé, když jsme byli s rodinou před dvanácti lety na dovolené v Itálii. Tam jsme narazili právě na předvádění lukostřelby a měl jsem možnost si to tam vyzkoušet. Docela mi to šlo. Takže jsme si s mým mladším bratrem po návratu domů našli oddíl tady v Prostějově a začali jsme oba střílet. Bratr to tedy sice asi po měsíci vzdal, ale já jsem u toho zůstal. Přivedl jsem se k tomu tedy vlastně sám. V tu dobu jsem ani neznal nikoho v mém okolí, kdo by se lukostřelbě věnoval, takže jsem si tento sport musel najít sám.“

* Hned od začátku šla vaše kariéra strmě nahoru. Bylo to díky talentu nebo spíše díky vaší píli?

„Talent nemohu posoudit. Hodně mi pomohlo především to, že když jsem přišel do oddílu v Prostějově, byla v něm spousta velmi kvalitních lukostřelců a i reprezentantů. Když jsem je sledoval, tak jsem se jim chtěl co nejrychleji vyrovnat, byli vážně na vysoké úrovni. Trénoval jsem s nimi, šel jsem si za svým cílem, který jsem viděl právě na nich. Troufnu si říct, že po pár letech se mi to i podařilo.“

* Už v roce 2012 jste se dostal do reprezentace, co to pro vás znamenalo?

„Abych se přiznal, já jsem absolutně nevěděl, o čem přesně reprezentace je. (úsměv) Věděl jsem samozřejmě, že národní tým existuje, ale neměl jsem tušení, co to pro mě bude znamenat. Šel jsem do toho po hlavě a poprvé jsem se zúčastnil i mezinárodních závodů. Vůbec jsem netušil, kteří lidé tam budou a jak takové závody budou probíhat. Rychle se mi s tím ale podařilo srovnat, za což vděčím hlavně svým trenérům, kteří mi s tím neskutečně pomohli a vytvořili mi i tréninkové plány na celý reprezentační rok. Další roky už jsem si pak mohl díky nim plánovat sám. Už jsem věděl, co musím plnit a udělat pro to, abych se v reprezentaci zase objevil.“