Na první pohled byste v něm člověka pohybujícího se desítky let ve světě paragrafů nehledali. Při osobním setkání působí Ivo Černík spíše jako vnitřně rebelující slušňák než jako člověk stíhající druhé za porušení právních norem.
Přesto olomoucký rodák působí na prostějovském státním zastupitelství už od roku 2002, na začátku roku 2024 se dokonce stal jeho šéfem. Navzdory tomuto postavení se stále snaží důsledně držet hesla „nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj“. Po roce od jeho nástupu do vedoucí funkce jsme se rozhodli s ním pořídit tento obsáhlý rozhovor, který se však vzhledem k jeho zaneprázdněnosti nerodil lehce.
* Když někomu dobře obložíte koupelnu nebo zachráníte život tím, že mu transplantujete srdce, lze předpokládat, že se od něj dočkáte určitého uznání, ne-li přímo vděku. Vám lidé, na něž u soudu podáte žalobu a shromáždíte proti nim dostatek důkazů, za vaši dobře odvedenou práci nijak zvlášť nepoděkují. Odkud tedy berete motivaci pro vaši profesi?
„Na první pohled máte jistě pravdu, výsledkem mojí práce jako zástupce veřejné žaloby je dovést pachatele trestné činnosti k soudu a usilovat o jeho odsouzení. Tedy pro pachatele opravdu nic poděkování hodného. Na straně druhé se možná budete divit, ale přes onu skutečnost jsem za svoji dlouholetou praxi zažil nespočet poděkování od odsouzených, kteří ocenili řekněme můj rozumný přístup v jeho věci. Mojí motivací je tedy posuzovat ten který případ nejen z čistě trestně právního hlediska, ale pojmout ho i z pohledu jakéhosi ‚vyššího principu mravního‘, neboť za každou trestnou činností je určitý příběh. Neboli posuzovat jej i z hlediska lidského, s nadhledem zdravého rozumu, jehož základem je nejen dlouholetá praxe, ale i osobní životní zkušenosti. Což mám pocit, že se všeobecně ve společnosti bohužel vytrácí.“
* S čím jste šel studovat práva, uvažoval jste už v té době, že byste se stal státním zástupcem?
„Upřímně řečeno, žil jsem v době, kdy se názor rodičů ještě silně respektoval. Původně jsem chtěl být učitelem, ale pokud mi táta ‚radil‘, abych vystudoval práva, že to má budoucnost, tak jsem jeho názor respektoval a zaplať pánbůh jsem tehdy před 23 lety nerevoltoval. K samotné práci státního zástupce mě přivedl můj kolega, s nímž vedu, v nadsázce řečeno, ‚společný život‘ od gymnázia. Právě on nastoupil na zdejší zastupitelství o půl roku dříve. Vyslyšel jsem tehdy jeho doporučení a rozhodně nelituji!“
* Jak dlouho vlastně působíte na prostějovském státním zastupitelství?
„Včetně čekatelské praxe působím na zdejším státním zastupitelství od roku 2002. Už rozumím rodičům a prarodičům, když říkali, že život teče jako voda. Jak se říká, luskl jsem prsty a je rok 2025.“
* Jak se kriminalita v průběhu těchto let proměňovala?
„V obecné kriminalitě v zásadě nijak, ta je přítomna v obdobné míře. Fenoménem dnešní doby je přesun majetkové trestné činnosti do virtuálního světa. Před lety jsme řešili prakticky obden loupeže, krádeže v nemovitostech, aut apod., dnes jsou to v podstatě sporadické věci. Nikomu se zřejmě nevyplácí riskovat v případě loupeží až deset let vězení kvůli pár korunám, či věcem, které má pak pachatel složité někde prodat.“
* Už rok jste šéfem okresního státního zastupitelství v Prostějově, když jste v této pozici vystřídal Naděždu Kezniklovou. S čím jste do své funkce před rokem nastupoval?
„Paní Kezniklová vedla úřad velmi dobrým způsobem. Měla to samozřejmě jednodušší v tom, že měla skvělé podřízené. (smích) Mým hlavním úkolem tak bylo na její práci navázat, případně některé věci v zásadě administrativního charakteru doladit.“
* Pokud vím, tak jste se vždy zaměřoval na drogovou problematiku…
„Této trestné činnosti jsem se věnoval od počátku, neboť mi byla v rámci specializace, kromě řady dalších, svěřena. A věnuji se jí i dál v pozici vedoucího státního zástupce. Problematika drogové scény je specifická tím, že ‚pracujete‘ s lidmi, kteří jsou obvykle drogově závislí, nezřídka se pohybující na hraně společnosti. U soudu, pokud je k němu vůbec složitě dostanete, pak často slyšíme nevím, už si nepamatuji, neznám a podobně, což se odráží v důkazní náročnosti prokázat vinu.“
* Prodej drog je stejně jako celá řada dalších věcí otázkou nabídky a poptávky. Pokud je ze strany závislých poptávka, dříve či později se najde někdo, kdo jim drogu prodá. Jak jste se vyrovnával s faktem, že když jste nějakého velkého dealera po usilovné práci zavřeli, tak se na jeho místě objevili hned tři další, i když menší?
„Je tomu skutečně tak, jednoho dealera či výrobce drog zavřete a vzápětí jeho místo obsadí další. Poptávka je ve společnosti obrovská a kdo je v těchto věcech znalý, využije příležitosti takto ‚uvolněného‘ trhu. Musím nicméně v této souvislosti zmínit, že minulý rok byl z pohledu odhalení výrobců drog či jejich dealerů mimořádně úspěšný. Dokonce natolik, že vzhledem rozsahu trestné činnosti, její závažnosti, hrozící trestní sazbě, již případy náležely do jurisdikce krajského státní zastupitelství, respektive krajského soudu. Mimochodem pachatelé jsou již odsouzeni k dlouholetým trestům. Dovolte mi v této souvislosti poděkovat místní kriminálce, která odvedla neskutečně dobrou práci.“
* S každým případem strávíte mnoho hodin a s některými obžalovanými se opakovaně potkáváte i několik let, takže už je svým způsobem „dobře znáte“. Jak byste takový vztah popsal?
„Máte pravdu, že jsou pachatelé, s nimiž se potkávám u soudu s menší či větší četností snad dekádu. V jednací místnosti si pak v duchu s úsměvem zavrtím hlavou a vyslechnu si, jak je to opravdu naposledy, jak se napravili, jak žádají opět o poslední šanci. Slitování v těchto případech už samozřejmě není namístě. Jde-li o pochopení obžalovaných, jak jsem řekl v úvodu, občas s nimi lidsky souzním. Říkám si, že má fakt pech, že se to klidně může stát každému z nás.“
* Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
„Třeba když někdo někoho napadne, ale ne kvůli tomu, že mu chce ublížit, ale že chce ochránit svoji partnerku či další osoby od útoku opilého agresora, a následně mu způsobí vážnou újmu na zdraví. Jde o situace, kdy původní obrana přerostla v podstatě v útok, kdy to s onou obranou zkrátka přehnal.“
* Vašimi spisy prošla i taková jména jako konopný guru Dušan Dvořák či velkoprodejce pervitinu Lukáš Šindýlek. Jak na ně vzpomínáte?
„Šlo o zcela odlišné případy. Zatímco Lukáš Šindýlek byl klasický dlouholetý dealer drog, Dušan Dvořák bojoval za své přesvědčení legalizace pěstování konopí pro léčebné účely. Mimochodem právě v jeho případě jsem alespoň na počátku měl pro jeho činnost jakési vnitřní pochopení. Bohužel nemohl či nechtěl pochopit, že z hlediska zákona jednal protiprávně. Mně a mým kolegům tak nezbývalo nic jiného než ho opakovaně postavit před soud. Jeho případy jsme řešili každoročně, po dobu snad deseti let, a jednou ten pohár trpělivosti zkrátka přetekl.“
* Kdyby byli všichni lidé slušní, tak byste byl bez práce. Stejná situace by byla, kdyby byli všichni lumpové v jeden čas zavření. Co byste v takovém případě dělal a na co se nejvíce těšil?
„O práci se po pravdě řečeno vůbec nebojím. (úsměv) Tak jako vždycky budou potřeba porodníci či zaměstnanci krematorií, tak co svět světem stojí, nezmizeli a nezmizí bohužel ani lidé za hranicí zákona. A v tom to mám z hlediska perspektivy zaměstnání vlastně dobré! Nicméně k vaší fikci, umím si živě představit, že bych odletěl třeba do Thajska, šmirgloval tam loďky a užíval si života prostého od všech stresů.“
Dokončení najdete v devátém čísle PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.
Mgr. Ivo Černík
Státní zástupce
- narodil se 11. května 1974 v Olomouci
- od roku 1980 do roku 1988 navštěvoval základní školu bratří Cerviů, dnes ZŠ Terrova v Olomouci, ve stejném městě absolvoval čtyřleté gymnázium Hejčín. Po maturitě byl přijat ke studiu na právnické fakultě UP Olomouc, kde promoval v roce 1997
- po škole dva roky působil v advokátní kanceláři, poté jako právník kanceláře přednosty na někdejším Okresním úřadě v Prostějově a od roku 2002 již tak působí na Okresním státním zastupitelství v Prostějově
- je podruhé a nyní již šťastně ženatý, se ženou vychovává společného 14letého syna, který hraje velmi dobře hokej za HC Olomouc a na něhož je velmi pyšný
- ve volném čase si čistí hlavu prací kolem domu. Postavil zídky, kůlny, bazén, závlahy, hřiště pro syna či kompletně zrekonstruoval zahradu. Nemá problém poradit si s čímkoliv. Kromě toho ho také baví dokumenty o druhé světové válce
