Minulý týden se alespoň na krátkou dobu vrátil domů do Prostějova tenista Jakub Menšík. Přivezl s sebou trofej z turnaje v Miami, kterou tam v posledním březnovém dni vybojoval nad srbskou tenisovou legendou Novakem Djokovićem. V Prostějově jej přivítal primátor František Jura, kterému PROSTĚJOVSKÝ Večerník při této příležitosti položil několik otázek.
* Jste fanouškem Jakuba Menšíka?
„Rozhodně jsem, a to už několik let. Jsme s Kubou dlouhodobě v kontaktu, píšeme si mezi utkáními na turnajích a čas od času se vidíme i osobně. Také tentokrát jsem mu po semifinále psal esemesku a on mi na ni odpovídal. Přiznávám, že vzhledem k časovému posunu a několik hodin trvajícímu dešti jsem tentokrát při čekání na finále usnul, ale nad ránem už jsme se s manželkou zase dívali. A pak jsem ten zápas viděl ještě dvakrát.“
* Výsledek všichni známe, ale jak hodnotíte průběh finále?
„Tenis sleduju celý život a sám si rád zahraju, takže se na některé věci dívám jinýma očima. A musím konstatovat, že Jakub hrál na světové úrovni. Má vyhlášený servis, ale jeho hra byla skvělá celkově. Hrál s Novakem naprosto vyrovnaně a v klíčových fázích jej i přehrával. Navíc si musíme uvědomit, že je to devatenáctiletý mladý muž, který se může ještě roky zlepšovat a stoupat žebříčkem. Ukázal, že má potenciál být jedním z nejlepších světových hráčů. Přejme mu zdraví, aby ho nic nezastavilo na jeho úspěšné cestě.“
* Co Menšíkův úspěch znamená pro místní mládežnický sport?
„Popíšu vám, co se nyní stane, protože už jsme to zažili několikrát. Minimálně stovka dětí z Prostějova a okolí se rozhodne začít hrát tenis. Bude mezi nimi několik velkých talentů, ale pouze tyto děti to s obrovskou pílí a nezbytnou dávkou štěstí někam dotáhnou. Když v Prostějově válel Tomáš Berdych a v televizi jsme viděli Novaka Djokoviće, Jakub byl malý kluk. Mezi dětmi, které nyní nadchne pro sport Jakub, může být budoucí hvězda mužského nebo ženského světového tenisu. Ale nemusíme ani chodit mezi malé děti. V Prostějově se vzájemně táhne nahoru trojice Jakub Menšík, Jiří Lehečka a Tomáš Macháč, ve druhém sledu se derou nahoru Maxim Mrva, Dalibor Svrčina a Vít Kopřiva. Jan Kumstát a Maxim Mrva byli klíčovými členy týmu, který před rokem a půl vyhrál juniorský Davis Cup. Mezi hráči je zdravá rivalita, ale také týmový duch ovlivňující celý klub. Jakubův úspěch všechny motivuje, každý z nich udělá maximum, aby se mu vyrovnal. Věřím, že nás při sledování tenisu čeká spousta radosti.“
* Čím si vysvětlujete dlouhodobé úspěchy prostějovské tenisové školy?
„Je to samozřejmě systematická práce s dětmi a mládeží. Klub aktivně vyhledává talenty, nechává je pracovat se skvělými trenéry a dává jim příležitost rozvíjet svůj potenciál. Jeden vychovaný hráč světové úrovně by mohl být náhoda nebo štěstí. V Prostějově ovšem vyrostla spousta mužských a ženských světových tenisových jmen. Je namístě za to klubu v čele s Miroslavem Černoškem znovu poděkovat. Takže děkuju a přeju, ať se prostějovské tenisové škole i nadále daří.“
* Miroslav Černošek byl v minulosti terčem nevybíravých útoků některých svých oponentů. Jak se na to díváte?
„Dívám se na to pořád stejně. Lidská závist je věčná a úspěch se neodpouští. Přesto jsem přesvědčen, že většina našich občanů je na zdejší tenis hrdá a Miroslava Černoška uznává jako výjimečnou osobnost. Především v politice se samozřejmě najde několik závistivců, kteří ve skutečnosti pro naše město nic neudělali a jejich hlavní aktivitou je škodit ostatním. Platí to například o jedné místní poslankyni, jejíž jméno ani nechci vyslovovat. Čím méně opravdové práce pro naše město a region, tím více jedovatých vyjádření na adresu ostatních.“
* Jak se na úspěchy prostějovských sportovců díváte jako primátor, který zodpovídá za celé město?
„Mám velkou radost. Statutární město Prostějov začalo Jakuba finančně podporovat dávno před jeho současnými úspěchy. Kromě sportovní stránky, která je samozřejmě na prvním místě, je s tím spojena i skvělá publicita. Jakub nosí znak Prostějova na svém trikotu a kolikrát v přenosu z Miami zaznělo jméno našeho města, bych ani nespočítal. Nicméně samospráva si pochopitelně nechce připisovat zásluhy, které jí nepatří. V případě Jakuba Menšíka je vítězství v Miami jeho osobním úspěchem a výsledkem práce jeho týmu. Kromě trenéra a kondičního trenéra má i svého mentálního kouče odvádějícího skvělou práci. Jakub je výborně připraven na souboje s nejlepšími tenisty světa. V Miami to nebylo jen finále, vždyť on v cestě za titulem porazil tři hráče první světové desítky!“
V Prostějově nyní probíhá poměrně hodně oprav sportovišť, muže to popsat?
„Při obecnějším pohledu musím říct, že úkolem města je podporovat sport všech generací. Sami budujeme a opravujeme řadu sportovišť. Namátkou zmíním třeba zánovní halu na Vápenici sloužící hlavně florbalu, zbrusu nový běžecký tunel u ZŠ Jana Železného nebo třeba několik let zrekonstruovaný bazén na ‚ZŠ Horáka‘. Máme za sebou velkou přístavbu v areálu zimního stadionu, kde v investicích pokračujeme, a také se nám podařilo dokončit první část obnovy fotbalového stadionu. Připravujeme stavbu nového bazénu a počítáme s obnovou velodromu. Myslím, že sportovní infrastrukturu nejen udržujeme, ale velmi výrazně rozvíjíme.“
* Kolik stojí město samotný provoz sportovních klubů?
„Kluby samozřejmě primárně hospodaří ve své režii, nicméně my jim finančně pomáháme. V dotačních programech a dalších formách podpory ročně rozdělujeme bezmála 50 milionů korun. Nebereme to jako běžnou spotřebu, ale jako náš příspěvek k lepší kondici prostějovských dětí, které jsou díky tomu zdravější, psychicky odolnější a připravenější do života. Sport také stmeluje lidi, propojuje jednotlivé generace a přispívá k lepším vztahům mezi našimi občany.“
* Jste tedy se sportem ve městě spokojený?
„Já se především snažím neusínat na vavřínech. Věřím v sílu sportu, kterou jsem popsal v odpovědi na předcházející otázku. Každý dobrý nápad vítám a každou iniciativu, kterou považuji za životaschopnou, jsem připraven v rámci možností podpořit. A není to jen věc samotného města. Jsem přesvědčen o nutnosti sdružovat pro velké a důležité projekty nejen finance města, ale také kraje a státu. A především se už dlouho na všemožných úrovních snažím přesvědčit kolegy o potřebnosti životaschopné koncepce sportu celého státu a zásadní navýšení prostředků do této oblasti. Sport si zaslouží svoje samostatné ministerstvo, které by konečně přineslo respekt, řád a vědomí jeho důležitosti v celé společnosti. Bojuju za tuto myšlenku už spoustu let a myslím, že její důležitost v čase nijak neklesá, právě naopak.“
