I když třeba nejste zrovna milovníky umění, s dílem jednoho prostějovského malíře jste se už určitě setkali. Je totiž přímo v centru města a stala se z něj turistická atrakce. Pokud hádáte malbu starých židovských uliček na městských hradbách, hádáte správně. Tomáš Vincenec ale podotýká, že je sice autorem, ale hlavní malbu dělal někdo jiný. Nejen o tom se dočtete v rozhovoru, který s ním Večerník připravil.
* Jak jste se dostal k malování?
„Někde vzadu v minulosti jsou prázdniny u strýčka a tetinky v Brně. Strýček s poetickým jménem Vendelín Mišurec, byl ředitel brněnské Grafie vyhozený v dramatickém roce 1968 ze své pozice. Byl to skvělý fotograf a člověk, který se znal se spoustou zajímavých výtvarných brněnských osobností. A tak jsem spolu s ním obrážel ateliéry a nasával tu vůni tvůrčího procesu s jemnou vůní barev a červeného vína. To, že i tohle bude moje životní cesta, jsem tehdy netušil. Bližší mi byla hudba. Ovšem po marných snahách založit pořádnou pop-rockovou kapelu jsem zjistil, že bude lépe spoléhat se jen sám na sebe. A protože mám v sobě tvůrčí potřebu, našlo si mě výtvarné umění. Nejprve jsem se věnoval kresbě a perokresbě, abych na začátku 90. let podlehl té magické vůní terpentýnu a vrhl se na techniku olejomalby. A jak říká můj starý kamarád: ‚Příteli, olej na plátně, to je královská disciplína.‘ Můžu se pod to jen podepsat.“
* Jste autorem prostějovských „pomalovaných“ hradeb, které jsou dnes už součástí historie Prostějova. Jak se vám na nich pracovalo, jak dlouho to trvalo?
„Tady bych uvedl na pravou míru můj podíl na tomto skvělém projektu. Byl jsem osloven Okrašlovacím spolkem, zda bych nevytvořil vizualizaci maleb na bývalé hradby ve Školní ulici. Původní návrh počítal s kompletní malbou na celé ploše hradeb. Z důvodů špatného stavu východní časti a za téměř sabotážního postoje tehdejších památkářů se zvolil kompromis, který je v dnešní podobě. Malby prováděl tandem Ivoš Vitásek a Vlasťa Volek. Já za nimi domalovával zvonky a kliky a staral se, aby jejich práce byla nerušena. Realizace zabrala jeden krásný zářijový měsíc…“
* Malujete akvarely, oleje. Co je vám bližší?
„Takhle to nastavené nemám. Mám rád pestrost, a tak rád odbíhám z jedné techniky ke druhé, abych se pak mohl těšit z návratu. Navíc olejomalba je běh na dlouhou trať z důvodů pomalejšího zasychání tohoto média. Je to ale na druhé straně její velká přednost. Navíc jsem blíženec, takže jednotvárnost mě ubíjí. Primárně jde u tvorby, jak já to cítím, o vyjádření. Technika už je jen prostředek. Je to radost a naplnění z procesu. Menšinově také vytvářím dřevěné plastiky nebo se věnuji linorytu.“
Více čtěte v tištěném vydání
