Poprvé se v dresu eskáčka objevil před jedenácti lety a za poslední dekádu se stal jednoznačně symbolem druholigového fotbalu. Jan Koudelka (na snímku) byl i v letošním ročníku vidět a svůj pobyt zde si vyloženě užívá. Ani po aktuálním ročníku tak nemůže chybět rozhovor s tímto zkušeným středopolařem, který prozradil, že měl velkou radost a dostavila se úleva, když nemusel se spoluhráči řešit záchranu až do závěrečných bojů. Zároveň se i pozastavil nad tím, jak si jsou poslední roky podobné a že soutěž je stále vyrovnanější.
* Po předchozích dvou letech nastala jistota záchrany dříve. Dá se tak hovořit o poklidnějším ročníku?
„Záchrana v posledním kole, kterou jsme řešili předchozí dvě sezóny, rozhodně nebyla jednoduchá. Letos to tak bylo mnohem poklidnější. Paradoxní bylo, že jsme duelem, který rozhodl o naší záchraně, měli možnost hrát ještě o baráž o nejvyšší soutěž, což ukazuje, jak velmi vyrovnaná soutěž je. Šest bodů dělilo boj o baráž a záchranu, to je neskutečné. Spokojenost tak určitě je s tím, že jsme se nemuseli strachovat. Na druhou stranu jsme mohli skončit i lépe, baráž nezněla úplně zle. Ale zase bychom chtěli až moc.“
* Kdybych to vzal trochu odlehčeně, tak dvanácté místo a 37 bodů je takovým trošku evergreenem Prostějova. Máte to už nějak předem plánované v posledních čtyřech letech?
„Musím se přiznat, že jsem se na to i sám díval a že se mi tomu nechtělo věřit. My jsme měli stejné body i loni a o další dvě sezóny dříve. Mezitím jsme jednou měli o bod méně. Každý by chtěl určitě mít bodů ještě víc, mohli jsme je mít pokaždé. Je ale až neuvěřitelné, jak se bodový zisk drží ve stejných kolejích. Scénář, že bychom to takto měli nalajnované, to určitě není, ale je to možná i do nějakých zajímavostí, že čtyři roky v řadě posbíráte téměř totožný bodový zisk i umístění.“
* Za ty čtyři shodné ročníky byste našel i něco jiného, co je u mužstva podobné?
„Kádr prošel za tu dobu obrovskou proměnou, ale vždycky tady vidím velmi dobrou partu hráčů i lidí mimo kabinu. Což je podle mého názoru zásadní pro celé fungování, protože musíte táhnout za jeden provaz a rozumět si. V tom asi vidím největší spojitost kromě zmíněných výsledků a pozic.“
* Každým rokem minimálně jednou došlo ke změně trenéra. Hraje i tohle nějakou roli, nebo to jako hráči nevnímáte?
„Každý trenér má svoje věci, které chce praktikovat, uzpůsobuje podle toho taktiku. Tady jsme v profi soutěži a musíte to brát, jak to je, pokud chcete hrát. V tom třeba osobně žádnou větší překážku nebo problém nevidím. A troufám si říct, že i zbytek kabiny to má stejně. Někdy je to v důsledku výsledků, někdy zase jde zkusit štěstí výše. Vždy se pak samozřejmě něco změní, ale od toho jsme placení, abychom se tomu dokázali přizpůsobit.“
* V Prostějově jste nejdéle sloužícím hráčem. Letos jste se vrátili zpátky domů do zrekonstruovaného prostředí. Je znát, že i ta atmosféra se dost proměnila?
„I když zatím nejsou všechny práce hotové, tak je jasně cítit, že prostředí je daleko lepší, než tomu bylo dříve. Samotný trávník, ale i hlavní tribuna a světla tomu dodávají úplně jinou atmosféru. Má to už kulturu sportovního prostředí. Dříve to bylo domácké a rodinné, ale nyní už to skutečně vypadá jako fotbalový stadion. Taky nám dost pomáhá, když vidíte, že máte v zádech zaplněnou tribunu. To se prostě chcete před fanoušky předvést.“
