Dnes je pátek 13.12.2024, svátek slaví Lucie
Pavel Holík: „Ne všechno bylo v Parlamentu košer“
Aktualizováno

Čas nikdo nezastaví, jako jediný je spravedlivý a odměřuje všem stejně. Své o tom ví známý a úspěšný lékař i politik Pavel Holík (na snímku). Mimo nemocnici, kde strávil dlouhá léta jako lékař anesteziologicko-resuscitačního oddělení, ho Prostějované znají především z jeho působení u prostějovské záchranky, které také dlouhých čtrnáct let šéfoval. A pak samozřejmě z politiky, dokonce i té nejvyšší. Dvě volební období byl poslancem Parlamentu ČR, už devatenáct let je prostějovským zastupitelem, čtyři roky byl radním v Prostějově i v Olomouckém kraji. Známá persona před několika dny ohlásila odchod do důchodu. I když jak sám přiznal, jen tak sedět doma v bačkorách rozhodně nevydrží...

 

* První otázka nemůže být jiná. Proč jste se rozhodl, že půjdete do důchodu?

„To víte, léta běží a člověk nemládne. (úsměv) Od roku 1982, co jsem nastoupil na oddělení ARO, jsem každý týden držel několik nočních služeb, to samé se pak týkalo i záchranky. Tady jsme museli vždy přes den vyjet do minuty, v noci do dvou. Už to všechno za těch čtyřicet let bylo vyčerpávající a stresující. A o mém působení ve vysoké politice ani nemluvě. Avšak určitý entuziasmus a zápal pro práci mám. Takže i když teď budu takzvaně papírový důchodce, neznamená to, že nebudu dělat nic. Sedět doma v bačkorách bych rozhodně nevydržel.“ 

* Takže vás ještě v bílém plášti nebo oranžovém „dresu“ záchranáře uvidíme?

„Ano, úvazek na záchrance jsem si zkrátil o polovinu a pokračuji v práci i jako anesteziolog v soukromém zdravotnickém zařízení. Práci jsem tedy omezil na polovinu a uvidím, na co mi síly důchodce budou stačit dál.“

* Prostějované si vás zřejmě nejvíce vryli do paměti za vašeho působení u Zdravotnické záchranné služby. Za ta dlouhá léta máte za sebou tisícovky výjezdů v sanitkách. Vzpomínám si, že jste dokonce nebývalým chirurgickým zákrokem pomohl na svět miminku z těla matky umírající po závažné autonehodě. Jak na to všechno vzpomínáte?

„Na ten případ si vzpomínám velice podrobně. Dnes bych to už asi neudělal, jsou přece jen mnohem přísnější pravidla. A možná i s věkem už bych neměl odvahu do toho jít. Jednalo se tenkrát o velice závažnou dopravní nehodu, při které žena ve vysokém stupni těhotenství utrpěla těžká zranění hlavy a nastala u ní mozková smrt. Bylo to tenkrát hop nebo trop, šlo doslova o vteřiny. Stál jsem před bleskovým rozhodnutím, jestli matka i dítě zemřou, nebo alespoň tomu dítěti dáme šanci. Nakonec jsem do toho šel a císařským řezem v sanitce jsem dítě zachránil. Občas mi tento případ někdo připomene. Na jedné straně mi to dělá dobře a jsem pyšný, ale pak si zase říkám, že jsem byl tehdy blázen!

* Je o vás známo, že máte rád auta. A s tím se pojí také vaše zkušenosti s úpravami sanitek, že?

„No jasně! V roce 1982, kdy jsem začínal na ARO v nemocnici, měla záchranka jako sanitku Škodu 1203. A tu jsme tenkrát v nemocniční dílně vlastními silami upravovali, motor jsme vybavili karburátorem Weber. A tato ‚dvanáctsetrojka‘ pak sice ‚žrala‘, ale panečku jela! Následně na záchranku přišla ruská Latvia s motorem z Volhy. Byla to větší sanitka se silnějším motorem, o to míň ale brzdila! Takže zase jsme měli práci. Pamatuji si také, že už jako ordinář na záchrance jsem jel do Prahy pro novou sanitku, tentokrát auto značky Renault. To bylo první vozidlo zcela speciálně upravené jako vůz záchranné služby. Bylo pěkné, ale se slabým motorem, takže při jízdě do drahanského kopce jsme raději vypnuli majáky a na dvojku jsme vyjeli nahoru skoro krokem. Až v posledních deseti nebo patnácti letech byly záchranné služby vybavovány opravdu kvalitními vozidly, když přišla éra Volkswagenů a Mercedesů.“

* A celkově na své působení na záchrance vzpomínáte jak?

„Práce na záchrance je specifická. V nemocnici máte za sebou celý tým kolegů specialistů a zdravotních sester. Jenže při výjezdu v sanitce jste jako lékař na všechno sám, máte k dispozici jen jednoho záchranáře a řidiče sanitky. Základní úkony tedy musíte provést sám, u zákroků nelze selhat nebo se psychicky zlomit. A že ta práce je psychicky náročná, na to se spolehněte. Některý lékař záchranky si tu práci nese i domů, já jsem měl vždycky tu výhodu, že jakmile jsem byl zase u svých blízkých, dokázal jsem prostě vypnout a věnovat se čistě rodině. Takže pokud bych svoje působení u Zdravotnické záchranné služby měl v tomto kontextu zhodnotit, bylo to velice těžké, ale na druhou stranu krásné. Ten pocit, když někomu pomůžete, nebo dokonce zachráníte život, to se snad pocitově s ničím jiným nedá srovnat.“

* Váš život provází také politika. Nepřetržitě od roku 2002 jste prostějovským zastupitelem, jedno volební období jste byl radním v Prostějově i v Olomouckém kraji. A necelých osm let jste byl poslancem.

„Víte, já jsem měl první kontakty s vysokou politikou už dávno předtím, než jsem byl zvolen poslancem. Bylo to v době, kdy jsem jako ředitel záchranky sháněl a nakonec i sehnal peníze pro vybavení naší stanice rychlé pomoci. A to jsem se často obracel na vysoce postavené pány či dámy. A pak to přišlo. Když jsem se dostal v roce 2010 do Parlamentu ČR, začal jsem ihned pracovat ve zdravotnickém výboru a účast v dalším výboru mě dokonce nasměrovala do zahraniční politiky. Tato práce mě opravdu naplňovala a dokázal jsem zároveň zajistit peníze pro zdravotnictví jak v kraji, tak přímo v Prostějově.“

* Co vám práce v takzvané vysoké politice dala?

„Říká se, že politika je svinstvo. A já teď s odstupem času musím potvrdit, že ne všechno bylo v Parlamentu košer. Byli tam jistě i slušní lidé, kteří se snažili něco dokázat a pomoci obyčejným lidem ze svých volebních obvodů. Ovšem mezi poslanci byli často i kariéristé, kteří po zvolení do Poslanecké sněmovny okamžitě zapomněli na svoji práci, voliče a mysleli si, že poslanci budou na doživotí. To byla zásadní chyba.“

* Mluvíme spolu ve chvíli, kdy jste ve svých čtyřiašedesáti letech ohlásil odchod do důchodu. Ale neláká vás znovu kandidovat do Parlamentu ČR? Na podzim jsou volby...

„Přiznám to. Ano, byl jsem osloven, abych na podzim kandidoval v parlamentních volbách. Ovšem poděkoval jsem a tuto nabídku odmítl. Jednak mám svůj věk a potom jsem rád, že jsem se do Prostějova vrátil a mohu pokračovat, byť jen na půl úvazku, v medicíně.“

* Příští rok jsou pro změnu komunální volby. Ani práce na radnici vás znovu neosloví?

„To je jiná věc! Vedení prostějovské ČSSD jsem v tomto případě přislíbil, že do zastupitelstva bych kandidoval. Pro naše město bych rád ještě i nadále využil svých zkušeností.“

* Sociální demokraté se v celostátním měřítku nenacházejí v dobré pozici, volební preference stále klesají. Co vy na to?

„Je to bída! A základ k této bídě byl podle mého názoru položen už v minulém volebním období, kdy jsme nedokázali prosadit svoji politiku a naše výdobytky pro společnost. Lidé v naší zemi tak nabyli dojmu, že ČSSD nepotřebují. A nepotřebují levicovou politiku, protože se mají dobře. Bohužel naše voliče nám v uplynulých letech přebralo hnutí ANO 2011, navíc premiér Babiš rád a často hovořil o návrzích poslanců nebo členů vlády za ČSSD jako o svých podnětech. My jsme prostě tak neuměli svoji práci prodat, a přiznejme, že nám to na celostátní úrovni prostě nejde. Pro ČSSD prostě nebylo spojenectví s hnutím ANO 2011 na vládní úrovni šťastné...“

* Opusťme nyní politiku a pojďme k veselejším tématům. Slyšel jsem, že kromě jiného jste také sběratelem umění. Jakého?

„To je trošku přehnané tvrzení, že jsem sběratel, ale pár obrazů přece jen mám. (úsměv) Umění mě baví a snažím se na to konto také neustále vzdělávat. Jsem také předsedou městské komise pro nákup uměleckých děl a úzce spolupracuji s prostějovským kunsthistorikem panem Macíkem. Preferuji hlavně autory obrazů, kteří mají nějakou vazbu na město Prostějov.“

* Už jsme zmínili, že jste milovníkem rychlých aut. Prý jste kdysi také závodil, můžete nám o tom něco říct?

„Tak to už je dávná historie... V sedmdesátých a na začátku osmdesátých let minulého století jsem dokonce jezdil automobilové závody. A to do doby, než mi to tehdejší primář ARO prostějovské nemocnice pan Bohanes zakázal. (směje se) Tenkrát mi jasně řekl, ať si vyberu, jestli budu lékař, nebo závodník. Na tu dobu ale vzpomínám velice rád. Jezdil jsem automobilová rallye od těch nižších stupňů až po ty nejvyšší, včetně Valašské zimy a podobně. Měli jsme na tehdejší dobu dobré auto značky VAZ s obsahem motoru 1 600 kubických centimetrů. To bylo tehdy jedno z nejsilnějších aut. Docela se nám dařilo, jezdil jsem tenkrát s Jiřím Kiškou z Plumlova. Pak jsem s tím skončil, ale po pár letech jsem využil možnosti a jezdil jsem na závody znovu. Už ale jen jako lékařský dozor na jednotlivých motoristických akcích.“ (úsměv)

* Prozradíte na rovinu, kolik jste zaplatil pokut?

„A víte, že paradoxně za rychlou jízdu ani nic? To spíš vždycky za špatné parkování nebo za vjetí do zákazu vjezdu!“ (pousměje se)

* Pracoval jste v nemocnici, na záchrance, byl jste ve vysoké politice. Samý stres, noční směny a také často daleko od domova. Už jste říkal, že máte hodně tolerantní manželku...

„To teda mám! Vzali jsme se v roce 1982, takže příští rok spolu budeme už neuvěřitelných čtyřicet let. My jsme spolu chodili už při studiu medicíny, ona je také lékařka. Celý náš společný život byl o velké toleranci, protože jak jste řekl, dlouhé a také časté noční služby v nemocnici a pak na záchrance, pak skoro osm let v Praze, působil jsem také v Radě Evropy ve Štrasburku. Manželka to se mnou měla opravdu těžké. A já jí musím poděkovat, že mě po celou dobu vždy podporovala a pomáhala mi. Teď v mém důchodovém věku si mě užije snad víc.“ (směje se)

* Máte nějaké životní krédo?

„Jako doktor, který za svoji kariéru viděl spoustu lidí v nejtěžších zdravotních stavech, tak si vždycky hodně nahlas říkám, abychom život brali s nadhledem, ale i zodpovědně vůči sobě i ostatním. A buďme rádi za každý nový den! Život je totiž tak křehký a měli bychom si ho maximálně vážit.“

 

PAVEL HOLÍK

* narodil se 23. května 1957 v Prostějově

* je ženatý a má syna, rovněž lékaře

* v roce 1976 maturoval na Gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově

* po dalších šesti letech úspěšně absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci

je držitelem atestace I. i II. stupně v oboru anesteziologie a resuscitace a rovněž atestace v oboru urgentní medicíny

* v roce 1998 absolvoval kurz vedoucích pracovníků ve zdravotnictví

* v roce 2010 získal diplom celoživotního vzdělávání ČLK

* v letech 1982 až 1995 působil v prostějovské nemocnici jako lékař na oddělení ARO

* od roku 1991 do roku 1995 pracoval navíc jako ordinář rychlé zdravotnické pomoci, v letech 1995 až 1997 vykonával i anesteziologickou praxi

* od roku 1997 do roku 2010 byl ředitelem prostějovské záchranky

* byl místopředsedou představenstva akciové společnosti Nemocnice Olomouckého kraje

* od roku 2002 je nepřetržitě členem Zastupitelstva města Prostějova - nejdříve jako nestraník za US-DEU, od roku 2008 za ČSSD

* v letech 2008 až 2012 byl neuvolněným radním Olomouckého kraje

* v roce 2010 úspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, poslancem byl až do roku 2017

* mezi záliby patří motorismus, umění, lyžování, cestování

zajímavost: se svojí manželkou je ve šťastném svazku už 39 let a podle něj je to především tím, že jeho životní partnerka je nadmíru tolerantní