Zatím svůj nejlepší výkon v dosavadním průběhu této sezóny odvedla mladá, teprve devatenáctiletá smečařka Lucie Zapletalová ve středeční odvetě pohárového čtvrtfinále na palubovce KP Brno. Tradičně sice scházela v základní sestavě prostějovských volejbalistek, ale naskočila od třetího setu a stihla v něm zaznamenat šest bodů: dva útokem, jeden blokem a hned tři esa podáním.
* Jak jste v Králově Poli z lavičky vnímala úvodní dvě sady, jež rozhodly o vašem postupu?
„Hlavně první set byl mega nervózní jak od holek na hřišti, tak od nás na lavičce. Předem jsme nevěděly, jak dobře bude kápéčko hrát, nakolik se bude dařit jejich hlavní koncové hráčce Nině Dreisigové a jak tenhle důležitý zápas zvládneme my. Řekla bych, že právě po zisku prvního setu jsme setřásly největší stres, spadl nám ze srdce ten největší kámen. Druhý set jsme pak začaly výborně, ale uprostřed něj najednou každá z našich holek udělala nějaké chyby a rázem jsme prohrávaly 18:22. Naštěstí koncovka byla potom super a mohly jsme se radovat z postupu.“
* Za rozhodnuté situace vás kouč poslal do třetího dějství. Byla jste vzhledem k okolnostem méně nervózní než třeba při extraligovém střetnutí?
„Určitě jo, i když nemůžu říct, že bych nebyla nervózní vůbec. (smích) Nejvíc na přihrávce, kde však se mnou byly Slavča a Sára, které mi hodně pomáhaly. Hlavně Terka se mě snažila pořád povzbuzovat, takže jsem se na hřišti cítila líp a líp, postupně jsem se nebála i víc projevovat.“
* Soupeřky po vás na přihrávce vyloženě šly. Očekávala jste to?
„Musím říct, že ano. Za Královo Pole doteď hrávám extraligu U22, takže mě tamní holky dobře znají, stejně jako trenér. Všichni vědí, že právě přihrávka je mou nejslabší volejbalovou stránkou, proto jsem věděla, že budou podávat nejvíc na mě.“
* S příjmem jste měla potíže, ovšem jinak vám to šlo výborně. Takže spokojenost?
„To rozhodně. Bylo super, že se mi kromě přihrávky dařilo ve všech ostatních činnostech. Hlavně na servisu, postupně i v útoku a na bloku. Dala jsem i nějaké body, takže super.“
* Navíc jste i týmově dokázaly mač dotáhnout k vítězství 3:0, že?
„Přesně tak, to bylo ze všeho nejlepší. Vést v pohárové odvetě 2:0, tím si zajistit postup a pak třeba prohrát 2:3 by nebylo moc dobré, nic takového jsme nechtěly dopustit. I po téhle stránce jsme brněnskou odvetu zvládly skvěle.“
* Jak se celkově perete s rolí střídající hráčky, která jen občas naskakuje do zápasů?
„V týmu jsem jedna z nejmladších a vím, že můj čas teprve přijde. Přesto dostávám určitě víc prostoru než třeba předtím v Brně. Dost často chodím z lavičky na servis a pokud to jde, tak někdy hrávám i delší úseky. Díky tomu se postupně otrkávám a nemám už při střídáních takový stres. Celkově však vím, že moje herní kvality ještě nejsou takové, abych za Prostějov nastupovala v základu. Musím jít postupnými kroky.“
* V minulosti jste už jeden rok hostovala za juniorky vékáčka. Pomohla vám při letním příchodu sem znalost zdejšího prostředí?
„Určitě. Znala jsem to tady a věděla co a jak, navíc se mi v Prostějově vždy hrálo moc dobře a líbilo se mi tu. Velmi dlouho se znám s šéftrenérem mládeže VK panem Novákem, celkově jsem šla do známého prostředí. Takže docela v pohodě.“
* Jaké to je mít za hlavního kouče tátu?
„Měla jsem ho jako trenéra, už když jsem s volejbalem začínala, od nějakých dvanácti třinácti let až do šestnácti. Proto jsem zhruba věděla, do čeho jdu, i když jde o extraligu žen, což je samozřejmě něco jiného, po všech stránkách mnohem vyšší nároky. Dá se říct, že bývají lepší i horší dny, a rozhodně nebudu tvrdit, že je mezi námi vždycky vše jen super. (směje se) Ale vím, že taťka ode mě prostě chce co nejlepší výkony, proto na mě často bývá hodně přísný a náročný. Takhle se to snažím brát, i když jsem ženská a některé věci třeba vnímám jinak než on.“ (úsměv)
* Taháte si volejbal i domů?
„Naštěstí už nebydlím s rodiči, mám vlastní byt. Ale když k nim přijdu na návštěvu, tak se stejně s tátou často začneme hned bavit o volejbalu. On mi třeba něco vyčte a já mu odpovím, proč takhle nekritizoval v podobné situaci i někoho jiného. A taťka na to: když já chci, abys byla co nejlepší. (smích) Oba jsme někdy trochu výbušnější, ale dokážeme to myslím udržet v normálních mezích, abychom spolu dobře vycházeli.“
* Postupem do Final 4 Chance Českého poháru jste splnily první dílčí cíl sezóny. Jak velký je to úspěch a co můžete v Českých Budějovicích dokázat?
„Na to, jak mladý máme tým, jsme pohárové čtvrtfinále zvládly výborně. A být mezi čtyřmi nejlepšími družstvy v téhle soutěži je super zvlášť pro Prostějov, který se řadu let v Českém poháru do semifinále nemohl dostat. Za to jsme moc rády. Na konci února zabojujeme o finále proti Liberci, což je těžký soupeř, na druhou stranu určitě hratelnější než Šelmy Brno jako největší favoritky. Moc se na to těšíme a Duklu si teď v úterý vyzkoušíme při vzájemném utkání v extralize.“
* Ano, směrem k ČP to bude taková generálka, zároveň přímý souboj o druhé místo ligové tabulky. Nakolik je podle vás umístění po základní části důležité?
„Pochopitelně je fajn jít do play-off z co nejvyšší pozice, ale jestli budeme druhé nebo třetí, to není myslím až tolik podstatné. Přesto budeme chtít v Liberci určitě vyhrát, co nejlépe poznat soupeře a pro pohárové semifinále třeba získat psychickou výhodu.“
* Následně vás čekají v rychlém sledu tři domácí zápasy během osmi dnů. Jaké to bude?
„Těžké tím, že vlastně do každého utkání z těch tří půjdeme v roli favoritek, které by měly vyhrát. Proto je potřeba žádný zápas nepodcenit, hrát naplno od začátku do konce a uvědomovat si, že to pokaždé startuje od stavu 0:0 a vůbec nerozhoduje, jestli je někdo favorizovaný. Právě tohle nás například doma s Ostravou dost srazilo dolů, protože jsme si myslely, že půjde o snadnější utkání – a bylo to přesně naopak. Tím pádem musíme jít do každého zápasu pozorně, s pokorou a maximální zodpovědností.“
* Nakolik jste zatím spokojená s průběhem soutěžního ročníku po týmové a osobní stránce?
„Týmově je to super. S řadou zdejších holek jsem se znala už z dřívějška, třeba z mládežnických reprezentací. Můj příchod do Prostějova tak proběhl v pohodě, navíc se nám hned od začátku dařilo a v extralize se pohybujeme celou dobu dost nahoře, což je pro tak mladý kolektiv výborné. Osobně jsem taky spokojená, i když je někdy hodně náročné skloubit volejbal se školou. Studuju první ročník Přírodovědecké fakulty na Univerzitě Palackého v Olomouci a pokud máme v některých dnech dva tréninky, je toho při opakovaném přejíždění z Olomouce do Prostějova fakt moc. Proto se občas peru s větší únavou, ale nestěžuju si. Prostě to k tomu patří, pokud chci mít vysokou školu a zároveň hrát volejbal na špičkové úrovni.“
