Po měsíci a půl se do sestavy prostějovských volejbalistek vrátila Tereza Slavíková, týmové první libero. Zraněné koleno dostala do takového stavu, že byla schopná v Ostravě nastoupit do úvodního duelu série o pátou příčku DATART extraligy. Ani její návrat z marodky však zatím nepomohl a páteční souboj dopadl porážkou 1:3. Přesto Slavča věří, že pondělní odvetu v domácím prostředí se spoluhráčkami zvládnou.
* Můžete blíže popsat okolnosti svého naskočení do sestavy po zdravotní pauze?
„Chtěla jsem se vrátit co nejdříve to půjde. Kdybychom postoupily do semifinále, tak jsem byla odhodlaná hrát hned od jeho začátku. Postup bohužel nevyšel, a do čtvrtfinále s Frýdkem-Místkem jsem ještě zasáhnout fakt nemohla, i když bych holkám nesmírně ráda pomohla. Vzhledem k okolnostem jsem si pak po vyřazení myslela, že už do konce sezóny nenastoupím, ale nakonec jsme se s vedením a trenéry domluvili, že naskočím do série o páté místo a zkusíme vybojovat nejlepší možné umístění za elitní čtyřkou. Chtěla jsem aspoň vítěznou tečku za sezónou.“
* Na severu Moravy to zatím nevyšlo, přitom jste dobře začaly a jasně získaly první sadu. Co se stalo od té druhé?
„Po prvním setu jsem si říkala jo, je to výborný, vyhrajeme. Na soupeřky jsme nastoupily, zatlačily je a hra nám pěkně šla. Potom se ale karta úplně obrátila. Ostrava zatlačila nás, hrála dobře, my jsme kupily nevynucené chyby a ty nás srážely hodně dolů. Proto jsme se nemohly odrazit ode dna, abychom domácí družstvo přehrály.“
* Přesně tak. Ve čtvrté části jste se zvedaly, jenže při vašem vedení přišla dvě zkažená podání za sebou, vzápětí dvě špatné přihrávky a už jste se zase vezly, že?
„Čtvrtého setu byla velká škoda. Tam jsme se chytily, ze začátku byly nahoře, potom se nám povedlo ještě několikrát dotáhnout. Rozhodla koncovka, kdy jsme nejdřív vyrovnaly z 20:16 na 20:20 a následně získaly už jen bod. Bohužel to nevyšlo.“
* Jak se hrálo vám osobně?
„Moje noha není úplně stoprocentní, ale po šesti týdnech zápasové přestávky jsem se na hřišti necítila nijak špatně. Byla jsem moc ráda, že můžu zase hrát soutěžní utkání a pomoct týmu. Všechno ostatní jsem se snažila hodit za hlavu, na nic okolo nemyslet. A doufám, že pauza na mě nebyla moc znát.“
* Pokud se ještě vrátím ke čtvrtfinále, papírově jste jako třetí celek dlouhodobé fáze proti šestému byly favoritkami, ale série se vyznačovala naprostou vyrovnaností. A nakonec jste ji prohrály. Proč?
„Snažila jsem se holkám co nejvíc fandit i podporovat je a zároveň radit našim mladým liberům, když už jsem nemohla být na hřišti. Velice jsem chtěla, bohužel to kvůli zranění fakt nešlo. Série byla opravdu vyrovnaná, rozhodovaly maličkosti. Nám se asi z více různých důvodů nedařilo tolik jako v základní části extraligy nebo ve Final Four Českého poháru, kde jsme hrály skvěle. A Frýdek-Místek naopak hrál výborně, klobouk dolů před jeho hráčkami. Přesto jsme podle mě byly hodně blízko k postupu, když se nám doma povedlo otočit první zápas z 0:2 na 3:2 a pak jsme venku vedly 2:1 na sety a měly velký náskok ve čtvrtém. Tam kdybychom to dotáhly k vítězství 3:1, tak mohly být soupeřky dost nalomené a třeba by série dopadla 3:0 na utkání pro nás. Místo toho jsme druhé střetnutí blbě prohrály a od té doby se nahoru dostal spíš Frýdek. Přesto jsme ještě dokázaly urvat čtvrtý zápas venku a všichni si mysleli, že doma potvrdíme postup, i my samy jsme tomu věřily. Bohužel místo toho jsme rozhodující páté utkání vůbec nezvládly, byla to z naší strany spíše křeč.“
* V čem jste tedy viděla důvody, že vás – byť těsně 3:2 na duely – předčil až šestý mančaft po základní části?
„Jakou roli mělo naše oslabení a moje absence, to těžko říct. Nemyslím si, že by holky na liberu hrály nějak špatně, spíš naopak – dělaly maximum a s nasazením bojovaly, jako celý náš tým. Pod tlakem výborně hrajícího Frýdku jsme se však nedokázaly vyvarovat častějších chyb a herních propadů, kdy se nahoru dostávaly soupeřky. Těm se hodně dařilo, neměly co ztratit, semkly se a nebyly horší než my, naopak ten poslední pátý zápas zvládly mnohem lépe. My jsme asi chtěly tak moc, až to holky svazovalo a vzniklo z toho spíše trápení. Zatímco Frýdek-Místek hrál bravurně a táhly jej posily v čele s výbornou polskou nahrávačkou. On mohl a my musely, asi i tohle vědomí mělo svou roli. Stejně jako fakt, že jsme dost mladý tým, zkušenosti možná chyběly. Skvělou základní částí jsme ukázaly, že máme na medaili, a v hodně těžkém čtvrtfinále na nás dolehl tlak, pod kterým Prostějov jako favorit vždycky je. Přitom holky nevypustily za celou sérii jediný balón, bojovaly a nechaly na hřišti všechno. Přesto to nestačilo.“
* Ani teď proti Ostravě nejste v příznivé situaci. Můžete ještě sérii o pátou pozici doma otočit?
„Po čtvrtfinálovém vyřazení bylo hodně těžké se zvednout pro boje o páté až osmé místo, ale pomohly nám dva zápasy proti oslabené Olomouci. Tam jsme se znovu vrátily na vítěznou vlnu, současně si vyzkoušely různé herní varianty, na hřiště se víc dostaly i holky z lavičky. První utkání o pátou příčku v Ostravě nám bohužel nevyšlo, ale nic není ztracené. Do odvety půjdeme se zvednutými hlavami a jasným cílem vyhrát 3:0 nebo 3:1, potom urvat i zlatý set. Musíme se semknout, hrát jako tým, navzájem si pomáhat a společně bojovat.“
* Co následně s vaší poraněnou nohou po pondělním konci sezóny?
„Hned ve středu 15. dubna jdu s kolenem na operaci, kterou provede pan doktor Macháček. V minulosti mě už jednou operoval tak výborně, že jsem se pak stihla vrátit k volejbalu velice rychle. Proto věřím, že i tentokrát vše proběhne skvěle, včetně rehabilitace, se kterou už mám své zkušenosti. Nic nepodcením a určitě budu zcela fit, až nám v létě začne společná příprava na novou sezónu.“
