Dnes přinášíme druhý díl rozhovoru se starostou Protivanova Aloisem Kolářem, který před čtyřmi roky v této funkci nahradil Bronislavu Krénarovou, jež se rozhodla vrátit k zaměstnání ekonomky na zdejší základní škole. Tentokrát došlo na tři zbývající otázky týkající se toho, co se v obci nedaří, ale i těch nejbližších a vzdálenějších plánů.
* Co se naopak nedaří, třeba z důvodu nedostatku financí?
„Nemyslím si, že by největším problémem naší obce byl samotný nedostatek financí. Ten samozřejmě limity vytváří vždy, ale za větší překážku považuji spíše nedostatek kapacit, času a někdy i odvahy dělat věci jinak než zaběhnutým způsobem. Zároveň si velmi uvědomuji, že jako starosta nemohu rozhodovat jen podle toho, co sám vím nebo co si osobně myslím. Nejsem projektant, energetik, právník ani odborník na všechny oblasti, které obec musí řešit. Jsem původně obchodník z rádia, a o to víc vnímám, že mojí rolí není tvářit se, že rozumím všemu. Mojí odpovědností je spíše klást správné otázky, hledat souvislosti, opírat se o odborné podklady a při rozhodování zvažovat co nejvíce možných dopadů. I proto se některé věci neposouvají tak rychle, jak bychom si všichni přáli. Považuji ale za lepší věnovat více času přípravě než rychle rozhodnout o řešení, které by se později ukázalo jako nedostatečné nebo krátkozraké. I proto se možná nedaří dotáhnout některé připravené projekty tak rychle, jak bychom si představovali. Ne proto, že by o ně nebyl zájem, ale protože se u nich postupně ukázaly širší souvislosti, které původní zadání neřešilo. Typickým příkladem je zatížení čistírny odpadních vod nebo návaznost na další rozvojové lokality. Někdy je proto lepší projekt pozastavit, znovu promyslet a upravit než rychle realizovat řešení, které by obec mohlo omezovat na mnoho dalších let.
Protivanov je specifický tím, že je relativně velkou a významnou obcí ve svém okolí, ale zároveň leží poměrně daleko od větších měst. Nejsme v území s výrazným turistickým ruchem ani s velkým tlakem pracovních příležitostí a nové výstavby. I proto není vždy jednoduché najít jasný vzor, kam obec směřovat a s kým se srovnávat. Reálným rizikem i u nás je, že se obec spokojí s tím, že věci nějak fungují, a nebude dostatečně přemýšlet o tom, co bude potřeba za deset, patnáct nebo dvacet let. A právě orientace komunální politiky z krátkodobých rizik na rizika budoucích dlouhodobých dopadů se nám ne vždy dostatečně daří. Velkým limitem jsou pak i lidské kapacity. Agenda obce je stále rozsáhlejší, administrativy přibývá, a ne vždy je reálné věnovat všemu tolik času, kolik by si to zasloužilo.“
* Co byste rádi realizovali už v letošním roce?
„V letošním roce bychom se chtěli zaměřit především na výměnu technologií současné čistírny odpadních vod a na související opatření na kanalizační síti. To považuji za jednu z klíčových věcí, protože technická infrastruktura je základ pro další fungování a rozvoj obce. Dále bychom rádi realizovali parkoviště s polopropustným povrchem v okrajové části areálu mateřské školy. Pracovně mu říkáme ‚parkoviště s pítkem‘. Cílem je zlepšit dopravní situaci v okolí školky, ale zároveň řešit prostor citlivěji než klasickou nepropustnou zpevněnou plochou. Vedle samotných realizací bychom rádi pokračovali také v projektové přípravě již započatých záměrů tak, abychom je mohli postupně dovést do realizační fáze.“
* Kdybyste měl pro obec volně k dispozici 10 milionů korun, do čeho byste je investoval?
„Možná trochu netypicky bych celou částku neutratil hned za jednu viditelnou stavbu. Investoval bych ji především do kvalitní analýzy současných a budoucích potřeb obce a do vytvoření dlouhodobé koncepce rozvoje celého území. I Protivanov totiž potřebuje jasněji vědět, kde a jak se má v budoucnu rozvíjet, jaké lokality mají potenciál, jaké limity má technická infrastruktura, jak řešit dopravu, veřejný prostor, bydlení, zeleň, služby i energetiku. Bez takové koncepce nám hrozí, že se budou jednotlivé projekty dělat izolovaně, bez návaznosti na celek.
A pokud by po takové přípravě zůstaly peníze i na samotnou realizaci, chtěl bych je využít tam, kde budou mít největší smysl pro každodenní život lidí. Někdy to může být veřejný prostor, jindy infrastruktura, bezpečnější doprava nebo věc, která nebude možná tolik vidět, ale obci pomůže na mnoho dalších let.“
