Příští rok povede Dechový orchestr ZUŠ Němčice nad Hanou už neuvěřitelných 25 let. Za tu dobu navštívil mnoho evropských zemí. Tak daleko jako letos v červenci se s ním ovšem ještě nikdy nepodíval. Jindřich Novák (59) se totiž vrátil z úspěšné hudební expedice v Číně. Nejenže převážně mladí hudebníci navštívili hlavní město Peking, poznali místní památky a zvyky, došlo pochopitelně také na muziku. Ve velmi silné konkurenci čtyř domácích čínských a pěti evropských těles se hanácký orchestr umístil na fantastickém prvním místě v rámci zlatého pásma, o něž se podělil ještě s Maďary. A to už byl více než dobrý důvod pro vznik rozhovoru s jednou z nejvýraznějších hudebních osobností našeho regionu.
* Dechový orchestr ZUŠ Němčice nad Hanou jste už v roce 2002 převzal od původního dirigenta Karla Málka, který jej založil už v roce 1984. Pokud byste srovnal orchestr na začátku vašeho působení a nyní, jaký vidíte největší rozdíl?
„Rozdíl orchestru při převzetí vnímám ve dvou rovinách – dřív byl orchestr věkově v jedné rovině, což se projevovalo ve větší spontánnosti. Dnes je dvougenerační. A pak samozřejmě díky plnému nástrojovému obsazení umožňuje přirozený hudební vývoj hrát moderní symfonickou dechovou hudbu.“
* V minulosti jste s orchestrem vystupovali například ve Švýcarsku, Španělsku, Polsku, Litvě a dalších evropských zemí. Byla cesta do Číny zatím vaším nejvzdálenějším cílem?
„Dřív se hodně jezdilo, často jsme navštěvovali s úspěchy různé hudební festivaly po Evropě. K dramatické změně došlo po covidu, kdy se prakticky přestalo jezdit do zahraničí, tak zrála myšlenka udělat jeden větší zájezd. V loňském roce byla v nabídce Čína a USA. Zájezd do Ameriky by byl pro 30 lidí a hraní venku, Čína nabízela koncertní hraní pro celý orchestr v koncertním sále. To rozhodlo.“
* Nedlouho před cestou do Číny jste uspořádali veřejnou sbírku, do níž se aktivně zapojilo 99 dobrodinců, díky nimž se podařilo vybrat celkem 80 500 korun. Čekali jste takový výsledek? A co to pro vás znamenalo?
„S návrhem uspořádání veřejné sbírky přišlo pár mladých členů orchestru, zkusili jsme to a velmi mile nás překvapil ohlas. Vybrané peníze nám velmi pomohly, a zároveň pro nás mělo velkou cenu vědomí přízně a důvěry našich příznivců, lidí, kteří nám fandí a věří. Znamená to pro nás hodně, já osobně si toho nesmírně vážím a ze srdce všem moc děkujeme.“
* Na jak dlouho a kolik vás nakonec do Asie odcestovalo?
„Na tuto dalekou cestu se nakonec vydalo celkem 58 účastníků, z toho 56 muzikantů a dva členové doprovodu. Samotná doprava do Pekingu byla logisticky i časově náročná – strávili jsme na cestě přibližně 15 hodin, přičemž jsme absolvovali dvouhodinové čekání během přestupu v Abú Dhabí.“
* Jak těžké bylo zabalit všechny vaše často prostorově náročné nástroje?
„Pokud jde o naše nástroje, přeprava takového množství vybavení je pro každý orchestr velkou výzvou. Obrovskou výhodou pro nás ovšem bylo, že nám čínští hostitelé vyšli vstříc a za mírný poplatek nám přímo na místě zapůjčili ty nejrozměrnější kusy, tedy kompletní bicí soupravu a tuby. Ostatní nástroje jsme si vezli vlastní v našich speciálních přepravních bednách. Mohu s radostí říct, že celý transport proběhl bez nehod a nic se cestou neztratilo ani nepoškodilo.“
* Vaším prioritním cílem bylo čínské hlavní město Peking. Kam všude jste se v něm či v jeho okolí podívali?
„V Pekingu a jeho okolí jsme se snažili využít každou chvíli k poznávání tamní bohaté kultury. Navštívili jsme ty nejznámější památky, jako je Velká čínská zeď, monumentální Zakázané město nebo Letní sídlo císaře. Kromě těchto historických skvostů jsme nahlédli i do místních tradic v muzeu perel a nefritu, toulali se uličkami starého města a ve volném čase jsme stihli navštívit také Lama Temple nebo místní zoologickou zahradu. Nezapomenutelným kulturním zážitkem pro nás bylo artistické vystoupení v divadle, které bylo skutečně na vysoké úrovni.“
* Co z toho ve vás zanechalo největší dojem?
„Přestože jsou tyto památky úchvatné, ten vůbec nejsilnější dojem ve mně zanechala čínská společnost, a to konkrétně nejmladší generace. Bylo výborné sledovat jejich pracovitost, elán a chuť něco dělat, což pro nás bylo velmi inspirativní. Dále mě také zaujala absolutní bezpečnost, kterou člověk v ulicích velkoměsta vnímal. Svůj díl na tom jistě mají – pro nás až přehnané – četné kontroly a všudypřítomné kamery.“
* V Číně jste odehráli celkem čtyři vystoupení. Dvě byla s žáky místních uměleckých škol. Co jste si společně zahráli a jak byste hodnotil jejich úroveň?
„Během našeho pobytu jsme navázali spolupráci se dvěma orchestry místních středních škol, kde se žáci věkově pohybovali v rozmezí od 10 do 18 let. Muzikantská úroveň byla solidní a bylo vidět, že mají velmi dobré vedení. Společné setkání bylo pro obě strany zajímavé i přínosné.“
* O pověstné disciplíně a plánování téměř každé minuty volného času u čínských studentů kolují celé legendy. Jak jste to vnímal vy?
„O konkrétních detailech denního režimu čínských studentů toho z první ruky příliš nevíme, protože jsme neměli příležitost nahlédnout přímo do jejich výuky nebo sledovat jejich domácí přípravu. Nicméně určitý obrázek jsme si mohli udělat prostřednictvím organizace celého našeho pobytu. Pořadatelé nám připravili velmi podrobný a do poslední minuty zaplněný program, který vyžadoval značnou míru soustředění a dochvilnosti. Pokud je takto vysoké tempo a precizní plánování standardem i pro tamní studenty, pak se oněm legendám o jejich přísné disciplíně nelze divit.“
* Co jste si jako orchestr nachystali v rámci soutěžního programu. A jak na to publikum reagovalo?
„Při sestavování soutěžního repertoáru jsme se drželi návrhu organizátorů, aby každý orchestr prezentoval především svou národní hudbu. Pro tuto příležitost jsme vybrali dvě reprezentativní díla: Slovanský tanec č. 8 Antonína Dvořáka a Fantazii na slovenskou lidovou píseň ‚Hej hore háj‘ od Miloše Machka. K naší škodě bylo publikum stejné jako na českých soutěžích – muzikanti sobě bez přítomnosti veřejnosti.“
* V Pekingu se jednalo o velkolepou záležitost, na niž se sjelo celkem devět orchestrů z Číny i Evropy. Vy jste v této konkurenci získali ocenění ve zlatém pásmu. Co to pro vás znamená?
„V Pekingu se sešla skutečně pestrá mezinárodní konkurence – celkem se účastnilo devět těles, z nichž čtyři byla domácí čínská a pět evropských: dva orchestry z České republiky a po jednom z Maďarska, Chorvatska a Rumunska. O to více si vážíme faktu, že jsme se v bodovém hodnocení umístili na prvním místě v rámci zlatého pásma, o které jsme se dělili s kolegy z Maďarska.“
* Jak vzpomínáte na závěrečný ceremoniál?
„Na závěrečný ceremoniál vzpomínám jako na skutečně velkolepě pojatý večer. Celá událost byla koncipována spíše exhibičně – každý z devíti zúčastněných orchestrů dostal prostor odehrát ještě jeden krátký samostatný koncert, což vytvořilo hezkou atmosféru a gradaci celého programu. Velmi nás potěšila i úroveň samotného oceňování, organizátoři připravili kvalitní ceny a krásné tradiční čínské dárky, které nám budou tento úspěch připomínat. Byl to důstojný závěr soutěžního festivalu.“
* Co bylo pro vás osobně nejsilnějším momentem celého zájezdu?
„Těžko něco vyzdvihnout, celý zájezd byl pro nás velkým zážitkem. Potěšila mě pohoda a ukázněnost našeho orchestru po celou dobu zájezdu. Ale čeho jsem si asi všímal nejvíc, byl, jak už jsem zmínil, stav místní nejmladší generace. Vnímal jsem ji jako ukázněnou, u níž funguje řád a pak pod kvalitním vedením jsou schopni dosahovat nejen v hudbě, ale i v jiných oblastech výborných výsledků.“
* Na co jste se před návratem do ČR nejvíce těšil?
„Měl jsem pocit, že kdybychom mohli, tak bychom tam ještě rádi pár dní zůstali. Celý zájezd velmi rychle utekl, jak jsme se trochu zorientovali, už jsme se vraceli. Bylo ještě mnoho zajímavých míst, kde bychom se i individuálně chtěli podívat. Tomu také hodně pomáhal i fakt, že celkově v Pekingu bylo díky všudypřítomným kamerám absolutně bezpečno a cenově bylo všechno na naší úrovni.“
* Kam byste se s orchestrem chtěli ještě podívat?
„Nemáme žádný konkrétní plán, ale ať pojedeme kdekoli, vždy se budeme snažit o co nejlepší reprezentaci orchestru, školy, města Němčic nad Hanou a v zahraničí také naší země.“
* Příští rok oslavíte čtvrtstoletí s dirigentskou hůlkou. Jak se na to společně s orchestrem připravujete?
„Tak jako na každý jiný rok – budu moc rád, když děcka bude hraní těšit a v lidech celkově zůstane hlad po muzice, dobrá vůle a chuť se setkávat nejen na našich koncertech.“
Jindřich Novák
Dirigent
- narodil se 29. května 1967
- vyučil se elektrikářem, v tomto oboru i pracoval, po vojně začal ve volném čase studovat hru na tubu na konzervatoři v Kroměříži
- po absolvování konzervatoře v roce 1998 nastoupil na podzim na ZUŠ Němčice nad Hanou jako učitel žesťových nástrojů
- od roku 2002 je dirigentem a uměleckým vedoucím úspěšného Dechového orchestru ZUŠ Němčice nad Hanou
- pod jeho vedením získal orchestr řadu ocenění na domácích i mezinárodních soutěžích a festivalech, například v Leszně, Ostravě či Praze
- on sám získal několik individuálních ocenění například Ceny Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury
- je milovníkem barokní hudby, kterou považuje nejen za odkaz našich předků, ale i poklad odkazující na staletími osvědčené hodnoty, jež i v dnešní době dokáží přispět k plnohodnotnějšímu životu.
zajímavost: sám o sobě říká, že skutečně umí hrát pouze na tubu, nicméně ve skutečnosti zvládá většinu žesťových nástrojů včetně všech druhů fléten a trumpet, dále pak hraje na harmoniku, varhany, klavír či kontrabas.
