Jen těžko byste hledali někoho, pro koho by lépe pasovalo označení rockerka. Gabriela V.G. má vášeň pro energickou hudbu vepsanou hluboko ve své duši, ostatně ji intenzivně provází po celý její život. Zatímco jiní si píší deník, ona své pocity a zážitky z různých etap svého života začala zachycovat do písňových textů. Její manžel a skvělý kytarista vystupující jako Maré Image k nim nejen vytvořil hudbu, ale hlavně své ženě dodal odvahu s nimi veřejně vystupovat. Tak se zrodila kapela Gabriela V.G., na niž se můžete těšit už ve čtvrtek 27. srpna, kdy před prostějovskou radnicí vystoupí v rámci Prostějovského léta společně s Danem Bártou a jeho skupinou Alice. Tento koncert a zároveň deset let společného působení na hudební scéně byly již značně dobrými důvody pro vznik obsáhlejšího rozhovoru točícího se zejména kolem lásky k muzice i rodině.
* Představme si, že by celý svět až na vás zapomněl, že existuje rocková hudba. Co byste dělala? Které konkrétní skladby byste hrála, aby si lidstvo zamilovalo tento druh hudby tak jako vy?
„Hned první otázka a už jste mě zaskočil. Trošku mi tato situace připomíná film Yesterday. Tam lidé, až na jednoho muzikanta, zapomněli na kapelu Beatles. Začal hrát jejich písničky a měl obrovský úspěch. Až později se profláklo, že to nejsou jeho skladby. Já bych asi, kromě mých písniček, hrála písně interpretek, které mě ve své tvorbě v mládí určitě nějak ovlivnily, jako je například kapela King Size, Guano Apes, The Cranberries, Die Happy, zpěvačka Lenka Dusilová a mnoho dalších.“
* Vášeň a oddanost pro rockovou muziku a svobodomyslnost jsou nepochybně součástí vaší DNA. Tatínek založil legendární kapelu Merkur, celá řada dalších kapel by bez něj nikdy nevznikla. Váš bratr je známým pořadatelem hudebních akcí. Ale co maminka? Jaký ona měla k muzice vztah? Nežárlila na ni trochu?
„To je spíše otázka na maminku. Myslím, že na muziku nikdy nežárlila, spíše by mohla žárlit na ženy, které se kolem mého táty motaly, ale tak to má asi každý partner nebo partnerka umělce, jenž stojí na podiu, je vidět a stává se idolem fanynek nebo fanoušků, jak to ale bylo ve skutečnosti, netuším. Maminka má nejen rockovou muziku velmi ráda, v devadesátých letech s tátou podnikali a pořádali kulturní akce společně, takže byla neustále v muzikantském dění, a to ji určitě i dost naplňovalo. Hudbu bere doteď jako zdroj dobré nálady, na svůj věk je velice vitální a jakmile slyší dobrý rytmus, hned to s ní šije.“
* Předpokládám, že nějaký hudební nástroj jste do ruky vzala ještě dříve, než jste začala chodit a než si můžete pamatovat. Kdy jste nicméně na nějaký začala hrát?
„S nástupem do základní školy jsem začala navštěvovat ZUŠku, kde jsem absolvovala I cyklus, tedy sedm let hry na klavír a tři roky hry na klávesové nástroje. Už v době puberty mě to začalo táhnout spíš ke kytaře a ke zpěvu. V té době nebylo úplně běžné, že by se vyučoval moderní zpěv na ZUŠ, ne tedy ve městě, kde jsem žila, takže jsem hodně čerpala z hudebního časopisu, myslím, že to byl Muzikus, který vycházel v pravidelných intervalech a obsahoval velmi dobře rozepsaná hlasová cvičení ‚na doma‘ od skvělé zpěvačky a profesorky zpěvu Pavly Forest. Hra na kytaru přišla tak nějak přirozeně, abych se mohla při zpěvu sama doprovázet.“
* Už od raného mládí jste prošla konickými zábavovými kapelami Merkur a Arest, odehráli jste neuvěřitelné množství akcí. Jak se za tu dobu letní zábavy proměnily, jak se změnili lidé a atmosféra?
„Začínala jsem s kapelou Arest, jež ukončila činnost v roce 2015, až posledních 13 let působím jako jeden z hlavních členů Hudby Merkur. Je to takové dědictví po tátovi, které jsem s jeho odchodem převzala. S kapelou Arest jsme ukončili i hraní po zábavách, protože jsme to už časově nedávali, takže úplně nedokážu objektivně zhodnotit, jak se co změnilo. Změna byla spíše pro mě, a to především v typu akcí. S Merkurem hrajeme převážně na plesech, soukromých akcích a večírcích, takže to publikum je trošku jiné.“
* Dosti zajímavým projektem, kde jste zpívala, byla také kapela Tenebra, s níž jste vydali podařené autorské album Disharmonie je přirozená. Jak na toto období vzpomínáte?
„To byla velmi pěkná doba a pro mě úplně nová zkušenost, kdy jsem začala jezdit po klubech a metalových akcích. Poznala jsem spoustu nových lidí a bylo to celkem bezstarostné období, jelikož jsem v tomto projektu působila ‚pouze‘ jako zpěvačka. Myslím to tak, že jsem se v podstatě nemusela o nic starat. Chod kapely šel tenkrát úplně mimo mě.“
* Následně jste se z hudební scény trochu stáhla a postupně se stala maminkou tří dětí. Pro většinu lidí zvyklých vystupovat před lidmi bývá náročné opustit „záři reflektorů“ a stáhnout se do domácího ústranní. Jak jste to prožívala vy?
„Mě ten domácí rodinný klid úplně nepostihl. S každým těhotenstvím jsem koncertovala ještě téměř čtrnáct dnů před porodem. A po porodu jsem se brzy vrátila, ale spíše šlo o akce, které nebyly tolik propagované a nebyla jsem ‚až tak vidět‘. A pokud šlo o čas trávený doma s dětmi, i ten byl k tvorbě velice inspirativní. Z té doby vznikla například písnička Neviňátka.“
* Se svým manželem jste před deseti lety rozjeli autorský projekt Gabriela V.G., který se ukázal jako velmi životaschopný. Zvládli jste už nahrát celou řadu vlastních písní, vy píšete texty a manžel bývá podepsán pod hudbou. V dnešní době je deset let hodně na většinu manželství i drtivou většinu kapel. Díky čemu se vám ani jedno dosud nerozpadlo?
„Mohlo by to být tím, že jsme skvělí týmoví hráči. Oba víme, co chceme, a společně nám to bezvadně funguje.“
* Nepotkala vás za tu dobu „ponorková nemoc“?
„Úplně ponorková nemoc nás asi nepotkala, ale změna nálad a občasný pocit vyhoření je u mě celkem běžný jev. (úsměv) Hlavně při tvorbě dochází často k výměně názorů, ale oba víme, že je to pro dobrou věc, takže vždy pak každý z nás najde nějaký kompromis a ústupek.“
* Je některá z vašich písní, již máte obzvláště ráda. A proč?
„Mám ráda všechny písně a je pro mě velice těžké vypíchnout nějakou konkrétní. Většinou si vždycky oblíbím tu nejnovější, protože je ‚neohraná‘, což je v tomto případě písnička Psycholog. Ale všechny písničky pro mě mají své kouzlo a hloubku, protože vystihují jistou náladu a emoce a jako autorka textu si vzpomenu na situaci, která mě k napsání inspirovala. Během září nám vyjde nový singl – duet i s videoklipem, na němž se podílel zpěvák Fany Michalík. Věřím, že dlouhou dobu bude moje oblíbená právě tahle nesoucí název Malovat. Takové nejvíce osobní skladby pro mě však zůstávají Táta a Sněhurka. Táta je o krásném vztahu dcery a otce, jenž tu již není, a Sněhurka o předčasně narozené dceři. Tyto a další skladby si můžete poslechnout na Spotify a YouTube.“
* Jak se vám daří skloubit roli hudebníků a rodičů?
„Dnes je to lehčí, něž to bylo dříve. Děti dospívají a už nemají takovou potřebu mít nás za zády, ba naopak. (úsměv) Dříve trávily daleko více času u babičky. Já tento model měla nastavený ze svého dětství, tak mi až tak zvláštní nepřijde, jen mám občas výčitky, že se dětem věnuji málo. Hudbu jako soupeře určitě neberou, protože je to částečně i naše práce a do práce se přece chodí i o víkendu. Navíc od loňska s námi v kapele Gabriela V.G. hraje na perkuse i náš syn Mara Vodra a dcera Viki s námi občas jezdí prodávat merch, tak je moc fajn, když ten čas takhle dokážeme strávit společně.“
* Společně vystoupíte i v rámci letošního Prostějovského léta. Na co se mohou lidé těšit?
„Určitě se můžou těšit na energický koncert pop rockových autorských písní s příběhy ze života. Spousta lidí za mnou po koncertě chodí a říká, jak se v určitých skladbách našla, tedy věřím, že se najdou i prostějovští posluchači a odnesou si z našeho koncertu skvělý zážitek a dobrou náladu. Velké pódium láká k velké show, určitě nebude chybět výměna bubeníků během hry a chystáme i malé překvapení. Věřím, že po koncertu budou lidé odcházet s úsměvy na rtech.“
* Na pódiu vystoupíte před zřejmě nejuznávanějším českým zpěvákem Danem Bártou a jeho skupinou Alice, která stála u jeho počátků a již se po letech podařilo obnovit. Jaký máte vy vztah k žánrově pestré tvorbě Dana Bárty?
„Žánrově mě od Dana Bárty postihla právě jeho rocková tvorba s Alicí, takže se na jeho koncert velmi těším.“
* Když se ještě vrátím k vašim kořenům. Každoročně jste se účastnila akce Legendy se vrací, již v konickém zámeckém parku pořádal váš bratr. Letos proběhl její vůbec poslední ročník. Co to pro vás znamená?
„Bylo mi z toho dost smutno, jelikož tuhle akci mám spojenou se svými kořeny a hudebními začátky. Navíc první ročníky pořádal ještě můj táta, takže je to opravdu srdeční záležitost. Ale už se asi nějak ztratil smysl a hloubka této akce, nebo spíš ta generace, pro niž je tato akce určena, stárne, tak jako kapely a muzikanti mají často problém zahrát v původních sestavách, jelikož spousta muzikantů již aktivně nehraje. Prostě vše má svůj začátek a konec. Nezbývá než se s tím smířit.“
* Mimo jiné si člověk nemůže nevšimnout, že se vám daří udržovat se ve skvělé kondici, nejen na maminku tří odrůstajících dětí vypadáte až neuvěřitelně svěže. Jak to děláte?
„Ó moc děkuji za kompliment. Nic extra pro to nedělám. Tedy nechodím se mučit do fitka a běhat do polí, to mi fakt nedělá dobře. (úsměv) Spíš dodržuji takové klasické rituály, jako vyčistit si pleť před spaním a používat pleťové krémy, občas se zvážím a když jde váha nahoru a začne mě to štvát, uberu trochu jídla nebo přidám zeleninu a ovoce. Nedržím žádné diety, ráda jím to, na co mám zrovna chuť.“
* Co bylo pro vás hlavní události vašeho letošního hudebního léta?
„Za hlavní a skvělou událost považuji každý koncert, vždycky jedeme na plno a vážíme si každého fanouška. Za zmínku možná stojí náš první venkovní open air, který jsme letos v květnu odstartovali ve Vizovicích a vystřídali se na pódiu po boku hvězd, jako je Vesna, Leoš Mareš, Panoptiko, Alkehol, kde prošlo asi šest tisíc návštěvníků. Byla tam opravdu skvělá atmosféra.“
* Myslíte, že zvládnete s manželem i kapelou dalších deset let? Co k tomu bude potřeba?
„Nevím, jestli to zvládneme, ale chceme! Rozhodně bude potřeba inspirace, múza, trpělivost, ohleduplnost, porozumění, ale především výdrž a zdraví nás všech a taky fanoušků, kteří nás podporují, protože bez nich by to opravdu nešlo. A tímto bych chtěla poděkovat všem úžasným lidem, našim spoluhráčům z kapely Pavlovi Šínovi a Víťovi Drnovskému, kteří s námi drží trpělivě krok už 10 let. A taky fanouškům, co jsou na naší vlně a fandí nám. Všichni jste úžasní!“
