Perné léto má za sebou Anna Kohútová, nová posila prostějovských volejbalistek. Třiadvacetiletá nahrávačka absolvovala se slovenskou reprezentací jak Evropskou ligu, tak mistrovství Evropy, což včetně přípravy znamenalo od května až téměř do konce srpna mnoho tréninkových týdnů i spoustu střetnutí. Následně se mladá hráčka, jež v předchozích dvou letech klubově prošla Rumunskem i Finskem, od začátku září připojila k týmu vékáčka ve svém novém hanáckém působišti. Sympatickou Aničku jsme vyzpovídali den před odjezdem na Mizuno Cup do Prahy.
* Začněme evropským šampionátem. S jakým cílem a představami odlétalo družstvo SR do Švédska?
„Určitě jsme chtěly postoupit ze základní skupiny, což se ale bohužel nepodařilo. A hodně nás to mrzelo, protože postup do play-off nám utekl opravdu o malý kousek. Celkově si myslím, že jsme s národním týmem udělaly během léta kus velice dobré práce a těsný nepostup do osmifinále mistrovství Evropy určitě neznamená, že bychom všechno měly hodnotit jen špatně. I když je to samozřejmě škoda.“
* V základní skupině jste dokázaly hodně potrápit domácí Švédky a těsně 2:3 podlehly i Chorvatsku. To byl zlomový duel?
„Ano, proti Chorvatkám šlo o klíčový zápas, který jsme měly skvěle rozjetý. Vedly jsme 2:0 na sety a tím víc mrzí, že jsme přesto prohrály 2:3. Těžko se mi to teď hodnotí a složitě hledám slova, každopádně tohle jedno vítězství nám nakonec chybělo k postupu. Daly jsme do toho všechno, bohužel to nevyšlo.“
* Jak se na ME hrálo tobě?
„První utkání bylo z mé strany s větším stresem i respektem, který však postupně opadl, přestože každý zápas na tak velkém turnaji provází určitý stres či adrenalin. Celkově se mi ale na mistrovství hrálo poměrně dobře.“
* Už předem jsi měla jasno, že na klubové scéně jdeš do Prostějova. Jak se tvůj přestup sem zrodil?
„Přišla nabídka, jestli bych nechtěla jít do Prostějova. V Česku je dobrá extraliga a český volejbal je na vysoké úrovni, proto jsem si řekla proč ne? Navíc to teď mám blíž domů na Slovensko a s prostějovským týmem můžeme útočit na úspěch, takže nějak tohle všechno dohromady.“
* Za slovenský nároďák nastupuje řada hráček, které dřív působily ve VK. Přišla s nimi řeč na tvůj přestup do Prostějova?
„Ano, s holkama jsme o tom mluvily. Řekly mi o svých zkušenostech z Prostějova, co tady prožily a jaké pocity si odnesly ze zdejšího působení. Díky tomu jsem lépe věděla, do čeho jdu.“
* Jaké pro tebe bylo naskočení do přípravy vékáčka s měsíčním zpožděním?
„Po mistrovství jsem měla pár dní volna na odpočinek, potom jsem se od září připojila. Vzhledem k tomu, že jsem předtím byla se slovenskou reprezentací dlouho v tréninkovém i zápasovém zatížení, tak jsem tady v Prostějově naskočila myslím bez problémů. Fyzicky i volejbalově jsem připravená dobře a hlavní teď je, abych se postupně čím dál víc sehrávala s místními holkami. Zvlášť když jsem nahrávačka, tam je ta vzájemná spolupráce moc důležitá. Proto na sehrávání pracujeme každý den.“
* Co říkáš na dva přáteláky v Polsku, do nichž jsi okamžitě nastoupila?
„Měla jsem z nich dobré pocity, protože s některými děvčaty jsme se na hřišti poprvé potkaly právě až tam. Neměly jsme tak spolu jediný trénink, přesto se nám v obou polských utkáních dost dařilo. Nějaká nedorozumění nebo chyby mezi mnou a holkama tam samozřejmě byly, což se ale s ohledem na situaci dalo čekat. Naštěstí celkově nám to fungovalo z týmového hlediska dobře.“
* Jak na tebe zatím působí zdejší kolektiv?
„Holky jsou opravdu zlaté, hned mě vzaly mezi sebe. A všichni tady v Prostějově jsou na mě moc hodní, což mě potěšilo. Ne že bych tu očekávala nějak nepříjemné lidi, ale musím říct, že všichni zde jsou extrémně zlatí. Díky tomu se v Prostějově zatím cítím výborně.“
* A cíle či ambice z tvého pohledu?
„Myslím, že rozhodně ty nejvyšší. Pochopitelně se teprve uvidí během sezóny, jak se nám bude dařit, ale já věřím, že bychom mohly v českých soutěžích útočit na nejvyšší pozice.“
* Tvé parťačky z národního výběru SR Karin Šunderlíková, Karolína Fričová i Lucia Herdová s Prostějovem získaly mistrovský titul. Může to být i pro tebe výzva?
„Musím říct, že takhle jsem nad tím určitě nepřemýšlela. (smích) Současný prostějovský tým je však hodně kvalitní a až nás během sezóny posílí ještě Nikol Kvapilová s Veronikou Trnkovou, nemusí být útok na titul vůbec nereálný. Zatím je ale potřeba jít krok za krokem a každý den dobře pracovat.“
* Ty osobně jdeš do místního angažmá s jakými představami? Být nahrávačskou jedničkou družstva?
„Určitě každý chce co nejvíc hrát a být v zápasech na hřišti, já nejsem po téhle stránce žádnou výjimkou. Takže pokud mi to půjde dobře, samozřejmě budu ráda v sestavě. Na druhou stranu jsme tady dvě nahrávačky a jakmile se jedné z nás přestane dařit, tak naskočí ta druhá, prostřídá se. Volejbal je takový. Já určitě budu dělat maximum, abych si místo na hřišti zasloužila a svými výkony co nejvíc pomáhala našemu týmu. Ten je vždy ze všeho nejdůležitější.“
