Radost i starost. Taková je práce se sportovní mládeží. Jak ale už mnohde vědí, pro rozvoj jak oddílů, tak dětí je nezbytná. Zdá se přitom, že více oddílů na Prostějovsku si tyto myšlenky vzalo za své. A tak mládeže dokonce mírně přibývá. Čím si to vysvětlují na okresním fotbalovém svazu? A čím přispívají dalšímu rozvoji fotbalové drobotiny? I tyto otázky dostal sekretář Okresního fotbalového svazu Prostějov Petr Antoníček (na snímku). Ten pro Večerník popsal pozitivní aspekty mládežnického fotbalu v regionu, ale zdůraznil i pár negativních, celospolečenských, které jak fotbalu, tak dalším sportům škodí.

* Jak zatím vnímáte nárůst mládežnických týmů, hlavně přípravky?

„Teď určitě, byl tam rapidní přírůstek oddílů, což je samozřejmě dobře. Nicméně uvidíme, jak se to rozjede po covidu. Jestli budou rodiče pouštět děti, jestli vůbec bude zájem ze strany dětí…“

* Jaký je váš tip?

„Těžko odhadovat. Nejsem až tak znalý, nevím, jak to chodí ve všech oddílech. Z rozhovorů na posledním výkonném výboru vyplynula jistá obava o to, v jakém stavu děti a mládež v oddílech budou.“

* Čím si vysvětlujete nárůst? Je tam i větší zájem ze strany klubů mládež budovat?

„Co jezdím po oddílech jako rozhodčí, tak vidím, že se vesměs všechny areály spravují. Dělají se různé akce pro děti. Navíc jsou podpory ze strany svazu, stejně jako určitě od sponzorů, které mají. Takže pro děti se toho podle mě poslední dobou dělá docela dost. Je to taková vábnička pro ně. A vesměs na vesnicích je to často jediná zábava.“

* Jakým způsobem pak pomáhá a přispívá okresní fotbalový svaz oddílům, které chtějí mládež založit nebo ji vést a rozvíjet?

„V podzimní části sezóny zde byl balíček, kdy se kupovaly míče do oddílů, celkově částka činila 220 tisíc korun. A pokud je nějaký turnaj, tak je taky možnost něco přispět. Takže těch možností je dost.“

* Často se mluví o tom, že děti u fotbalu, respektive u sportu jako celku, dlouho nevydrží. Co je zásadní pro to, aby bylo „odpadlíků“ co nejméně?

„Je to i tím, že je hodně sportů, které si lze vybrat. Když to vezmu, v mých žákovských letech byl s nadsázkou jen fotbal a hokej. Teď máte různé sporty, florbal, který je hodně rozšířený… A navíc, co si budeme nalhávat, je hodně počítačů, telefonů, jsou různé party a děti radši půjdou s kluky ven, pokecat a udělat neplechu, než aby měly nějaký režim a chodily dvakrát třikrát týdně trénovat. Je to i dobou, je zkrátka taková...“