Většina Prostějovanů jej zná jako komunálního politika, je členem Zastupitelstva statutárního města Prostějova za SPD. Sedmapadesátiletý Pavel Dopita (na snímku) z Vrahovic má ovšem kromě politické činnosti velice bohatý soukromý život. Veškeré volné chvíle totiž věnuje sportu. Ale pozor, ne jen tak ledajakému!

Zbožňuje adrenalin, takže se pravidelně účastí extrémních silových závodů, maratonů, triatlonů i boxerských utkání. Vrahovický „Rambo“ nám prozradil, že spoustu závodů, při nichž už kolikrát zažil pravé peklo, absolvuje se svou manželkou! Kromě toho ale Pavel Dopita sám pořádá několik sportovních akcí a propaguje zdravý životní styl. Řeč přišla i na zázračné bylinky...

 

* Jste ukázkou toho, že nejen politikou a prací živ je člověk... Vaším velkým koníčkem je sport a pohyb vůbec, obzvláště ten adrenalinový. Proč se věnujete zrovna extrémním sportům a co pro vás tato tvrdá dřina znamená?

„Vždy jsem byl spíše multisportovec. V mládi jsem aktivně zápasil v judu, pak přišel stolní tenis, triatlony, mnozí mě znají jako organizátora volejbalové amatérské ligy v Prostějově, a ještě pár sportů by se našlo. Po kratší pauze jsem se ke sportování vrátil a pak to byla již jen šťastná náhoda. Opět jsem začal s triatlony, a protože běh byla moje nejslabší stránka, tak jsem se na něj zaměřil. Dokonce tak, až mi kamarádka řekla, zda nechci zkusit závody Obstacle Course Races. Asi nejznámější pro čtenáře bude série Spartan Race. I když můj první tedy byl konkurenční Gladiátor Race. Takovou atmosféru jako kdysi v Josefově jsem popravdě již od té doby nezažil, možná ji stále hledám…“

* O čem tyto závody vlastně jsou?

„Tento sport má dvě roviny. Tou první je samozřejmě sám závod, který umí zvednout nejen tepovku, ale i adrenalin. Nelze však pominout i tu druhou, a to je příprava, která kombinuje snad vše, co si umíte představit, a nutí vás protrénovat celé tělo. Dá se říct, že to je takový dvacetiboj. Ovšem je tu ještě třetí rovina, která platí pro každý sport a kterou mnoho vašich čtenářů zná, ať již jezdí na kole, běhají, nebo třeba hrají kuželky. Při sportu si náramně odpočine hlava a zbavíte se stresu. Při tepovce sto osmdesát, když se někde houpete na laně, opravdu nemáte moc času zabývat se problémy světa a zůstává vám prostá otázka, zda přežijete...“

* Můžete konkrétně popsat, co si máme pod pojmem extrémní překážkový běh představit?

„Jak napovídá sám název, je to běh s překážkami, často v horském prostředí. Existuje několik sérií závodů, nebo i jen jednotlivých akcí, a každý se snaží naplnit to známé a občas nenáviděné heslo, ‚vystup ze své komfortní zóny‘. Překážky můžeme s trochou zjednodušení dělit na gymnastické, jako je ručkování, šplh, ale i překonávání různých stěn, kdy ty nejvyšší mají i dva a půl metru. Pak silové, kdy přenášíte různá břemena nebo přehazujete traktorové pneumatiky, a konečně dovednostní, jako je hod oštěpem na cíl, balanc na kladině nebo slack line.“

 

 

* Připadá mi, že tyto závody by dokázal zvládnout snad jen Rambo... 

„Není pravdou, že OCR závody jsou pouze pro velmi natrénované jedince. Poslední dobou se přidává stále více lidí, kteří si to v kategoriích Open chtějí jen zkusit, zda to dají. V této kategorii si na některých překážkách mohou účastníci pomáhat. V kategoriích Elite a Age, kterou běhám já, pochopitelně ne. Mimo zmiňovaného závodu Excalibur Race se v okolí Prostějova koná pro širší veřejnost ještě závod Runex Race na jezerech Poděbrady u Olomouce. Tradici má i Heroes Race u Opavy. Zkuste to, a možná budete překvapen, co vaše tělo dokáže.“

* Kolik jste v životě uběhl maratonů a jaký je váš nejlepší čas?

„Jak již má příprava a tělesná konstituce napovídají, nejsem typický běžec. Vždy mě pobaví, když u nějaké akce, jako je například maraton v Praze, dostanu dotazník s anketou, jak mě motivují běžci z Afriky... Odpovídám popravdě, jak mě může motivovat někdo, kdo má 40 kilo? Naopak si nesmírně vážím toho, že jsem na startu Mistrovství ČR ve středním triatlonu mohl stát vedle Petra Vabrouška. To je ten, co dal sedm maratonů v sedmi dnech na sedmi kontinentech. Ale k vaší otázce – rád se vracím na maraton do Prahy, nadchl mě maraton ve slovinském Bovci, miluji maraton Moravským krasem, který jsem před pár lety založil jako kamarádský spoluběh. Přesné číslo vám neřeknu, ale jen letos máme se ženou za sebou již čtyři. Časy jsou pohodové, někde mezi 4:15 až 4:30 hodiny. Jak říkám, nejsem běžec, ale milovník běhu. A pokud je to možné běhám nejraději v přírodě.“

* V jakých zemích jste už závodil a s jakými úspěchy?

„Mám za sebou závody Spartan Race na Slovensku, Maďarsku a Polsku, a pak mistrovství Evropy v Itálii. Maraton ve Slovinském Bovci, Barbarien Race v Polsku a bylo by toho víc. V posledních pár letech jsem stál několikrát na stupních vítězů v závodech Spartan Race, považuji si účasti na MČR ve středním triatlonu. Ale víte, co je nejdůležitější? Sport je nejlepší diplomat, který spojuje národy. Takže víc než umístění si vážím toho, že díky sportu mám přátele nejen u nás napříč republikou, ale i na Slovensku, v Polsku, ale třeba i ve Slovinsku a dalších zemích. I díky tomu jsem získal titul Sportovní hvězda prostějovských médií za rok 2019, když mi hlasy posílali i ze zahraničí. Překážkové závody jsou snad jediným sportem, kdy si soupeři navzájem fandí a podporují se.“

* Vzdal jste už nějaký závod? A pokud ano, proč?

„Zatím pouze jeden závod Spartan Race, ale jak říká jedna moudrost napříč časem – není podstatné, kolikrát upadneš, pokud vždy dokážeš vstát. Důvod byl víceméně zdravotní, kdy žaludek řekl dost. Ale třeba závod Heroes Race jsem dokončil i s podvrtnutým kotníkem, a když jsem se doslova dopajdal do cíle, již tam na mě čekali zdravotníci, že měli o mém stavu průběžné informace z trati.  Adrenalin nutí závodníky dokončit ať s větším, či menším zraněním. Na Gladiátor Race jsem viděl jednoho závodníka, jak se do cíle asi kilometr plazil. Občas je ale pořadatelé musí i násilím stahovat z trati, to když hrozí vážnější zranění.“

* Je známo, že do mnoha závodů se společně s vámi zapojuje i vaše manželka. Dobrovolně, nebo jste ji k tomu „ukecal“?

„Zde se musím pozastavit a smeknout. Zároveň chci uvést věci na pravou míru. Už jsem i slyšel, že na mě mají spadeno různé organizace bojující za práva žen. (směje se) Ne, opravdu ji nenutím, ona chodí dobrovolně! Máme spolu za sebou mimo zmiňovaných maratonů i prozatím nejdelší společný závod, a to Geroy Ultimatum – 62 kilometrů a 120 překážek. Dále několik Horských výzev, to jsou v podstatě maratony v kopcích, a pak hlavně nejtěžší závod Spartan Race Ultra Beast. Jen za loňský rok jsme spolu naběhali dva tisíce kilometrů. Vzájemná podpora je tím motorem, proč nás to stále baví. Nebo nutí běžet, i když to nebaví. Přece se nebudu dívat na její záda, že? Pro letošní rok jsem pro ni přichystal jedno romantické proběhnutí okolo Dalešické přehrady na 75 kilometrů s převýšením dva kilometry. Bude to náš prozatím nejdelší společný běh, tak si jej určitě užijeme.“

* Jakého sportovního úspěchu si ve své kariéře ceníte nejvíce?

„Určitě právě již zmiňovaný Spartan Race Ultra Beast v loňském roce, který jsme absolvovali společně se ženou. Otevřeně říkám, že nebýt jí, tak bych jej možná nedokončil. Já jí fandil u překážek, kde se trochu trápila, ona mě zase motivovala v kopcích, kde jsem slabší já. Trať v délce 55 kilometrů s převýšením krutých 3,5 kilometru a se 77 překážkami jsme zdolali za třináct hodin a dvacet šest minut. Myslím si, že není moc manželských párů, které tento závod v jeho historii takto spolu dokončily. To již nevystupujete z komfortní zóny, to jdete rovnou do pekla!“

* Musíte mít zřejmě hodně „nabušenou“ fyzickou kondici. Jak trénujete?

„Dvakrát týdně běhám, dvakrát týdně mám i trénink zaměřený na ručkování a silové dovednosti, aktuálně chodím minimálně také dvakrát týdně na box, který je výborný na rychlý vstup do kardio zóny. Prokládám to i míčovými sporty, stále chodím na volejbal, kvůli triatlonům plavu a jezdím na kole. Myslím si, že v tréninku je důležitá pestrost. To je i moje rada čtenářům Večerníku, zapojujte co nejvíc různorodých aktivit! Pak vás to bude bavit. Snad každý zná takové to nadšení, kdy chce začít cvičit, přepálí první týden nebo dva, a pak hledá výmluvy, proč zrovna dnes nejít na trénink. I procházkou do přírody pro sebe uděláte víc než ten, kdo doma sedí na gauči. Důležité je začít a vydržet. Pak se třeba uvidíme i na nějakém překážkovém závodě.“

* Je o vás známo, že propagujete zdravý životní styl, například pomocí bylinek. Je to pravda?

„Kdo mě sleduje prostřednictvím Facebooku, tak ví, že bylinkám se věnuji poměrně intenzivně. Nemají sice takový náběh jako prášky, ale jsou přírodní a celkově je tělo většinou lépe snáší. Teď by měli zbystřit pánové nad padesát let. Co si budeme povídat, po padesátce nám letí testosteron dolů, může se zvyšovat únava. Doporučuji pravidelně pít čaj z kotvičníku zemního. Věřte, že i vaše žena vás za to pochválí! Ne nadarmo se mu říká také zelená viagra. My sportovci ovšem víme, že zvyšuje o 30 procent hladinu testosteronu a pomáhá regeneraci organismu. Ještě jednu bylinku bych rád zmínil. Kalisii vonnou. Náš imunitní systém dostává v posledních letech jednu ránu za druhou a kalisie je jednou z variant, jak tomuto náporu nastavit hráz.“ 

* Známe vás i jako organizátora sportovně-společenských akcí. Co aktuálně připravujete?

„Máme čerstvě za sebou 6. ročník Vrahovického bicyklu a již chystáme se spolkem Naše Vrahovice na příští rok velké překvapení. Pokud to klapne, nebude to již jen cykloturistická akce, ale vyjdeme vstříc četným požadavkům zdatnějších cyklistů. Dále to bude na podzim již tradiční Vrahovický silák, opět se bude házet asi čtyřmetrovou kládou, já samozřejmě opět v kiltu. Jen tentokrát hod kettlebelem bude nahrazený vrhem koulí. Chtěl bych říct vrahovickou, ale bude to klasická atletická sedmička. Co se týká běhu, tak mimo Maratonu moravským krasem, který již také proběhl, a Mikulášského běhu Répešákem, který bude na konci roku, připravuji novou běžeckou akci. Bude spojena s Kosířem, mojí srdcovkou. Bude to taková malá návštěva předpeklí a bude určena nejen pro sky runnery. Nechte se překvapit.“

* Jaké máte osobní cíle v nejbližší době?

„Letošní závodní sezónu startuji v půlce července na závodě Spartan Race v Polsku, pak čeká Liberec a mistrovství Evropy ve švýcarském Verbier. Co se dále týká sezóny Spartan Race, tak ji dokončím závody na Dolní Moravě, v Maďarsku, a pak především na mistrovství světa v řecké Spartě. Čekají na mě také dva závody Excalibur Race, Vranov u Brna a pak Helfštýn, kam všechny srdečně zvu. Snad bude konečně maraton v Praze. Nesmím také zapomenout na romantický soukromý ultramaraton se ženou. Poslední dva roky se věnuji také boxu. Zatím mám za sebou pouze nějaké sparingové a exhibiční zápasy. Ostatně jeden bude k vidění na podzim i v Prostějově, kdy chystám sportovní akci u Hloučely. Ale i zde asi bude jedno překvapení. Je toho letos opět dost.“

 

PAVEL DOPITA 

* narodil se 22. července 1964 v Prostějově

* je ženatý, má jedno dítě 

* vystudoval Vysoké učení technické v Brně, obor Automatizované systémy řízení; MBA General management na CMU; LL.M., korporátní právo na EPI s.r.o.; pedagogické studium, učitel odborných předmětů na SŠ, EPI s.r.o.

* pracuje jako vedoucí IT oddělení VZP ČR v Prostějově; IT specialista VZP ČR Praha; externí vysokoškolský učitel na EPI s.r.o. a středoškolský učitel na SG a SOŠ

* kandidoval do Senátu ČR za SPD, dále do Evropského parlamentu za SPD, je místopředsedou oblastního klubu SPD, zastupitelem Prostějova za SPD a předsedou zastupitelského klubu SPD

* jeho životním krédem je heslo: „Raději deset lidí na hřišti než sto v hledišti“

* k jeho koníčkům patří běh, překážkové závody, fotografování, vysokohorská turistika

zajímavost: za poslední 4 roky vyběhl asi dvěstěkrát Kosíř a naběhal na něm hodně přes dva tisíce kilometrů