Menší, ale přesto zřetelné. Takové je zastoupení prostějovského regionu v nejužším vedení Olomouckého kraje. Jednou z dosti výrazných stop je jmenování Ivo Slavotínka (na snímku) prvním náměstkem hejtmana. Čtyřiačtyřicetiletý politik sice už nějaký ten pátek bydlí ve Velké Bystřici, kde je i místostarostou, narodil se ovšem v Prostějově, kde také vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera. A jak sám říká, na svůj původ má spoustu krásných vzpomínek – dosud zde navíc žijí jeho rodiče. Nyní ale prožívá svůj největší kariérní posun na politické scéně. Spolu s kandidátkou Spojenci - koalice pro Olomoucký kraj prožil velmi podařené volby, které jej vynesly až do pozice druhého nejvyššího muže hejtmanství.  Na starost bude mít oblast sociálních služeb a péče o seniory.

* Jak obtížná byla cesta k funkci prvního náměstka. A počítal jste s tímto postem?

„Ne, nepočítal. (úsměv) Já myslím, že soudný člověk s žádnými funkcemi dopředu nepočítá. My jsme prostě s voliči vedli velmi otevřenou kampaň před krajskými volbami. Myslím, že jsme v rámci vzájemné chemie sestavili dobrý tým lidí, který si dohromady sedl, a náš výsledek vnímám tak, že to veřejnost ocenila, stejně jako spolupráci, že jsme schopni dohody. A dobrý výsledek ve volbách nám pak umožnil se podílet na krajské samosprávě. Samozřejmě jsme se bavili, kdo by nás reprezentoval. Vzhledem k tomu, že jsem měl mezi Spojenci druhý největší počet kroužků a kolega Jurečka nakonec nemohl získat post hejtmana, tak volba prvního náměstka padla na mě. Přijal jsem ji a jsem připraven se funkce zodpovědně zhostit.“

* V gesci máte sociální věci a péči o seniory. Uvažoval jste i o jiné oblasti, jíž byste se jako náměstek chtěl věnovat?

„Tohle byla jasná volba. Já jsem se tak profiloval už v kampani, což možná bylo jasně vidět. Moje ústřední moto bylo a je, že musíme kraj připravit na stárnutí populace, což je obrovské téma, kterému se krajská samospráva musí začít věnovat. Demografie je nemilosrdná také v Olomouckém kraji a my se na to musíme připravit. Jak rozsahem veřejných služeb, tak i na úrovni komunikace se seniory, abychom se dozvěděli, co oni sami skutečně potřebují. Také čeho se bojí, jaká vnímají rizika a v jakém směru by ocenili pomoc ze strany samosprávy.“

* Mluvíte o přípravě na tuto demografickou křivku. Kraj tedy podle vás není na budoucnost připravený?

„Doposud se tomuto tématu krajská samospráva koncepčně nevěnovala. Proto vnímám jako výzvu začít na tomto tématu pracovat. Samozřejmě situaci nám hodně komplikuje koronavirová krize. Obávám se, že v následujících týdnech a možná měsících výraznou část naší kapacity zabere krizové řízení a snaha o zmírnění následků pandemie, která tady prostě je a do níž teď rovnýma nohama skočíme. Druhý problém, jenž nás čeká, je oblast financí a finančního řízení. Kraj je bohužel tak trochu vyjedený krám, a navíc vstupuje do fáze výrazného útlumu daňových příjmů v důsledku útlumu ekonomiky. Takže to jsou dvě krizové oblasti a situace, které nyní vidíme. Bohužel je musíme přijmout za realitu, se kterou se musíme popasovat. Jakmile to zvládneme, případně už i v průběhu, kdy budeme pracovat s těmito krizemi, samozřejmě musíme začít koncepčně pracovat. A k tomu patří třeba zmíněná příprava na stárnutí populace.

* V čem konkrétně je v Olomouckém kraji v oblasti sociálních věcí největší problém? A proč?

„Jsou to výzvy technicko-organizační i koncepční. Zmíním jednu oblast. Myslím si, že poskytovatelé sociálních služeb čekají na to, že kraj spustí, zrealizuje registr žádostí do pobytových sociálních služeb. A na druhé straně jsou to strukturální problémy ve struktuře. Protože dlouhodobě, už z dob minulého režimu, se veřejná správa víc zaměřovala na velkokapacitní pobytová zařízení. Tedy postaru domovy důchodců. Dokonce už ani jejich kapacita vzhledem ke stárnutí populace není dostačující. Nicméně já vidím ještě daleko větší rezervy v oblasti terénních služeb, speciálně v oblasti terénní paliativní péče, která je popelkou, je v plenkách. A potřebuje podporu, pomoc ve stádiu rozjezdu, protože jsou to ty nejcitlivější věci člověka, období poslední fáze života, kterou lidé nechtějí trávit na nemocničním lůžku. Chtějí ji trávit doma, ale potřebují k tomu odpovídající kvalitní terénní paliativní péči.“

* Vnímáte v rámci sociálních služeb problém v podfinancování personálu? Případně je zde problém s kvalifikací lidí?

„Ano, dlouhodobě je tady problém podfinancování této velmi těžké práce a motivování lidí k tomu, aby se jí věnovali. Nebo aby se na ni rekvalifikovali. Rozhodně souvisel a souvisí s tím, jak rostla ekonomika, tak i vzhledem k nijak slavnému ohodnocení této práce, lidé z oboru odcházeli do jiných sektorů. Takže v posledních třeba dvou letech, kdy ještě ekonomika rostla, byl poměrně velký problém sehnat do sociální oblasti pracovníky. Teď se samozřejmě trh práce dramaticky změní. Je možné, že nové podmínky v této oblasti otevřou jisté možnosti. A třeba lidé ocení možnost stabilní práce ve veřejném sektoru - například v sociálních službách. Pevně v to věřím, ale je taky potřeba na tom něco odpracovat.“

* Pojďme k vám osobně. Bydlíte ve Velké Bystřici, ale pocházíte z Prostějova. Vracíte se sem? A jaký máte k městu vztah?

„Do Prostějova jezdím velmi pravidelně, protože tam mám rodiče. Takže je jezdíme navštěvovat, jsem tam tedy poměrně často.“

* Na co rád vzpomínáte?

„Já jsem tam prožil velmi krásné období svého života, když jsem vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera. Velmi intenzivně jsem se tehdy věnoval činnosti ve skautském hnutí. Měli jsme tu známou dřevěnou boudu na Vápenici ve dvoře Lidového domu. A tam jsem prakticky strávil svůj volný čas v období svých gymnaziálních a pak vysokoškolských studií. A to řadím k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy zažil, protože skautská činnost v devadesátých letech, podobně jako dneska, zažívá renesanci, tak i tehdy to skautské hnutí bylo na vzestupu, byl velký zájem o činnost. Pro mě vzpomínání na Prostějov značí prostě hodně vzpomínek spojených se skautingem a se studiem na gymnáziu.“

* Které z měst tedy dnes považujete za svůj domov? Velkou Bystřici, nebo Prostějov?

„Samozřejmě odstěhoval jsem se do Velké Bystřice a už jsem v ní strávil o něco málo větší část života než v Prostějově. Prostějov je moje rodiště, ale bydlištěm je nyní Velká Bystřice. Zakotvil jsem v ní pracovně, postavil dům, založil rodinu, takže už je to místo, v němž mám v tuto chvíli pevné kořínky a svůj domov.“

 

 IVO SLAVOTÍNEK

* narodil se 31. ledna 1976 v Prostějově

* od 30. října 1. náměstek hejtmana Olomouckého kraje, od roku 2008 je zastupitelem

* od 21. října 2006 místostarosta Velké Bystřice

* člen Křesťansko demokratické unie-České strany lidové

* po absolvování Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově vystudoval v letech 1994 až 1998 pedagogiku volného času na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (získal titul Mgr.)

* v září 1998 se stal prvním ředitelem nového Domova pokojného stáří sv. Anny ve Velké Bystřici, o něco později se do města z Prostějova přestěhoval

* ředitelem tohoto sociálního zařízení byl do listopadu 2006, kdy získal funkci v městské samosprávě

* deset let vedl v Prostějově skautský oddíl, nyní se ve Velké Bystřici angažuje v jednotě křesťanské tělovýchovné organizace Orel

* do komunální politiky vstoupil, když ještě jako nestraník za KDU-ČSL kandidoval v roce 1998 do Zastupitelstva města Prostějova, ale neuspěl

* následně se přestěhoval do Velké Bystřice a ve volbách v roce 2006 byl již jako člen KDU-ČSL zvolen místním zastupitelem a místostarostou města

* v komunálních volbách 2010 nejdříve obhájil post zastupitele města i pozici místostarosty a stejně tak ve volbách v roce 2014

* v krajských volbách 2004 kandidoval za KDU-ČSL do Zastupitelstva Olomouckého kraje, ale neuspěl, zastupitelem se stal až po volbách v roce 2008

* mandát ve volbách v roce 2012 obhájil jako člen KDU-ČSL na kandidátce subjektu „Koalice pro Olomoucký kraj společně se starosty“, působil jako člen Komise pro rozvoj venkova a zemědělství

* v krajských volbách 2016 byl lídrem společné kandidátky KDU-ČSL a SZ a podařilo se mu mandát zastupitele obhájit

* stejně tak tomu bylo v letošních volbách z pozice člena KDU-ČSL na kandidátce subjektu „Spojenci - Koalice pro Olomoucký kraj (KDU-ČSL, TOP 09, Strana zelených, ProOlomouc)“

* za KDU-ČSL kandidoval i ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006 a v roce 2013, ale ani jednou neuspěl

* je ženatý, má jednu dceru Alžbětu

* mezi jeho oblíbené volnočasové aktivity patří cestování a stolní tenis, ke kterému se v současnosti vrací

zajímavost: díky ´stopu´ procestoval v mládí podstatnou část Evropy