V pozdějším věku, kdy se už většina z nás těší na důchod, se agilní Jarmila Podhorná (na snímku) rozhodla i nadále pracovat a pomáhat lidem. Chytla se myšlenky Jiřího Janči a začala vyrábět bylinné tinktury. Nejprve ve sklepních prostorách, avšak po letech nelehké práce to dotáhla až k úspěšně firmě s více než třemi desítkami zaměstnanců, nádhernou zahradou, areálem a relaxačním centrem. I když za dlouhé roky toho zažila opravdu hodně, stále nachází nové a nové přípravky, které lidem pomáhají při různých zdravotních komplikacích. V oboru tinktury rostlin se vyšvihla až na samou špičku kvality v celé republice. Kromě řady ocenění má aktuálně za sebou také Mezinárodní kongres zdraví v Praze, na který se podívala jako zástupce jedné z pěti českých značek. Při této příležitosti jsme si s úspěšnou podnikatelkou zajeli popovídat do její firmy Naděje v Brodku u Konice.

 

* Kdy jste poprvé uvažovala, že se pustíte do gemmoterapie?

„Krátce před mým odchodem do důchodu z působiště na základní škole mi zemřel manžel, dceru jsem měla na vysoké škole a nechtěla jsem jen tak sedět doma. Snažila jsem se tedy hledat něco, čím bych mohla lidem pomáhat. Byla jsem na přednášce Jiřího Janči, kde mě zaujala jedna jeho věta, že kdyby někdo začal vyrábět bylinné tinktury, vyrobil by něco lepšího, než jsou ty drahé dovozové. Mě to natolik oslovilo, že jsem se rozhodla si doma ve sklepě udělat vlastní laboratoř, kde jsem zkoušela, jestli se to dá vyrobit a zda to funguje.“

* A očividně se vám to podařilo...

„Ano, natrhala jsem si třezalku a udělala jsem první tinkturu, kterou jsem rozdala blízkým. U nich to pomohlo například na spánek nebo tenisový loket. V krátkosti by se dalo říct, že na všechno, co je způsobeno různými záněty nebo nervy. A když lidé viděli, že to funguje, tak začali přicházet stále noví a noví klienti, většinou se jednalo o známé, které jsem například učila, či jejich příbuzné. Chodili za mnou s různými potížemi, ať už se jednalo o močový měchýř, zažívání, bolesti kloubů, či mnohé další. No a tak se to postupně nabalovalo.“ (úsměv)

* Vzpomněla byste na některý z momentů, který byl pro vás tím klíčovým?

„Zlomové bylo, když měl jeden z mých blízkých boreliózu. Byl téměř tři čtvrtě roku doma na neschopence. Neměl o nic zájem, protože měl stále problémy, byl pořád unavený. Já jsem si říkala, že musím najít něco, co by mu pomohlo. Prohledala jsem herbáře a našla jsem tinkturu vyrobenou z pupenu topolu, která pomáhá při borelióze. Tak jsem ji vytvořila a poslala mu ji. Po necelých šesti týdnech nastoupil do práce! Samozřejmě to však kombinoval i s různými léky a antibiotiky. Stále na něm ale bylo vidět, že ho potíže trápí. Bylo mi jasné, že to už jsou následky nemoci, tak jsem se snažila najít něco, co by i tohle dokázalo napravit. Našla jsem prostředek, který mohl na následky boreliózy působit. Byl tam topol proti boreliím, na pročištění bříza, na únavu jalovec a do jedné lahvičky jsem namíchala ještě černý rybíz, který je na imunitu. K tomu borovici na kosti plus vinnou révu, co je protizánětlivá. A na světě byla první taková kúra, od té doby jsem začala gemmoterapii skutečně vyrábět.“

* Stále jste pracovala v původních prostorách?

„Ano, ale už jsem hledala místo, kde bych mohla pokračovat ve větším. Sklep navíc není zrovna ideální hygienické místo. Pronajala jsem si tak místnost zde v Brodku u Konice ve středisku a pak přišel nápad, který se podařilo uskutečnit s pomocí Petra Dostála, který je bývalým ředitelem Průhonic, pracoval i na Ministerstvu zemědělství. On byl takovým kontrolorem a následně se stal mým velkým poradcem. Přišel s myšlenkou nakoupit pozemky a postavit výrobní halu, což se podařilo.“

* Neměla jste obavy, aby se taková investice vůbec vrátila? 

„Obavy tam určitě byly obrovské. Měli jsme v té době šest nebo sedm zaměstnanců, a když jsem viděla, co všechno musím splácet, tak to nebylo jednoduché. Jezdila jsem třeba šestkrát za týden po různých přednáškách po celé republice, kde jsem přítomným představovala naše produkty. Byla jsem ráda, když si lidé něco nakoupili, z toho jsme se snažili splácet. Jenže až se podařilo splatit tohle, přišly další investice...“

* Jaké?

„Dalším velkým přáním bylo, abychom na zbývajícím pozemku postavili zahradu pro pupeny. Dříve jsme je totiž sbírali všude možně po okolí, kde právě tyto stromy, keře a rostliny byly. Když nám to spočítali se vším všudy, tak jsme se dostali na dvacet pět milionů korun. To jsem si hned myslela, že už nikdy neuvidím, ale když se podíváte, tak zahrada funguje báječně, máme ji kompletně oplocenou a už také i splacenou. Volně jsme pak pokračovali s novou budovou pro kanceláře a garáže a regeneračním centrem.“

* Kromě toho tu prý máte také velmi zajímavé přístroje.

„Nikdy jsem nechtěla s tímto projektem myslet na sebe, ale spíše na pomoc ostatním. Také jsem chtěla, aby se děti měly tak, jako většina na vesnici, a peníze si samy dokázaly vydělat. Finance jsem si tak ukládala právě pro různé přístroje. Pořídili jsme například stroj, do kterého stačí zadat údaje pacienta, a on dokáže ze sondy v dlaních poznat, jak který orgán funguje, kde se vyskytují potíže, které následně řešíme.“

* Co je pro vás tím nejdůležitějším prvkem, podle kterého víte, že určité tinktury opravdu fungují?

„Zcela zásadní je pro mě zpětná vazba od zákazníků, se kterými řešíme, jaké účinky to na ně mělo a k čemu jim to pomohlo. Nyní už tu můžete vidět těch šest plných šanonů, což jsou všechno recenze od pacientů. Podle nich už víme, co jakým způsobem dokáže pomoct. Stále toho přibývá.“ (pousměje se)

* Která bylina vás překvapila tím, že měla daleko více účinků, než jste očekávala?

„Určitě bych zmínila topol, který není jen na již zmíněnou boreliózu, ale také na různé chlamydie, svalovou soustavu a s ní spojenou únavu. Pak určitě lichořeřišnice. Tato rostlinka působí na streptokoky, dýchací cesty, ale také na močové cesty. To je vůbec nejprodávanější tinktura.“

* V tomto odvětví jste byla celkově první v celé republice. Bylo těžké přesvědčit ostatní o účincích alternativní léčby?

„Vše jsme řešili nenásilně. Postupnými krůčky jsme to lidem nabízeli, a když viděli, že to opravdu funguje, tak to zase předali dalším. Takto se to stále nabaluje. Nejlepším přesvědčením je, když to lidem opravdu dokáže pomoct. Nikdy jsme se nesnažili někomu něco vnutit. Byla to tvrdá práce celých dvaceti let, ale stála za to.“

* Váš areál byl hojně navštěvovaný ze všech koutů republiky, univerzity zde měly i různé semináře. Jak moc do toho zasáhla pandemie?

„Zasáhla do toho velmi. Oproti posledním rokům se ten počet hodně snížil, a ještě v této době pouštíme návštěvníky pouze do zahrad, kde se mohou podívat na rostliny, přečíst si o nich nějaké informace, ale dovnitř je stále nepouštíme, abychom neohrozili chod firmy. Pokud bychom museli kvůli covidu zavřít na startu jara, tak bychom neměli sklizené pupeny, a to by byl problém na celý rok.“

* Změnila doba i přístup zákazníků?

„Velmi. Při prodělání nemoci to napadne nejen dýchací cesty, ale také svalstvo, kdy je člověk daleko více unavený a celý pohybový aparát nefunguje jako dříve, v hlavní roli jsou nervy a další. Na všechny tyto potíže tinktura funguje a zájem o dané přípravky oproti předchozímu období vzrostl, protože kde jinde najdete přípravky, které by vám pomohly doléčit virové onemocnění.“

* Svoji firmu jste pojmenovala Naděje, co pro vás osobně naděje znamená?

„Myslím si, že naděje umírá vždy poslední a že je velmi důležitý i stav mysli každého člověka. Já se snažila být celý život ta, která naději dává. Už ve škole, kde jsem učila, jsem byla vždy učitelkou, za kterou rádi chodili spíše ti problémoví žáci, protože jsem pro ně měla určité porozumění a snažila se jim pomoct. A dokud naděje zůstává, stále se dá bojovat. Takto se to se mnou táhne po celý život.“

* Máte za sebou mezinárodní kongres zdraví, kde jste byla mezi pěti českými zástupci. Co pro vás takové pozvání znamenalo?

„Bylo to něco neuvěřitelného. Okamžitě jsem to brala jako jako velký závazek, na který jsem se delší dobu připravovala. Nezastupovala jsem pouze sebe, ale také celou svoji firmu i Českou republiku. A určitě jsem nechtěla před dalšími státy cokoliv pokazit. Snad se to povedlo. (úsměv) Byl to krásný zážitek a pro mě další velká zkušenost.“

 

JARMILA PODHORNÁ

* narodila se 9. června 1943 v Prostějově

* žije v Brodku u Konice

* vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci

* má tři děti a je spokojenou babičkou

* až do důchodu učila na základní škole přírodopis a byla výchovnou poradkyní

* v roce 1998 založila firmu Naděje, která se specializuje na alternativní medicínu z bylin

* začínala ve sklepě, nyní má více než třicet zaměstnanců a vystavený komplex v Brodku u Konice

* v roce 2010 se stala Živnostníkem roku v Olomouckém kraji a skončila druhá v republice

* v roce 2016 se stala podnikatelkou roku v oboru inovací za zahradu pro pupeny a gemmoterapii

* v témže roce byla Univerzitou Palackého vybrána jako jedna z 45 absolventů, kteří vynikají v různých oblastech a reprezentují Českou republiku

zajímavost: nedávno se zúčastnila mezinárodní kongresu zdraví v Praze, kde reprezentovala Českou republiky v rámci alternativní medicíny