V minulém ročníku nastupoval za prostějovské eskáčko celkem pravidelně, pak měl delší pauzu kvůli závažnějšímu zranění ze zápasu s Hradcem Králové. S příchodem Jana Schaffartzika na místo stopera se mu dveře do základní sestavy přivřely, v zápase proti Líšni ovšem Daniel Bialek (na snímku) ovšem za zkušeného kolegu zaskočil. A jeho stopa v zápase mohla být docela výrazná…
* Po delší době jste byl nominován do základní sestavy na místo stopera, s jakými pocity jste do zápasu nastupoval?
„Ve druhé lize jsem nenastoupil už deset zápasů, takže to pro mě bylo trochu těžší. Před zápasem jsem se ale cítil dobře, věděl jsem od trenéra někdy od středy či čtvrtka, že nastoupím. Je to vždycky lepší vědět to s předstihem, aby se hráč mohl připravit.“
* Jak se vám dařilo?
„Když to jednoduše shrnu, mohl jsem dát gól hlavou a za deset minut dal gól můj hráč... Mohl jsem být tak říkajíc za hvězdu a místo toho jsem to pokazil.“
* Nepokryl jste střelce Silného?
„Věděl jsem, že si to bude chtít dát na střed, ale trefil to mezi nohama, já chtěl tu střelu zblokovat a podařilo se mi to místo toho naopak ještě víc říznout k tyči. Takže smůla.“
* Na druhou stranu to nemusí zase až tak mrzet, vyrovnat se nakonec možná i díky větru podařilo…
„Je pravda, že vítr byl hodně nepříjemný, i sluníčko bylo docela nízko, což také nebylo příjemné. O poločase jsme si říkali, že musíme víc střílet, když druhý poločas hrajeme s větrem. Až v devadesáté minutě jsme to vyzkoušeli a viděli, že trenér má pravdu...“ (pousměje se)
* Líšeň měla v zápase optickou převahu, šance si ovšem také nevytvořila?
„Pro Líšeň bylo těžké hrát do plných, většinou hrají spíš na brejky a dobře v obranné fázi. Pro ně se to fakticky v zápase otočilo a možná jim to nechutnalo. Škoda že jsem já nebo někdo jiný nevstřelil úvodní branku, možná bychom pak urvali body tři. Za daných okolností
