Zápas 15. kola FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY ve Varnsdorfu zaslouží slovo podivuhodný. A zvláštní. Eskáčko od 2. minuty hrálo v deseti, a stejně v poločase vedlo. Mohlo si tak gratulovat a paradoxně myslet na bodový zisk. Jenže přišel druhý poločas. V něm se během krátké chvíle sen o bodech rozplynul. Tým navíc nakonec dohrával v devíti, což je pro eskáčko zcela nová situace. Nejen však pro něj. Jan Koudelka podle svých slov také nic podobného nezažil. Ač ale s týmem prohrál 1:3, nebyl vyloženě naštvaný nebo skleslý. Pro tým měl i dobrých slov. Ostatně eskáčko velice dlouho Varnsdorfu odolávalo. Mnoho nechybělo, aby posílilo svou pozici v nejlepší třetině tabulky.

 

* Jak byste zhodnotil utkání s Varnsdorfem? Dohrávat bez dvou vyloučených, to se často nestává...

„Zhodnotil bych to tak, že jsme měli nějaký záměr a ten se ve druhé minutě úplně rozpadl. Nemyslím si ale, že by to bylo strašné. Červená karta nechci říct, zda měla být, nebo ne – tohle rozhodují jiní, v deseti jsme ale dobře jsme bránili a dali gól na 1:0. Měli jsme ještě stoprocentní tutovku na 2:0, bohužel jsme nedali. Do druhého poločasu si říkáme, jak budeme bránit. Nějak to držíme, ale během dvou minut jsme dostali na 1:1 a asi kvůli nekoncentraci jsme dostali hned na 1:2. A pak už je těžké to otáčet. Navíc si myslím, že dohrávat v devíti, když prohráváš 2:1, to už je prostě špatné.“

* Takže byste utkání automaticky nezakopal hluboko pod zem a nechtěl na něj zapomenout?

„Ne, to ne, určitě bych ho nezakopal. Pod zem jsme se zakopali sami... Myslím si, že i v těch deseti jsme hráli dobře, tedy to, co jsme potřebovali. Do toho jsme vedli 1:0, to bylo dobré. Problém přišel s druhým vyloučením.“

* Pamatujete si na to, že byste někdy zažil červenou kartu už ve 2. minutě?

„Ne, ani jsem to neslyšel. Určitě jsem to v kariéře nezažil. Ale i takové zápasy jsou, to nikomu nezazlívám. Tým pak prostě musí jinak pracovat a myslím si, že jsme ještě v první půli byli hodně nebezpeční. Ve druhé už tolik ne. Pak je z toho výsledek, jaký je…“

* Jaká byla v kabině atmosféra, křičelo se? Nebo tam byla spíš únava, skleslost?

„Tak neřvalo se téměř vůbec. Spíš jsme si vysvětlili nějaké věci. Když hrajete od druhé minuty v deseti, tak to zápas ovlivní. Byli jsme nachystaní na něco a museli najednou hrát nějak jinak. V šatně jsme si to prostě vysvětlili, to jsme ještě vedli. Pak jsme dostali tři góly, ale je to o tom, že buď soupeř promění, nebo my dáme na 2:0. A šance jsme na to měli. Ale v tom konečném zúčtování jsme to prostě nezvládli.“

* Na závěr podzimu vás čeká „béčko“ Sparty, kterému se trvale daří. Jak s ním hrát?

„To je těžké říct. Když k tomu ale přistoupíme jako v posledních zápasech doma, s Jihlavou a se Žižkovem, máme šanci. Nebyly to úplně suprové zápasy, ale tvrdě vydřené body. Myslím si, že už hřiště nebude až tak dobré. Takže nás čeká zase spíše ten boj. Myslím si ale, že když se na nastavíme dobře, zvládneme to. Nebude to nic jednoduchého, Sparta má kvalitní tým, navíc se nikdy neví, zda přijede i nějaká jejich posila z první ligy, byť áčko má náročný program. A je jedno, že se jedná o béčko, Spartu bychom chtěli doma porazit doma už jen proto, že je to Sparta.“ (úsměv)