Vzpomínky na krásné a bezstarostné okamžiky našeho života nám mohou zpříjemňovat život, na druhou stranu pouze bez zapomínání by byl život prostě nesnesitelný. Ohlédnout se za jednou životní etapou plnou bezstarostnosti, lásky a velkých plánů byla ochotná zpěvačka a kytaristka Eva Hrabalová (na snímku), když vydala své první hudební EP s názvem Old Photos. A to už byla dobrá příležitost pro povídání s touto rodačkou z Uherského Hradiště, kterou do Prostějova už před sedmi lety zavála profese učitelky na zdejší Základní umělecké škole.

 

* Vaše písničky provází jistá nostalgická atmosféra. Nedá mi to, abych se nezeptal, na co ze svého dosavadního života zatím nejraději vzpomínáte?

„V mých písničkách vzpomínám na nedávné období, které provázela hudba, přátelé a cestování. S mými nejlepšími kamarády, mezi něž patří i sourozenci, jsme založili kapelu a kromě společného hraní a koncertování jsme spolu také rádi jezdili na dovolené. Například do Benátek jsme s sebou vzali nástroje a hráli jsme v ulicích, kolemjdoucí se zastavovali a zpívali s námi nebo tančili. To bylo moc krásné. Na cestách po Španělsku jsme zase spávali pod širákem a občas se nám podařilo, že jsme se v noci ‚ubytovali‘ na nějakém místě za městem a ráno jsme zjistili, že je odtud nádherný výhled na moře. Jindy jsme zase museli přespat třeba u hřbitova, a to už tak romantické nebylo.“ (pousměje se)

* Jako první z vašeho nového EP jste do světa poslala skladbu Old Photos. Co bylo prvotním impulzem k jejímu vzniku?

„Jeden z nostalgických momentů, vzpomínka na krásné zážitky z cest s přáteli.“

* K písničce vznikl také klip, který svým zpracováním evokuje nahrávky na starých VHS kazetách. Máte vy osobně nějaká taková videa například z dětství, a pokud ano, při jakých příležitostech se na ně díváte? 

„Ano, máme doma taková videa a díváme se na ně většinou, když se o svátcích sejdeme celá rodina a chceme se pobavit nad tím, jak jsme jako děti vypadaly, co všechno jsme podnikaly, jak jsme se tehdy smály, ale třeba i vztekaly, což je z dnešního pohledu taky dost vtipné.“

* Jste ve věku, kdy lidé kromě vzpomínek mají také spoustu plánů. Jaké jsou ty vaše?

„Jedním z mých velkých plánů bylo žít v zahraničí a vyrážet na nekonečné dovolené s partou mých nejoblíbenějších lidí. Tento sen se mi zatím nesplnil, ale to se ještě určitě stát může. Teď cítím, že potřebuju žít tady u nás.“

* Říká se, že pouze sny, které se nikdy nevyplní, jsou věčné. Máte nějaký sen, u něhož tak trochu doufáte, že se vám nikdy nesplní?

„Takové nemám. Všechny své sny plánuji uskutečnit, říkám tomu naplnění mého osobního příběhu.“

* Old Photos je součástí vašeho debutového alba. Kolik písniček obsahuje a co mají společného?

„Album obsahuje celkem čtyři písničky a všechny pojí myšlenka týkající se neustálého pohybu, osobního růstu a životní cesty.“

* Po vydání EP a křtu v pražském Cafe V lese jste vyrazila na takovou koncertní šňůru. Jak se vám hraje a jaké máte ohlasy od posluchačů?

„Hraje se mi dobře a ohlasy jsou moc hezké. Zatím vystupuji sólo, ale nedávno jsem k sobě přizvala na koncerty vokalistku, která nejenže krásně zpívá, ale je mi také velkou oporou.“

* Proč si myslíte, že by měli lidé přijít právě na váš koncert?

„Moc bych si přála, aby to byl pro posluchače moment, kdy se odpoutají od reality a nechají se na chvíli unášet jen hudbou.“

* V Prostějově jste měla vystoupit v rámci zrušené Noci divadel. Máte za to nějaký alternativní plán?

„Plánuji vystoupit opět až na jaře příštího roku v mé oblíbené kavárně Špalíček.“

* Pocházíte z Uherského Hradiště. Pokud má Prostějov nějakého sourozence, pak by to mohlo být právě toto město. A to nejen proto, že v obou městech stojí prakticky totožné budovy určené k promítání filmů. Máte také ten dojem?

„Ano. Mezi oběma městy nevidím žádné zásadní rozdíly, užívám si atmosféru na obou místech. Myslím, že je to i díky tomu, že v obou městech je poměrně hodně podporována kultura.“

* V jednom z předchozích rozhovorů jsme zaznamenali názor, že dnešním dětem chybí přirozené muzicírování v domácím prostředí, že vše leží na kantorech a ti to mají o to složitější. Máte stejný pocit?

„Je to hodně individuální. Mám děti i z ‚hudebních‘ rodin, s nimiž je práce malinko jiná než s dětmi z rodin, kde k hudbě nemají nějaký bližší vztah.“

* A co vy? Dostala jste se k hudbě také prostřednictvím rodinného prostředí?

„U nás se odmalička muzicírovalo, naši jsou oba hudebníci, takže v tomto ohledu to bylo velmi přirozené. Hráli jsme, zpívali a poslouchali desky například od Simona a Garfunkela nebo Petera Gabriela.“

* Co vám hudba vlastně dává?

„Hudba mi dává neuvěřitelné možnosti sebevyjádření, sdílení a vytváření hudebního prostoru s dalšími lidmi. Hudba mě přivedla ke spoustě úžasných lidí, za což jsem jí moc vděčná.“

* Začínali jsme tématem nostalgie a vzpomínání. V závěru se přenesme v čase o něco dopředu. Na co byste ráda vzpomínala, až vám bude osmdesát?

„Na to, že jsem se nebála a šla do toho!“

 

EVA HRABALOVÁ

* narodila se roce 1989 v Uherském Hradišti (přesné datum respondentka odmítla uvést)

* po maturitě na gymnáziu absolvovala Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci, kterou dokončila v roce 2015

* současně studovala také obor Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, jenž úspěšně zvládla v roce 2016

* již během studií začala učit na základních uměleckých školách, od roku 2014 působí na ZUŠ v Prostějově, kromě toho učí také v Olomouci

* má bratra Antonína (28), který se věnuje filmové tvorbě, a sestru Annu (30), která pracuje jako designérka 

* kromě hudby je její velkou vášní cestování, ráda by v budoucnu procestovala severní Španělsko, jejím snem je navštívit Japonsko

* vedle toho se zajímá o psychologii a osobnostní rozvoj, má ráda přírodu a procházky v ní

zajímavost: ve svých 17 letech založila s o čtyři roky mladším bratrem Antonínem indie kapelu Side Effect, později se k nim přidala i sestra Anna a společně vystupovali dlouhých 10 let až do roku 2017, kdy uspořádali poslední koncert, avšak všichni tři sourozenci i nadále spolupracují, a to například při vytváření klipů k písničkám