Zajímavou posilu do svých řad získal v létě volejbalový klub VK Prostějov. V tomto případě nešlo o žádnou hráčku, ale o nového člena trenérského štábu u oddílové mládeže. Šestatřicetiletý Zdeněk Sklenář (na snímku) je přitom v roli kouče téměř nováčkem, přesto má v českém volejbalu poměrně zvučné jméno a zasvěcení ho dobře znají coby špičkového statistika.

Za pozornost stojí hlavně jeho vizitka téměř dekádu trvající nepřetržité práce pro mužskou reprezentaci ČR, kromě toho je i statistickým koordinátorem Českého volejbalového svazu. Ovšem kromě toho už stihl se svým milovaným sportem projít několik zahraničních zemí, aby momentálně zakotvil na Hané v nové roli.

* Volejbal jste aktivně hrával?

„Hodně dávno a nikdy na vrcholové úrovni. V mládežnických kategoriích jsem nastupoval za Brno, při přechodu z juniorů mezi muže přišla první delší pauza kvůli zranění ramene. Jakmile se můj zdravotní stav zlepšil, tak jsem se ještě na několik let uklidil do druhé ligy mužů. Tam jsem se stal součástí výborné party bývalých extraligových borců v týmu Sokola Střelice. Mimochodem na liberu tam hrál současný ministr školství Robert Plaga. Herně jsem se ani mezi skvělými volejbalisty nikam moc neposouval jakožto složitě formovatelný materiál. (smích) Ale spoustu věcí jsem si z té doby zapamatoval a mohl z nich těžit v dalších letech. Navíc jsme jako členové Sokola absolvovali spoustu různých turnajů i akcí včetně brigád, například ve sběru starého železa. Což bylo často spojené s rozumnou konzumací alkoholu, takže super zážitky.“ (směje se)

* Co přišlo dál?

„V mém případě volejbalová doba temna, kdy jsem kromě Městského přeboru Brna – takzvané šalinové ligy – v tomto sportu nijak jinak nepůsobil. Až v prvním ročníku na vysoké škole mě oslovil Aleš Novák, jestli bych mu nešel pomáhat k juniorkám Králova Pole. (do rozhovoru s úsměvem vstupuje právě Aleš Novák: ‚Na začátku byla moje naivní představa, že bych Zdeňka ještě mohl naučit hrát volejbal správně technicky.‘) Ano, tuhle snahu Alda po nějaké době vzdal. A já se radši věnoval smysluplnějším činnostem, to znamená pomáhat během přípravy se vším, co bylo potřeba: dohazovat, smečovat, sbírat balóny a podobně. Prostě být k ruce při trénincích i zápasech. K tomu navíc tehdy existovala povinnost účastníků extraligy juniorek zaznamenávat některé statistické údaje do speciálního programu, který v excelu vytvořil Zdeněk Haník. V návaznosti na to jsem mu pak později pomáhal s výzkumem i napříč nejvyššími soutěžemi mužů a žen ČR, které herní řetězce jsou v průběhu utkání nejčastější, tím pádem by se logicky měly nejvíc objevovat coby součást přípravy. Ale to jsem trochu odbočil.“ (směje se)

* Z KP Brno jste pokračoval kam?

„V Králově Poli u mládeže jsem zůstal několik let, snažil se zdokonalovat v práci statistika. Následně mě Aleš Novák oslovil, zda bych nechtěl dělat taky u české mládežnické reprezentace, kam tenkrát patřily například Martina Michalíková, Marie Toufarová, Pavla Vincourová či Veronika Dostálová. Tudíž velice dobrý tým, s nímž jsme společně prošli kategorie kadetek i juniorek. Vedle toho jsem se snažil pokračovat ve studiu vysoké školy, byť se někdy – nebo spíš často – zdálo, že to nemá smysl. (se smíchem) Ale vždycky jsem se nakonec nějak probojoval dál tím způsobem, že školu bylo nutné zvládnout v první polovině týdne, abych druhou polovinu mohl vždy věnovat nároďáku. Šlo o hodně intenzivní období mého života, přesto se mi povedlo výšku zdárně dokončit. Za což jsem určitě rád, neboť jakékoliv vzdělání se hodí.“