Pomalu, ale jistě. Přesně tak pokračuje rekonstrukce rodinné vily Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí. Architektonicky ceněný dům byl řadu let zcela ponechán svému osudu. V roce 2017 získala kulturní památka nového majitele, následně byla zahájena dílčí rekonstrukce. Její postup po letech přináší na první pohled patrné ovoce. Nejenže se vila postupně otevírá veřejnosti, už letos by měla být dokončena první etapa její obnovy zahrnující rekonstrukci oken a fasády.
Na Kováříkově vile se nejprve podařilo opravit střechu, poté došlo na výměnu oken a postupnou opravu kamenného obkladu a fasády. „Na úplný závěr chceme na fasádu nechat umístit kovové prvky, které tam v minulosti byly. Věříme, že vše zvládneme do konce letošního roku, zmizet by tak mělo konečně lešení, které stavbu už několik let zakrývá,“ prozradil Večerníku známý prostějovský podnikatel a předseda družstva Kováříkova vila Martin Radič.
Pochopitelně nás zajímalo, jaký bude další postup. „Na řadu by měla přijít rozsáhlejší úprava interiérů. Na tento projekt si začátkem příštího roku podáme žádost o dotace, ostatně jako každý rok. Dále pak budeme postupovat s ohledem na naše finanční možnosti,“ reagoval Radič, jemuž se kromě rekonstrukce také daří do vily postupně vracet život.
„Vilu může navštívit kdokoliv“
Loni v říjnu například mohli zájemci propojit návštěvu dlouho uzavřené kulturní památky s objevováním trendů současného umění u našich západních sousedů v rámci Festivalu současného umění. Vystaveny zde byly také práce studentů prostějovské SŠ DAM, proběhly zde dva koncerty pěveckého sboru Nota bene a s velkým zájmem i ohlasem se setkaly rovněž komentované prohlídky v rámci únorového Mezinárodního dne průvodců. „Obecně se dá říci, že kdo projeví zájem, může vilu kdykoliv navštívit. Stačí, pokud dá dopředu vědět. Kromě toho jsme zpřístupnili její zadní zahradní část, kde funguje posezení vedlejší kavárny Tančírna. I její hosté jsou u nás po domluvě vítáni,“ nastínil Martin Radič, podle něhož by v budoucnu mohlo ve vile vzniknout moderní technologické zázemí pro práci mladých lidí, kteří by zde mohli rozvíjet své nápady. Zbývající prostor by pak mohla vyplnit expozice věnovaná všemu, co souvisí se samotnou vilou: tedy nejen Josefu Kováříkovi, firmě Wikov či architektu Emilu Králíkovi, ale třeba i prostějovské firmě Vulkania, což byla továrna vyrábějící kovové umělecké předměty špičkové kvality.
Vila Josefa Kováříka v Prostějově byla postavena ve stylu české moderny a geometrizující secese v letech 1910–1912 podle projektu architekta Emila Králíka. Rodinný dům se zahradou situovaný v řadové zástavbě je pozoruhodný především svým interiérem s velkým halovým prostorem a vnitřním atriem. Od roku 1973 je chráněnou kulturní památkou. V roce 1954 rodina Kováříkova dům prodala státu, který v něm zřídil jesle. V prvním patře byl upraven byt pro paní Kováříkovou a byly provedeny další změny. Později se objekt stal sídlem školského úřadu, který zde fungoval až do roku 2001. Po jeho vystěhování byl dlouhá léta nevyužívaný a chátral, z interiéru byla odcizena řada originálních doplňků, kovových prvků a vybavení. Potomci původních majitelů, kterým byl vrácen v restituci, neměli dostatek prostředků na jeho udržování. V roce 2017 se dům stal majetkem družstva Kováříkova vila, které zahájilo postupné opravy se záměrem zřídit zde veřejný prostor, muzeum a galerii.
