Po zajímavém sledování zápisků Jana Mrázka v PROSTĚJOVSKÉM Večerníku jsem dostal nápad: seznámit naši veřejnost se zajímavostmi nejen z historie cyklistiky, ale také se začátky sportu ve městě i obecně s cyklistikou od minulosti až po současnost. A pokud vás budou zajímat mé zkušenosti závodníka, dlouholetého trenéra a funkcionáře, tak i to mám v plánu. Ani nevím, kolik mistrů světa po kraji chodí, ale jako jeden z nich se s vámi podělím o své poznatky se sportem nabyté.
Řádného sjezdu ČUJV konaného 15. srpna 1898 v Chrudimi se zúčastnili také tři členové prostějovského klubu (F. Janovský, J. Chytil, A. Grumlík), kteří na místo konání (asi 140 kilometrů) přijeli na vlastních kolech jako účastníci Moravské cyklistiky. Úspěšně se rozvíjející činnost ČKV Prostějov však narušily v první polovině roku 1898 interní spory, pravděpodobně personální povahy.
Vlastně šlo o to, že jedna skupina měla zájem o sportovní charakter spolku a druhá o jeho společenský a rekreační charakter. Důsledkem sporů bylo odtržení části členské základny, která v létě založila spolek Český občanský klub cyklistů Prostějov. Oba oddíly udržely svou činnost až do změny politického uspořádání po druhé světové válce kolem roku 1950.
Původně nerozdělený klub už jednoho soupeře měl. Byl jím Hanácký klub velocipedistů, ustavený roku 1897 v Olšanech za přítomnosti bratrských jednot z Prostějova a Olomouce. Hanácký klub velocipedistů však neměl dlouhého trvání. Tehdejší problém vlastně kopíruje podobnou situaci u prostějovských sokolů.
CELONÁRODNÍ SJEZD V PROSTĚJOVĚ
V témže roce došlo k odlišnému uspořádání území a vznikly nové župy. Kluby ze střední Hané vytvořily dohromady XXXIII. župu ČUJV, jejíž činnost řídil R. Kondrátek z Prostějova. K největšímu ocenění naší župy došlo v létě 1899, kdy ČUJV v Praze rozhodlo o uspořádání velkého výletu do Moravských Beskyd a na Slovensko. Výbor župy v Prostějově byl rovněž pověřen na den 14. srpna 1899 uspořádáním Celonárodního cyklistického sjezdu.
Toho dne použili pořadatelé báseň Jána Kollára (1793 až 1852) Českým cyklistům na přivítanou účastníkům sjezdu. Jak zněla? „Jeť vlasti poznání nám prvním přikázáním, nebť jejím pohledem se naše duše sytí. Je rosy polibkem a slunka požehnáním, jež růži probouzí a ze sna budí kvítí. Je sílou tajemnou, jíž bůh nám v srdce vložil a která dřímá tam jak v zlatou spjatá číš. Ó, blah, kdo vzbudí ji, jak míza vtryskne do žil na její vzplanutí, v němž duch se vznese výš.“ Tento sjezd zároveň byl završením první etapy rozvoje místní cyklistiky.
HISTORICKÁ HISTORKA
Že nebylo tehdy jednoduché snášet hrubství, dokládá informace z 28. dubna 1898, kdy několik cyklistů potkalo u Olšan vozku Cyrila Procházku. „Když k němu první cyklista přijel, nadával mu vozka do lumpů a na druhého již práskl bičem. Třetího pak i s kolem shodil pod vůz a dámu pod koně. Koně se vzepjali a mohli dámu zraniti. Posledním dvěma cyklistům nadával a hrozil jim řetězem. Procházka byl zatčen a sedí ve vyšetřovací vazbě.“
Pokračování příště!
