Ještě před nějakými deseti lety jsem při něčím vyřčení slova „keška“ absolutně nevěděl, která bije. Pět roků nato už jsem měl aspoň mlhavou představu, co si pod tímto pojmem zhruba představit. Před rokem jsem do tajů uvedené zábavy začal podrobněji pronikat. A v současnosti je ze mě sice nijak vášnivý, ale dostatečně znalý lovec kešek. Za všechno přitom může (jak jinak) rodina.

Pro ty, kteří dosud bloudí takzvaně ve španělské vesnici, teď poskytnu malou vysvětlující doušku. Název keška pochází z anglického slovíčka cache, tedy tajná skrýš. Blahé paměti do takových úkrytů schovávali piráti své poklady, které se pak jejich hledači snažili najít. A jít na kešky je vlastně taková moderní obdoba tohoto prastarého lovu naloupených cenností.

Neboť však žijeme v jednadvacátém století, neobejdete se bez nezbytné techniky. Což znamená mít chytrý telefon a v něm nainstalovanou aplikaci, díky níž se vám zobrazí mapa všech dostupných kešek, po nichž můžete pátrat. Kde? V podstatě po celém světě. Kdekoliv, kde nějakou konkrétní člověk takzvaně zřídí.

V praxi to znamená, že je schovaná ve skrýši, aby nebyla na první pohled vidět. Konkrétně jde většinou o speciální pouzdro, v němž je bloček pro zapsání data i jména nálezce, současně si úlovek zalogujete do systému a můžete sčítat, kolik pokladů (vlastně kešek) již dohromady máte na svém kontě.

Občas nehledáte pouze jednu kešku, nýbrž celý jejich navazující sled, abyste na konci slavně objevili velkou „adventuru“. Nebo dorazíte podle mapy v mobilu na daný „plac“ a místo hledání zodpovídáte vědomostní otázky.

Obrovská výhoda přitom je, že spoustu kešek máte třeba i blízko svého bydliště, aniž o tom předtím víte. Bývají jak ve všech městech i obcích, tak různě v přírodě či u památek. De facto skoro všude, kam se vydáte. A můžete je tudíž hledat vyloženě cíleně, nebo třeba jako doprovodný program výletů.

V naší rodině keškovou mánii odstartovalo přihlášení staršího syna do kroužku, jenž na Sportcentru-DDM Prostějov vede kamarád Karel Ondrůj. Tehdy dvanáctiletý Filip sice byl k novému koníčku nejdřív nedůvěřivý, ale během pár týdnů ho neuvěřitelně chytil. A necelý rok teď už kešky má za svou nefalšovanou vášeň.

Postupně do ní zatáhl manželku, mladšího syna Kryštofa - a poslední dobou i mě. Člověk se proto musí připravit na klasický scénář, že sice jedete na rodinný výlet či přímo dovolenou, leč kamkoliv se hnete a cokoliv zrovna děláte, vždy zároveň lovíte nějaké ty kešky v dosahu.

Což je občas trochu na palici a přehnaná zažranost do lovení se musí rozumně krotit, aby někdo příliš neztrácel nervy. Na druhou stranu platí, že když se tato zábava správně uchopí, bývá to skvělý zážitek s až adrenalinovým přesahem. Klidně vyzkoušejte, pokud jste zatím neokusili!

A jen tak mimochodem, nadšený potomek už stihl od loňského podzimu nasbírat téměř tisíc kešek. Zatímco tatínek (rozuměj já) to dosud přežil v relativním psychickém zdraví, především zásluhou maminky (tedy mé ženy). (úsměv)

 

Speciální příloha LETNÍ PŘÍBĚHY byla součástí tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 29. srpna