O dnešní době se někdy hovoří jako o době postmoderní, někdy jako o době postfaktické, kdy fakta a pravda vlastně ztrácejí význam, důležitější je přece dojem a to, co chceme slyšet. Někdy se o současné době ale hovoří také jako o hyperkorektní. A i když se toto označení většinou stává hanlivým, v tomhle případě se bude jednat o záležitosti spíše milé až úsměvné.
Jak titulek napovídá, řeč bude o genderové vyváženosti. Ovšem nebudeme se bavit o poměru mužů a žen na úřadě, tím méně o situaci v prostějovské pobočce. Nás totiž zaujalo něco jiného. A sice skutečnost, že stoprocentně mužská povolání už neexistují.
Naznačují to přinejmenším nabídky práce prostějovské pobočky úřadu. Prakticky všude je totiž za lomítkem uveřejněno, že firma neshání jen muže, ale i ženu. Dříve? Spíše neobvyklé. Přestože žen v některých mužských profesích bylo pomálu, pracovaly v nich. A pokud byly šikovné, aktivní, měly dobrý přístup nebo vzdělání, bylo jasné, že se pochopitelně můžou zúčastnit konkurzu. A v něm uspět.
To se však posunulo. A tak koncovky „řka“ nebo „čka“ vykukují z každého inzerátu. A tak se hledají samozřejmě seřizovačky, inženýrky nebo třeba takové brašnářky. Na tom by nebylo nic zase tak neobvyklého. Do chvíle, kdy oči padnou na poptávku po montérkách nebo svářečkách. Taky vám to zní divně? Aby ne… Zajímavé je jen, že traťové dělníky třeba úřad práce hledá, dělnice však nikoli…
Tím rozhodně nechceme shazovat ženy, které vykonávají pro ně snad donedávna ne úplně tradiční pozice, naopak. Smekáme před nimi. Ve světě mužů to musí mít těžké a je obdivuhodné, že se dokáží v oboru prosadit. Jen občas dávejme pozor na češtinu. Zdravotní bratr? Proč ne. Ale svářečka? Spíše ne…
Speciál vychází 31. května jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.
