Zcela unikátním exponátem, který nemá žádná jiná zoologická zahrada v ČR, se nyní pyšní naše krajská zoo na Svatém Kopečku u Olomouce. Na přelomu roku do zoo dorazila kostra lva berberského Šimona (+17), který loni v únoru zemřel.

„Plníme tak slib, který jsme dali, že se Šimon do zoo vrátí,“ prozradil ředitel zoo Radomír Habáň a dodal: „Kostra bude umístěna v nových expozičních vitrínách v pavilonu šelem a mořských akvárií a bude sloužit k výchově a vzdělávání.“

Šimon byl odchovancem svatokopecké zoo a byl za svého života nejplodnějším samcem na světě. Zplodil a úspěšně odchoval sedm potomků, což je naprostá rarita, neboť odchov lvů berberských je velmi komplikovaný. Ve vysokém věku, kterého se Šimon dožil, už ho však sužovaly stařecké neduhy a jeho odchod do lvího nebe tak byl zcela přirozenou záležitostí.

„Protože koloběh života zastavit nelze, je potřeba zmínit, že pozornost zahrady je nyní upřena na Šimonova potomka, a to pětiletého samce Thembiho,“ řekla Večerníku mluvčí zoo Iveta Gronská a dodala. „Dnes je z něj statný lev plný síly a s tříletou partnerkou Ayo by měli být pokračovateli rodu a nadějí pro celý ohrožený druh.“

Lev berberský je největším a nejkrásnějším druhem lva. Ve volné přírodě už však byl vyhuben. „Dnes se s berberským lvem můžeme setkat pouze v chovatelských institucích v počtu 184 jedinců ve světě,“ prozradila Gronská s tím, že 20 mláďat z tohohto počtu se narodilo u nás na Hané, kde jsou lvi berberští chováni od roku 1979.

Co je zač lev berberský?

Tento druh lva se vyskytoval na dnešním území Afriky na sever od Sahary. S jeho vyhubením začali už Egypťané, později Římané, kteří je používali při gladiátorských hrách. Berberští lvi byli dlouhou dobu považováni za úplně vymizelé, v první polovině 20. století byl lev berberský úředně vyhuben. V 70. letech bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu přežili v soukromé zoo (menažerii) marockých králů. Tento lvinec se později stal základnou pro zoo v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do 7 zoologických zahrad světa, včetně Svatého Kopečka. Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou tedy potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále.

Berberský lev je největším poddruhem lva. Lev je jediná kočkovitá šelma, u které se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus (hříva samce) a jediná kočkovitá šelma, která žije a loví ve smečkách. U berberských lvů se však předpokládalo, že žili spíše v párech či malých rodinných skupinkách. Při lovu jsou aktivnější samice, při konzumaci potravy mají přednost samci. Mezi charakteristické znaky patří tmavá hříva, krátký a široký čenich, malé zakulacené uši s černým pruhem vzadu, velké jantarové oči se zelenou duhovkou. Delší srst slouží k ochraně před chladem, předci byli skvrnití, dnes se pouze mláďata rodí s kotěcí kresbou. Lev potřebuje denně 5–7 kg masa, pokud je vyhladovělý, dokáže spořádat na posezení až 30 kg masa. Ve volné přírodě lev kořist uloví, spořádá a po zhruba týdnu se vydává na lov opětně. Samice rodí mláďata vážící 1–2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě.