Tato smutná zpráva zasáhne nejen početné členy zřejmě nejvzdělanější a nejpodnikavější rodiny v celé střední Evropě. Ve věku 106 let zemřela Linda Wichterlová. Manželka světoznámého vědce Otto Wichterleho, maminka dvou synů, sedminásobná babička a mnohonásobná prababička naposledy vydechla uplynulý pátek 24. listopadu.

S velkou úctou na ni budou vzpomínat i všichni obyvatelé „jejího“ Stražiska, kde se v roce 1938 vdala a kam každoročně na léto mířila vlakem a s batohem na zádech. Činila tak až do roku 2018, dokud jí to zdraví a pokročilý věk jen trochu dovolovaly.

Linda Wichterlová se do paměti nás všech, kteří jsme měli tu čest se s ní setkat, hluboce vryla zejména svým šarmem, rozhledem, laskavostí, kultivovaností, otevřeností, humorem a v neposlední řadě i pochopením pro každého z nás. To všechno z ní doslova čišelo.

Po mnoho let své okolí udivovala svou až neuvěřitelnou fyzickou a psychickou vitalitou. Ve Stražisku s plnou parádou oslavila své 100. narozeniny, když v rodinném letním sídle přijala i mnohohlavý zástup gratulantů z řad místních obyvatel, kteří ji doslova zaplavili květinami. Vrátila se sem ještě o rok později v roce 2018, nakonec se však ukázalo, že už to bylo naposledy. V dalších letech už i přes léto zůstávala ve svém pražském bytě. Nakonec se však i na ní prošlé roky podepsaly a v samém závěru svého bohatě naplněného života zůstávala upoutána na lůžku. Do poslední chvíle si však zachovávala nejen pozitivní a laskavou mysl, ale i vzpomínky na dětství a mládí prožité v Prostějově a ve Stražisku. Její úmrtí Večerníku zvěstoval syn Kamil Wichterle, s nímž vám přinášíme rozhovor na straně 14 dnešního vydání. „V pátek večer maminka v tichosti odešla,“ napsal nám v odpovědi na pozdrav pro tuto nezapomenutelnou ženu.

Narodila se jako Ludmila Zahradníková

Linda Wichterlová se narodila 18. 8. 1917 v Prostějově jako Ludmila Zahradníková. Jedním z jejích bratranců byl bývalý předseda Akademie věd Rudolf Zahradník. Křestní jméno Ludmila bylo rodinným jménem a dostala je podle své babičky. Jelikož bylo v rodině hned několik Ludmil, její okolí ji od narození oslovovalo raději jako Lindu. Vystudovala klasické gymnázium v Prostějově. Po maturitě v roce 1936 chtěla studovat archeologii. Na přání svého tatínka se přihlásila na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Kvůli uzavření vysokých škol ji dodělala až v roce 1952. Původně chtěla být dětskou lékařkou, z důvodu nedostatku zubařů nakonec vystudovala stomatologii. Poté pracovala ve Výzkumném ústavu stomatologickém.

Žila pro svou rodinu

V roce 1938 se vdala za Otto Wichterleho. Společně vychovali syny Ivana a Kamila, oba dva se po vzoru otce stali chemiky a dosáhli ve svém oboru četných úspěchů. Linda Wichterlová byla také sedminásobnou babičkou a těšit se mohla i z velkého množství pravnoučat. Na všechny členy své rozvětvené rodiny byla patřičně hrdá, ostatně drtivá většina z nich patří k elitě v nejrůznějších oborech lidské činnosti.

S manželem Otto Wichterlem jako manželé prožili šedesát let a dva měsíce. Vynálezce kontaktních čoček zemřel v den jejích jednaosmdesátých narozenin 18. srpna 1998 v letním sídle ve Stražisku ve věku nedožitých 85 let. „Při zdraví mě udržuje to, že tolik času trávím ve Stražisku! A také to, že jsem měla hodného muže, který mě celý život šetřil,“ říkávala vždy na konto své dlouhověkosti Linda Wichterlová, která se po svatbě ve Stražisku přestěhovala nejprve do Zlína a po konci války pak také do Prahy. Do Stražiska se však oba pravidelně vraceli.

Renesanční dáma

Linda Wichterlová se celý život živě zajímala o kulturu. Hovořila francouzsky, německy, italsky, anglicky a částečně i rusky. Ovládala také řečtinu a latinu. O svých životních zážitcích, osudech lidí ze Stražiska či předválečném Prostějově dokázala vždy neobyčejně poutavě vyprávět. Z jejích historek prosvítal její jemný smysl pro humor i laskavé pochopení pro lidské „slabůstky“. Kromě toho od mládí hrála na klavír, láska ke klasické hudbě ji provázela celým životem. Rovněž vždy hodně četla, především českou, německou a částečně i francouzskou literaturu. K jejím českým oblíbeným autorům kromě mnoha dalších patřil například Karel Čapek.

 

Poselství nám i budoucím

Linda Wichterlová prožila dlouhý a plný život. Na současné dění se dívala se shovívavým pochopením, přesto ji řada věci nepřestávala překvapovat. A to ne vždy pouze příjemně. „Myslím, že se právě nyní skutečně máme nejlépe, jak jsme se, kdy měli. Podstatné je, že není válka a dlouho panuje mír. Ten si však bohužel kazíme zbytečnými půtkami. Máme i svobodu slova, ale k čemu ji využíváme? Abychom si často vzájemně nadávali do aleluja. A nevážíme si toho, co máme… My, kteří jsme byli vychovaní po první světové válce, jsme byli zvyklí žít skromně. Museli jsme šetřit, stačilo, pokud jsme měli co jíst, kde bydlet a co na sebe. Dnes chce mít každý luxusní byt, k tomu auto, a ještě vykoupený celý hypermarket. Všichni chtějí mít všechno a hlavně hned. To však absolutně nejde, každý zedník ví, že bez pevných základů dobrý dům prostě nepostaví,“ vyjádřila se Linda Wichterlová na závěr exkluzivního obsáhlého rozhovoru, který vznikl již před 12 lety. Její slova jsou však dnes nepochybně snad ještě platnější než kdykoliv předtím….