Někdo z Prostějova jezdí k babičce do Čelčic, někdo musí překonat delší vzdálenosti. Děti Jamese Simonsena za babičkou procestovaly půl světa k protinožcům na Nový Zéland. „Když mi můj muž sdělil, že už maminku dlouho neviděl, rád by ji navštívil a ukázal jí děti, trochu jsem se zděsila. Máme totiž děti od školkového věku až po univerzitní studenty. Naší nejmladší holce jsou čtyři roky, a té nejstarší dvaadvacet let,“ svěřila se Večerníku Jamesova manželka Barbora.
James Simonsen (51) pochází z města Hastings na Novém Zélandě. Na Zélandu vystudoval informační technologie na univerzitě v Christchurch. Za prací se posléze odstěhoval do Londýna, kde pracoval v oboru IT. Tam se seznámil i se svojí nyní již bývalou manželkou s níž se přes Austrálii vrátil na Nový Zéland, kde společně podnikali v úklidové firmě. V listopadu 2010 se přestěhovali do České republiky a zakotvili v Ohrozimi. James nejprve pracoval jako dělník ve firmě Wisconsin, později přešel do společnosti Brother zaměřené na šicí stroje a tisk na textilie. Právě potisku oblečení se v Prostějově věnuje i nyní. Před necelými pěti lety se opět oženil. Svoji tehdejší novomanželku vzal na návštěvu Nového Zélandu. A právě tam se nedávno po letech na tři týdny oba opět vrátili. A vzali s sebou i pět dětí, které společně vychovávají. „Naším cílem bylo městečko Hastings, kde žije babička! Hastings je poklidné městečko obklopené ovčími a kravími farmami a sady. Lidé se tam pravidelně setkávají na nedělních farmářských trzích se zpěvy a tanci. Pro nás to také byla základna pro další výlety,“ popsala Barbora Simonsen, již zaujalo mimo jiné to, že v okolí rodného města jejího manžela je snad každý sportovec. „Běh, cyklistika, veslování, místní lidé sport prostě milují a věnují se mu každou volnou chvilku. Pro mnohé je třeba samozřejmostí vyrazit v neděli na rodinný výlet na vrchol Te Mata Peak,“ přiblížila paní Barbora, která si užila sportovní atmosféry také během sledování ragbyového zápasu odvěkých rivalů domácích All Blacks a Springboks z Jihoafrické republiky. „Obdivuhodná byla velmi přátelská atmosféra. Novozélanďané s Afričany fandili svým týmům bok po boku v jednom baru,“ zmínila se. Oba manželé se i se svými potomky po návratu do Prostějova shodli na tom, že zažili krásné, barevné dobrodružství, na něž budou všichni dlouho vzpomínat.
