V listopadu loňského roku jsme sdíleli příběh paní Zdeňky, kterou za vnuky odvezla Sanitka splněných snů. Žena, která dokázala být domovem, když jiní nemohli, když jiní selhali. Držela své kluky pevně v náručí a dala jim to nejdůležitější – jistotu, že někam patří. Životní kapitola klientky prostějovského domova seniorů se bohužel navždy uzavřela. Odcházela tiše, bez velkých slov. Ale zanechala po sobě svět, který je o trochu lepší.
„Když jsme ji vezli za Lukášem a Tomáškem, nebyla to jen cesta sanitkou. Byla to cesta za láskou, která nikdy nepřestala existovat. Objímali se. Plakali. Smáli se. A v té chvíli bylo všechno přesně tak, jak mělo být,“ napsali na sociální sítě lidé ze Sanitky.
Paní Zdeňka se vydala na svou poslední cestu. Ale to, co dala svým klukům, zůstává. V jejich srdcích, laskavosti, v tom, jací jsou. Některé babičky neodcházejí, jen se přestěhují do srdcí svých vnuků. Protože láska, kterou jim daly, neumírá nikdy.
Modré nebe, paní Zdeňko!
