Kočkodani, nejrychleji to běhající primáti planety, v loňském roce přivítali v Zoo Olomouc nového člena, chovného samce původem z Makedonie. Nic sice nesliboval, ale konal. „Páření vyústilo v narození mláděte, které porodila naše nejmladší samice. S ohledem na to, že matka byla prvorodička bez zkušeností, zpočátku úplně nevěděla, jak se o mládě starat. Nicméně jí vypomohly ostatní samice a již druhý den o něj začala vzorně pečovat. Mládě prospívá velmi dobře a už občas opouští máminu náruč a prozkoumává bezprostřední okolí,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková.
Zoo Olomouc chovala kočkodany husarské už na počátku 70. let. V novodobé historii pak od roku 2003. Teprve tato skupina se začala rozmnožovat. Počet narozených mláďat dosáhl počtu 24. Kočkodan husarský je nejrychleji běhajícím primátem, pobíhá po čtyřech, dokáže vyvinout rychlost až 55 km/h. Za den zvládne tento vytrvalý turista při svém putování za potravou zdolat až 25 km. Přestože je tento druh přizpůsoben k rychlému běhu, hodně času tráví na zemi, ale s ohledem na svou bezpečnost na noc vyhledává stromy, po nichž dokáže velmi dobře šplhat, obvykle v případě ohrožení. Ve výběhu olomoucké zoo ho mnohdy můžeme spatřit v korunách, ač zde žádného predátora nemá. Ve skupině bývají kočkodani většinou pohromadě, nebo se musí alespoň vidět. Protože jsou stále jeden druhému na dohled, příliš často se neozývají. Skupiny jsou převážně složené z 9–40 jedinců. Vždy je tam jeden dospělý alfa samec, ale mnohdy se stává, že některé samice chodí na zálety za jinými samci. Alfa samec si své postavení ve skupině musí každoročně bojem obhájit.
Původ českého jména této starosvětské opice pochází z překladu německého pojmenování „Meerkatze" (mořská kočka). Německý název se vysvětloval jako kočka, kterou námořníci převezli přes moře. Bílé štětičky u uší a bílý knírek připomínají husarského vojáka, což vysvětluje jeho druhové jméno. Když se kočkodani ocitnou v nebezpečí, samci vydávají velmi hlasité zvuky připomínající štěkot. Bojovat však už nechají samice.
