Jde o hrdinský čin, o němž možná dodnes málokdo ví. Na konci války, přesně 20. dubna 1945 odpoledne, došlo na železniční trati mezi Stražiskem a Čunínem k přepadení osobního vlaku. Útok měla na svědomí partyzánská skupina Juraj, která od ledna 1945 působila na Konicku. V onom vlaku jeli nejen civilní cestující, ale rovněž četa vojáků SS, jež měla z Konice do Prostějova převážet vojenský materiál, zbraně a munici. Přestože kořist nebyla nijak velká, partyzáni zlikvidovali tucet nacistických vojáků. Bohužel ale přepadení vlaku nepřežili tři civilové a jeden partyzán. Ti mají vedle kolejí u Čunína dodnes pomníček.
Od začátku roku 1945 začaly být i na Prostějovsku velice aktivní různé odbojové skupiny. Například Rikitan. „Tato organizace se vytvořila počátkem roku 1945 v prostoru obcí Pěnčín, Hluchov, Stražisko a Kostelec na Hané. Velitelem byl Josef Novák s krycím jménem Rikitan. Až do příchodu partyzánské skupiny Juraj byla skupina zaměřena na budování sítě spojek a pomocníků národního odboje ze všech okolních vesnic. Spojky byly pověřeny úkolem sledovat situaci na trati Moravská Třebová – Prostějov. Rikitan se podílel společně s Jurajem na významné partyzánské akci, například na přepadení osobního vlaku u obce Čunín dne 20. dubna 1945,“ uvedl na začátek historik Jaroslav Nedbal. Právě on partyzánskou akci přesně popsal. „Přepad osobního vlaku mezi Stražiskem a Čunínem se uskutečnil na základě informací od spojek a zaměstnanců železnice. Bylo zjištěno, že z Konice má být odeslán vojenský materiál směrem na Prostějov. K osobnímu vlaku byly připojeny dva vagóny se zbraněmi a střelivem a doprovázela ho skupina příslušníků SS. Partyzáni vytvořili na kolejích zátaras z telefonních sloupů a pro případ, že by vlak nezastavil, podminovali blízký traťový můstek. Kolem 15.30 hodin byl příslušný vlak výstražnými výstřely partyzánů zastaven a civilní cestující vyzváni k vystoupení. Následovala palba mezi partyzány a esesáky, kteří zůstali ve vlaku. Údajně přišlo o život dvanáct příslušníků SS, tři civilisté, kteří neuposlechli výzvu k vystoupení z vlaku, a jeden z řad partyzánů. Kořist nebyla veliká, šlo asi o 18 pistolí, dvě pušky a střelivo. Rozhodující roli při této akci měl oddíl Juraj. Skutečnost, že si partyzáni mohli dovolit přepad vlaku za bílého dne, svědčí o tom, že v té době byly již jejich pozice na Konicku značně silné,“ uvedl Jaroslav Nedbal.
Jak se PROSTĚJOVSKÝ Večerník na vlastní oči přesvědčil, jednaosmdesát let starou událost dodnes připomíná pomníček u kolejí poblíž Čunína. A na něm jsou uvedena jména padlých Čechů – Josef Augustin ze Štarnova, Josef Švécar ze Stražiska, Ladislav Koutník z Konice a Miroslav Snášel taktéž z Konice. A jak je patrné z našich fotografií, dodnes k pomníčku nosí lidé květiny.
