„Když chceš poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina!“ Známou lidovou průpovídku z období socialismu na vlastní kůži zakusil prostějovský cestovatel a recesista David Píchal. Jeho milované kolo značky Ukrajina jej dovezlo z estonské Narvy přes Moskvu až do města Kursk. Celkem na něm v průběhu několika srpnových dní našlapal 1 473 kilometrů. Vyjádření názoru na ruskou dobyvačnou válku podpořené pořádnou dávkou osobní odvahy vzbudilo mimořádný ohlas na sociálních sítích i v českých celostátních médiích. A nejen tam.
O kouscích oblíbeného prostějovského recesisty a cestovatele Davida Píchala alias Jebala toho už Večerník napsal více než dost. Ostatně už v roce 2016 na základě jeho neobyčejně vtipných a pohotových zápisků zmapoval jeho vůbec první cestu z Prahy do Prostějova. Tehdy ji absolvoval na kole Ukrajina. Právě toto kolo po deseti letech opět vytáhl na svoji zatím poslední cestu, kdy na něm převážně po ruském území našlapal 1 473 kilometrů.
Nejvíc se bál u hrobu Navalného
Během cesty v ruské metropoli i v jiných městech na veřejných místech umístil samolepky označující ruského prezidenta za vraha. Jednu z nich vylepil přímo v těsné blízkosti budovy ruské tajné služby FSB, další třeba na Rudém náměstí. Opravdu husarským kouskem bylo, když během střídání stráží v Kremlu položil před procházejícími vojáky rudou růži přímo na mramorový kvádr s nápisem Kyjev. „Hlavním důvodem mé cesty byla solidarita s napadenou zemí, dále pak fyzická námaha, dobrodružství a adrenalin. Za celou dobu jsem zažil několik útoků dronů, ruskou snahu o jejich zničení, viděl hořet sklady a také fronty na benzín dlouhé stovky metrů. Ač jsem byl na silnicích extrémně nápadný a ojedinělý svým vzhledem, nikdo mě nekontroloval, a to ani na vojenských stanovištích přímo v Kursku,“ shrnul své zážitky David Píchal, který navštívil i hrob ruského opozičního politika Alexeje Navalného zavražděného současným ruským režimem. „Byla to chvíle, kdy jsem se o sebe bál asi nejvíce, protože na místě čekali uniformovaní muži,“ zmínil se Píchal, jenž sám určitě nečekal, že jeho cesta vzbudí tak velký ohlas v celostátních médiích a doslova poprask na sociálních sítích.
Sláva i smutek
Díky tomu poskytl rozsáhlé rozhovory například pro server novinky.cz či první internetovou televizi DVTV, dále pak pro jedno z ukrajinských médií. Do svého návratu vše zveřejňoval pouze v uzavřené facebookové skupině prověřených sledujících, „otevření“ některých z příspěvků pro širší publikum nepochybně zaznamenalo solidní ohlas nejen napříč českou společností, ale dozajista i v samotném Rusku. Otevřeně fašistická země tak pro něj minimálně do pádu Putinova režimu zůstane zapovězená. „Cestuji všude možně deset let, nejsem žádný influencer, co se tím živí a chce být oblíbený. Kdo mé cesty sledoval, tak to ví. Všem empatickým lidem dobré vůle bych chtěl jen vzkázat: stále pomáhejte slabším bránit se bezpráví,“ vysvětlil Jebal, který během cesty kromě legrace a adrenalinu zažil i smutek, když své milované kolo znamenající symbol deseti let jeho cest musel zanechat v ruském Bělgorodě. „Bohužel nešlo to jinak, zpátky jsem musel vlakem, abych stihl konec víza. Ani jsem ho nijak nezamkl, čeká v parku na svého nového pána. Kdo si myslí, že jsem nebrečel, tak mě nezná, jako by mi zemřelo zvíře. Nezbývá mi než zvolat SLÁVA UKRAJINĚ!“ uzavřel Jebal.
