Chvíle nadšení střídají chvíle smutku. A může přijít i vztek. Práce v psím útulku už je prostě taková. Člověk se při ní setká se smutnými i děsivými příběhy, ale také s mnoha lidmi, kteří dají psíkům nový domov a čtyřnožec na oplátku svou důvěru a lásku. Někdy bohužel špatné zkušenosti s „dvounožci“ načas převáží. Stalo se tak i v první polovině července, na jednoho z obyvatel útulku jeho potenciální majitelé totiž „zapomněli“.
„Nepřijeli si pro něj dva zájemci. Měli přijet a nepřijeli. Už tady ale není, má nový domov,“ říká ředitel psího útulku Voříšek v Čechách pod Kosířem Leopold Dostál. Nejeden ze zájemců přitom podle jeho slov situaci pochopil tak, že psíka dvakrát za sebou vrátil zpět do útulku.
Jak přitom říká, situace s opětovným nevyzvednutím nového domácího mazlíčka není ničím novým. „Spousta lidí nám telefonuje, rezervuje si pejsky, chce je osvojit. A ve finále se ukáže, že to nebyla pravda, že si z nás třeba dělali srandu. Tohle byl právě případ, kde byli konkrétní zájemci, hodně ho údajně chtěli a nepřijeli. Shodou okolností dvakrát za sebou,“ poznamenal Leopold Dostál. Zlomyslnost či bezohlednost má ale mnoho podob. A v útulku Voříšek znají i další. Třeba během epidemie koronaviru, kdy byl zakázán pohyb venku po 21 hodině. S výjimkou těch, kteří venčili.
Stávalo se tedy, že někdo žádal o půjčení psíka na večer? „Ano, ozývali se. Jak ale říkám, jen telefonují, posílají rádoby vtipné e-maily. Na to nereaguji, je to bohužel každodenní praxe,“ krčí rameny Leopold Dostál. Momentálně však zažívá i příjemnější chvíle. S rostoucí návštěvností Čech pod Kosířem totiž během letních měsíců roste i počet návštěv útulku Voříšek. „Řekl bych, že už je to dlouhodobá tradice, že se domlouváme se školami, s tábory, děti si v rámci jejich denního programu udělají výlet do Čech pod Kosířem. Zde přeci mohou navštívit nejen muzea nebo zámecký park, ale taky útulek, skloubit to. V doprovodu dospělých si mohou vzít na procházku i některého z pejsků. Ale musí se vše domluvit dopředu,“ uvádí Leopold Dostál. Venčení probíhá celoročně, lidé mohou přispět i k většímu komfortu pejsků, třeba matrací. „Nebo taky nějakou konzervou,“ poznamenává Dostál.
