Šestnáct let čekání na dalšího vítěze dorostenecké soutěže z Prostějova skončilo minulou neděli, kdy v domácím duelu proti Svratce Brno uspěli svěřenci trenérů Aleše Ruse, Adama Pospíšila a Dominika Vyroubala a těsnou výhrou si tři kola před koncem zajistili nedosažitelný polštář, který znamenal odstartování oslav velké úspěchu. Mužstvo ukázalo svůj potenciál už v minulém roce, kdy skončilo na druhém místě v rámci divize, kterou reprezentují vždy mladší dorostenecké ročníky. Do letošního tak bylo cílem umístění ve druhé nejvyšší soutěži ještě vylepšit a mládežníci eskáčka to zvládli stylem start-cíl, kdy poztráceli jen minimum bodů a dokázali zvládnout i jarní odvety, ve kterých se na ně jako na lídra každý soupeř pečlivě chystal.
O mistrovském titulu se rozhodlo už tři kola před koncem, kdy Prostějov získal náskok devíti bodů a lepšího vzájemného zápasu, což ukazuje, že tento rok patřil skutečně jim. „Tři kola před koncem získat titul jen potvrzuje, že jsme letošní sezónu zvládli velmi dobře a jsem rád, že jsme své postavení a oslavy stvrdili hned při první možnosti. I to ukazuje sílu mužstva,“ prozradil na úvod spokojený kouč kategorie U17 Aleš Rus.
Známá sportovní poučka tvrdí, že poslední krok bývá nejtěžší. To se potvrdilo i nyní, protože utkání se Svratkou Brno se sice na začátku vyvíjelo ideálně, ale pak přišla nervozita a soupeř byl až do závěrečného hvizdu na dostřel. „Celý týden jsme na tréninku vypadali skvěle. Bylo tam natěšení a odhodlání to zvládnout. V prvním poločase se to i projevilo a vstoupili jsme do zápasu, jak bychom měli. Vedli jsme rychle o tři branky a zdálo se být hotovo. Do druhé půle ale soupeř vystřídal čtyři hráče, dal brzy branku a přišlo znervóznění. Úspěch už byl hodně blízko a pro takovou situaci mám i pochopení. Jsem rád, že i když soupeř přidal ještě další branku, tak jsme na to pak dokázali reagovat a mohli jsme rozhodnout dříve pojišťovacím brankou. Ta sice nepřišla, ale podařilo se nám to dohrát,“ pokračoval po poslední potřebné výhře Rus.
O tom, že předčasné oslavy titulu nejsou náhodné svědčí i veškeré statistiky. Prostějov má dva nejlepší střelce soutěže, třetí z nich navíc bojuje o bronzové umístění. V kolonce vstřelených branek vedou zcela jednoznačně a taky jich nejméně inkasovali. Zkrátka potvrzení dominance nad ostatními výběry. „Za to jsem velmi rád. Co mě těší nejvíce, tak jsou vstřelené branky. Ukazuje to, že zápasy jsme dokázali zvládat velkým rozdílem. Jiné zápasy jsme zase dokázali využít naši efektivitu. Naše trojice útočníku dala neuvěřitelný počet branek a mohl se na ně tým spolehnout. Samotný rozdíl ve skóre i to, že se ve všech aspektech nacházíme na nejvyšším místě ukazují, že vítězství nebyla náhodná a jednalo se o zasloužené body.“
Kluci uvěřili nastolené cestě
Hlavní faktory pak viděl kouč v tom, jak hráči přijmuli fakt, že to nebudou mít úplně jednoduché s trenéry a budou se muset přizpůsobit některým věcem, které pro ně do té doby nebyly zcela zvykem. „Ač to klukům někdy nebylo úplně příjemné a museli zkousnout nejen vysoké nároky, ale často i věcnou kritiku, tak to dokázali přijmout. Uvěřili této cestě a postupně sami cítili, že se zvedají tím správným směrem po herní i vyspělé stránce. V tomto byl stoprocentně největší základ, protože jsme všichni táhli za jeden provaz a šli jsme za všemi cíli společně. Kdyby tomu i jen někteří nevěřili, tak bychom toho dosáhnout nemohli.“
Oslavy propukly hned v neděli po závěrečném hvizdu, kdy se slavilo v mistrovských tričkách hned na hřišti a následně pokračovaly oslavy i v kabině a na dalších místech. Další akce se ale ještě chystají. „Pro většinu hráčů šlo o první větší úspěch, když nebudu brát medaile z kategorií přípravek a podobně. Jsem rád, že dorazilo i velké množství rodičů a kluky podporovali po celý rok. Užili si to s nimi přímo na hřišti a pokračovalo to pak i v kabině. Poté si kluci užili odpoledne na bazéně, kde to měli spojené i s regenerací. Po konci sezóny pak ještě určitě bude nějaké posezení nejspíše někde v kempu, kde přijdou na řadu oslavy a také rozlučka s tímto ročníkem, protože do dalšího vývoje už půjdou s novým realizačním týmem.“
Řada hráčů tohoto ročníku ukázala potenciál, ale v této práci bude muset ještě pokračovat a přidat, pokud budou chtít pomýšlet na další kariérní posun a jednou se třeba podívat i do profesionálního fotbalu. „Potenciál jednoznačně ukázali. Snažíme se je ale stále držet při zemi, protože ta cesta je ještě hrozně dlouhá. I kouč devatenáctky Matěj Vybíhal jim to připomíná a věřím, že v tomto kluci dobře poslouchají. Letos se totiž ukázali a tím na sebe i tak trošku ušili bič. Když to nepůjde správným směrem, tak by jim mělo dojít, že někde polevili. Teď je po prvním přelomu ze žáků čeká další stupeň nahoru, kdy už to bude daleko blíže k dospělému fotbalu a já jim přeji, aby se jim to povedlo a prvotní nezdary je nezlomili, a naopak začali makat ještě více. Když dají na rady svých trenérů a budou pokračovat minimálně ve stejném duchu, tak toho jistě může některý z nich dosáhnout.“
Ze svého pohledu pak může být spokojený i kouč Aleš Rus, který si připsal první velký trenérský úspěch v Prostějově a v rámci vlastní kariéry nyní bojuje s rezervou Prostějova o postup do divize, který je také velmi blízko. „Je těžké říct, zda je to pro mě úplně snový rok. Po trenérské stránce jsem za tento úspěch hodně rád. S tímto ročníkem se mi pracovalo velmi dobře a na tréninky jsme se těšili my i hráči a titul byl třešničkou na dortu. Skvělou partu jsme ale měli také s ročníkem 2007, u které jsem byl dokonce čtyři roky. Tam jen chyběl ten titul. Teď je skvělé, že k tomu máte i ten pohár a vzpomínku, co vám nikdo nevezme. U ročníku 2007 už zase jsou kluci, kteří se mnou teď nastupují v Prostějově, což je taky pro mě obrovský zážitek a dělá mi to radost. Určitě je to jedna z těch nejhezčích fotbalových sezón a snad ji doplním ještě jedním titulem a postupem do divize,“ zakončil Rus.
