Jak na horské dráze si možná místy připadali fotbalisté a také příznivci Kralic na Hané. Tým prožil sezónu, kdy se hodně měnilo rozpoložení Kralic, jejich výkony a hlavně výsledky. A zejména po prvních třech zápasech sezóny by si málokdo vsadil na to, že tým skončí na konci ročníku druhý. Po třech mačích měly Kralice bod a ztrácely dokonce i s později posledními Domaželicemi. Pak ale přišla série sedmi utkání, v nichž Kralice bodovaly a poté těsná prohra s Kozlovicemi. A bylo jasno: Kralice nejspíš prožijí dobrý ročník.
Zkraje jara se Kralicím také dařilo: hned na úvod přišla dvě utkání bez obdržené branky. „Byl to zápas rozdílných poločasů. V prvním jsme dominovali, dostali se do vedení a mohli přidat klidně na 3:0. Ve druhém byli na míči hosté, měli šance. V zápase jsme byli zkrátka šťastnější.“ Uvedl třeba trenér Pavel Růžička po té, co tým porazil Pivín 1:0. Na přelomu dubna a května pak tým výrazně nakročil k tomu, aby dokázal urvat jedno z čelních míst tabulky. Vyhrál tři ze čtyř zápasů.
Tým ale zažil i krizi. Ve 22. kole v zápase s Klenovicemi se potýkal s nedostatkem hráčů. A tak nastoupil i sám trenér. Kopačky oprášil Pavel Růžička, v 50 letech se stal jedním z nejstarších aktivních hráčů soutěže. „Nebudu už komentovat, že jsem druhý poločas musel i já nastoupit, personální nouze byla fakt velká… Postrádal jsem většinu základní sestavy… Ale i tak, jak jsme to slepili, jsme v zápase sice většinou bránili, měli jsme ale dost šancí na to, aby výsledek byl opačný,“ uvedl tehdy kouč Kralic s dovětkem, že upřímně doufal, že kopačky už snímat z pomyslného hřebíčku nebude.
Jako důležitý pro konečné umístění se ukázal zápas s Nezamyslicemi, což byl přímý souboj o druhé místo. Kralice ustály velký tlak soupeře v závěru, neinkasovaly a udržely stav 2:2. Ve zbylých třech kolech pak tým Pavla Růžičky uhrál o dva body více než soupeř. A mohl se tak radovat ze stříbra. Růžička se přitom mohl spolehnout jak na mladé hráče, tak na zkušenosti. Za tým nastoupilo nemálo hráčů, kteří váleli ještě v krajském přeboru. Zejména David Němčík s Janem Hlačíkem byli hodně znát v zadních řadách, vepředu zase operoval střelec Josef Cibulka. Znát ale bylo třeba zranění Petra Kawije, který obvykle táhne střední řadu.
Kralice pak měly tu výhodu, že se mohly pyšnit vícero kvalitními střelci. Tři střelci dali aspoň pět branek a další tři na tuto metu těsně nedosáhli. Patřil mezi ně například i Jan Hlačík. Střelecké maximum si s osmi zásahy navíc stanovil produktivní Adam Jurtík. Kralice se celkově prezentovali hrou s mnoha brankami, jistou obranou a byť ne vždy vyrovnanými výkony, tak celkově dobrými výsledky. Pro tým to byla nejlepší sezóna za poslední roky. A určitý příslib do budoucna: spojení zkušených i když stále mladých hráčů spolu s nadějnými mladíky fungovalo.
