Minulé pondělí 21. července oslavil své 94. narozeniny pan Jiří Grepl, kterého si dříve narození jistě velmi dobře pamatují. Jeho jméno však rezonuje i nyní u mladších generací. Jedná se o legendu kostelecké kopané, jež nastupovala na pozici brankáře, kde to dotáhla až do krajského přeboru. Greplův doslova ojedinělý vztah nejen k fotbalu, ale i sportu celkově by mohl inspirovat nejednoho dalšího milovníka sportu, ale i různé kronikáře po všemožných sportovních klubech. Od raného dětství byl členem Sokola a láska k pohybu mu zůstala i v jeho současném věku, kdy se stále věnuje všem důležitým informacím, které má fotbal v Kostelci stále k dispozici. Po svých devadesátých narozeninách přichystal také publikaci k největšímu úspěchu zdejší kopané, kdy se Kostelec dostal až na fotbalový Olymp v podobě postupu do divize. Nyní společně s námi zavzpomínal na různé okamžiky, které jeho vztah k fotbalu i sportu celkově posilovaly. Kromě toho se však pravidelně věnuje i dalším různým publikacím o Kostelci na Hané.
FOTBALOVÉ ZAČÁTKY SPJATÉ S PROSTĚJOVEM
Na fotbalovém hřišti v Kostelci doslova vyrostl, a to nejen díky pár metrům do zdejšího sportovního areálu, ale i skutečnosti, že jeho tatínek byl jedním ze zakladatelů fotbalu v Kostelci, který vznikl v roce 1932, tedy v době, kdy panu Greplovi byl jeden rok. Je až neuvěřitelné, jak si nadále živě pamatuje řadu událostí, které následně formovaly jeho vztah ke sportu. Ač se závodně věnoval jen fotbalu, tak čas si našel i na řadu dalších sportů. „Rekreačně jsme hrávali volejbal, ping-pong, v zimě jsem lyžoval a hrával i lední hokej, když bylo kde,“ vzpomíná Jiří Grepl.
Jeho první velká vzpomínka sahá do roku 1940, kdy jej tatínek vzal na kole do Prostějova na zápas zdejšího SK Prostějov proti Slavii Praha. Velmi dobře si stále pamatuje výsledek utkání, který skončil 6:1 pro domácí. Bez zaváhání dokázal vyjmenovat i tehdejší základní jedenáctku domácích, která byla ve složení: Jurka–Kýr, Němeček, Omachlík, Gazda, Milkin, Juříček, Němeček, Kastl, Drozd a Melka.
I díky této první zkušenosti s ligovým fotbalem pak není náhodou, že fotbalové srdce pana Grepla na nejvyšší úrovni patří od té doby právě Slavii Praha. První utkání ale mělo i daleko větší přesah než jen ten sportovní. „Vzpomínám si na něj stále velmi dobře, protože mě táta vzal na kolo a vyrazili jsme. Je to jedna z posledních mých vzpomínek na něj, krátce poté byl zatčen gestapem a vězněn pět let v různých koncentračních táborech, ze kterých se už nikdy nevrátil,“ prozradil ke krásné, ale zároveň velmi smutné vzpomínce Grepl.
K atmosféře, která však vládla v té době v Prostějově pravidelně, se rád vrací. „Při každém utkání byly k vidění stovky kol, která byla rozeseta ve stojanech kolem celého stadionu u Hloučely. Fronty na lístky, pravidelná návštěvnost minimálně kolem dvou tisíc fanoušků, kteří lemovali celé hřiště. Scházeli se tu hráči ze všech koutů regionu. To byla i doba, kdy si nikdo nedovolil zabrat někomu jeho tradiční místo, stejnou tradicí byla i nabídka občerstvení v podobě piva, lima, teplých párků a preclíků,“ vzpomínal dále Grepl.
Pro něj samotného, ale i řadu dalších regionálních fotbalistů to pak nebyl jen svátek, ale i snaha nasát co nejvíce informací a umu, což se pak snažili předávat i na vesnicích. „Mě vždycky velmi zajímali brankáři, když jsem sám chytával. A sledovat jména jako Jurka, Sekanina, Nevrlý, Strážnický, Viktor či Fiala bylo něco neskutečného. Vzpomenout je ale potřeba i na hráče jako Petržela, Rössler, Zeman, bratři Copkové, Daněk, Gazda, Hajský, Račuch. Fotbalový básník Dolák, Máťa, Sivok, Nenál, Fic, Čermák Zemánek či Hodina.“
Další a další hráči tak postupně udávali tón kopané v samotném regionu. A v tehdejších dobách to byla velká úcta a pokora, se kterými se snažili od těchto velikánů zdejšího fotbalu něco přiučit. „To stejné jsme pak později nasávali i od hráčů divizního Rolného, později OP Prostějov, kde nastupoval Čížek, Dyba, Honza Pluháček, Goliš, Soldán a mnoho dalších.“
VLASTNÍ FOTBALOVÁ KARIÉRA
Jeho prostor byl od mládežnických kategorií v brance a celou svou aktivní kariéru zůstal věrný „svému“ Kostelci. Ač neměl nouzi i o nabídky z vyšších soutěží, tak se rozhodl vždy zůstat. „Táta zakládal kostelecký fotbal, brácha pískal první ligu a všichni byli po celý život spjati s Kostelcem. Nabídky nějaké byly, ale nikdy jsem nechtěl odejít. Neuměl jsem si představit žít bez zdejších kamarádů a Kostelce. Byl jsem a vždy budu Kostelečák,“ několikrát zopakoval.
V rámci soutěží si s Kostelcem zachytal i v nejvyšší krajské soutěži. „Později přišly různé reorganizace, přesuny do jiného kraje a za mé devadesátileté působení v Kostelci převažovala hlavně I.B třída, což svým způsobem odpovídá nejen herní úrovni, ale také zázemí a dalším věcem. Ještě z krajského přeboru si ale vzpomínám například na zápas proti RH Brno, kde tehdy v rámci letní přestávky nastupovali i známí hokejisté, kteří nám ukázali, že fotbal skutečně uměli. Bratři Bubníkové, Olejník, Bartoň, Kolouch či olomoucký Brückner. Byť to často nebyli jen fotbalisté, tak jsme dostali hrozný výprask,“ doplnil dále se smíchem.
Největší zážitek celé jeho aktivní kariéry ale přišel v roce 1956, kdy se zúčastnil mezinárodního zápasu výběru československého Sokola proti Polsku. „Do nominace jsem se dostal po třech celostátních soustředěních. Otvíraly se tam tehdy dva stadiony a zahrát si před přítomností zhruba deseti tisíc lidí byl pro mě obrovský zážitek.“
TRENÉR, FUNKCIONÁŘ, ALE I VRCHNÍ ARCHIVÁŘ
Po skončení aktivní kariéry se i nadále věnoval fotbalu a v Kostelci dlouhé roky vedl mládežnické celky přípravek či dorostu v krajských soutěžích, kde vychoval řadu dalších budoucích fotbalistů v regionu. Kromě tréninkových jednotek se ale věnoval i funkcionářské práci, kde zastával post předsedy kostelecké kopané. „Zde si pamatuji na pravidelné pondělní tréninky pro brankáře, ale také na fakt, že se nám pak po letech podařilo postoupit do I.A třídy, kdy si to vykopali naši odchovanci, z čehož jsem měl pochopitelně velkou radost.“
Své zkušenosti následně předával také v rámci okresního fotbalového svazu, kde byl předsedou disciplinární komise a členem výkonného výboru. „Podařilo se nám vytvořit dobrou partu. Oslovil mě tehdy Jindra Skácel. Byli jsme tam s Jindrou Mlčochem, Pavlem Winklerem, Jardou Komárkem a dalšími. Tahle funkce mě přivedla i k myšlence, jak pomoci k čistotě fotbalu. Založili jsme tak pravidla fair play. Tehdy jsme byli první v celé republice.“
Od útlého mládí jej ale zajímala i práce archiváře, kde se pravidelně a rád díval do let minulých. V roce 1972 se pak stal po Stanislavu Adamovi klubovým archivářem Kostelce a tuto práci svědomitě odváděl více než padesát let. „Staňa po sobě zanechal obrovské množství krásných snímků, poznámek a řady archivních zajímavostí. Já jsem to měl vždy rád a do toho jsem rád kreslil i psal, proto jsem to po něm ochotně přijal. Všechno jsem tak ukládal a psal články k různým výročím a historickým momentům. Začalo to třicátým výročím klubu v roce 1962 a pokračovalo to až do postupu do divize v roce 2023.“
V rámci archivu tak najdete zcela kompletní informace o fungování kostelecké kopané i s řadou zajímavostí a faktů, které nikde jinde neobjevíte. Nechybí i řada dobových fotografií, výstřižků z novin a mnoho dalšího. Zkrátka vše, na co si vzpomenete. A podobných kronik v rámci regionu, ale i celé republiky skutečně mnoho nenajdeme.
Při příležitostech různých výročí pak do Kostelce pravidelně zamířily i známé fotbalové osobnosti. Ke třicátému výročí například dorazil Baník Ostrava, kterému se pan Grepl ještě postavil v brance. „K dalšími jubileu dorazila moje oblíbená Slavia Praha i s legendárním brankářem Pláničkou. S ním jsem navázal i osobní kontakt a roky jsme si dopisovali. Mám od něj i knihu Když chytal Plánička s jeho osobním věnováním, které si velmi cením,“ prozradil dále Grepl.
V dalších letech nechyběla v Kostelci při oslavách i legendární Dukla Praha a naposled se tu opět představila stará garda pražské Slavie při příležitosti výročí devadesáti let fotbalu v Kostelci a tuto příležitost si v brance na chvíli nemohl nechat ujít ani Jiří Grepl, který tak ještě v jednadevadesáti letech nazul brankářské vybavení.
ZA CELOŽIVOTNÍ PRÁCI I ZASLOUŽENÉ UZNÁNÍ
Za svoji celoživotní neutuchající podporu a práci pro fotbal i sport obecně získal pan Jiří Grepl i celou řadu ocenění. Od Československého svazu tělesné výchovy získal čestné uznání za významný a výjimečný přínos k rozvoji tělovýchovu a sportu, po němž následovala i medaile za práci ve prospěch tělovýchovy a sportu. V roce 2012 získal i nejvyšší fotbalové ocenění Fotbalové asociace České republiky, kdy se stal držitelem Ceny JUDr. Václava Jíry za celoživotní zásluhy o rozvoj kopané. Jak ale často sám říká, tak ocenění jsou krásná, ale stále to dělal především z lásky ke sportu, fotbalu a Kostelci obecně.
K AKTUÁLNÍMU STAVU KOSTELECKÉ KOPANÉ
Posledních dvacet let už chodí přes cestu na fotbalový stadion především jako fanoušek a archivář. Přesto však rozhodně má stále co říci k fungování zdejšího klubu. „Neskutečná změna nastala po roce 2005, kdy se novým předsedou stal Stanislav Píchal, ten znovu oslovil vedení asociace ve věci obnovení dotace a podařilo se postupně vybudovat nové šatny, zázemí, především pak novou hrací plochu s automatizovaným zavlažováním. K tomu se navíc začali postupně nabalovat i další zodpovědní lidé a persony v rámci trenérské pozice i hráčském kádru,“ popsal zásadní přerod kopané v Kostelci, který začal přede dvěma dekádami.
Postupem času se tak se zlepšující infrastrukturou začalo i daleko více dařit i na sportovním poli. V roce 2017 se po delším období vrátil Kostelec do I.A třídy. „Návrat domů hlásil Jan Vítek, občan Kostelce a brankář s ligovými zkušenostmi, který silně pomohl ve sportovním růstu. To stejné pak platí i o střelci Davidu Preislerovi, ten neustále ukazoval svůj výjimečný cit, kdy nepotřeboval žádné prudké a razantní rány, ale vždy věděl, jak dostat chytře míč do branky. V tomto čase navíc měla kostelecká kopaná zlaté časy. Přípravka, žáci, dorost, dvě mužská mužstva a k tomu ženy v divizi, kde se každým rokem konal i parádní turnaj o Hanáckou kopačku,“ ohlížel se dále.
Veškeré aktivity pak na nějaký čas zastavil covid a s ním spojená opatření. Po dvou nedohraných sezónách ale prožil Kostelec tu největší pohádku za svou letitou existenci. Během dvou ročníků přišly dva postupy a Kostelec se najednou z I.A třídy vyšvihl až do divize. V ní vydržel jeden ročník, který se mu podařilo zachránit, ale v důsledku nedostatku hráčů i finančního kapitálu musel po roce soutěž opustit. „Bohužel zde se potvrdilo, proč Kostelec nejvíce let odehrál v I.B třídě. V dnešních poměrech už navíc vyšší soutěže nejsou jen o obětavosti, ale o peníze jde v první řadě, což se bohužel potvrdilo. Začaly tak růst potíže ať už z pohledu organizačního, tak toho finančního. To byl bohužel limitující faktor pro pokračování. Navíc bez skutečně velkého sponzora a s úzkým kádrem bez dorostu by to bylo prakticky nemožné, ale tenhle příběh si každý ještě živě vybavuje, kde kostelecká kopaná dostala velkou ránu,“ pokračoval a posléze dodal. „Tím tak pohádka o zdatném Kostelci končí a mně nezbývá než všem, s nimiž jsem měl čest po dlouhá léta spolupracovat, poděkovat a omluvit se, že kostelecká kopaná neměla tolik především finančních sil, aby udržela tak atraktivní soutěž, jakou divize je.
AUTOR TAKÉ KOSTELECKÝCH KRONIK
Po odchodu do předčasného důchodu se Jiří Grepl nevěnoval jen sportovnímu životu, ale také příběhům své rodné vsi. Během roků tak zpracoval kroniky rodů Hrazdilů, Kastnerů a Greplů se stovkami stran a snímků, ale i sylabus s názvem „Pocta spoluobčanům Legionářské ulice“.
„K tomu jsem dospěl po odchodu do důchodu, kdy mě archivářství nadále bavilo a vyzkoušel jsem si také význam různých certifikátů kronikářského kurzu, které jsem absolvoval. V dnešní době je navíc taková návštěva archivu už dosti nákladnou záležitostí, zatímco dříve se neplatilo vůbec nic. Ohledně kronik mi to ale příliš nepomáhalo, tak jsem tyto aktivity omezil na strýce, tety a známé. Pak jsem ještě koketoval i přímo s naší ulicí, kde jsem se narodil. Sbíral jsem informace od sousedů, které jsem postupně dával do mozaiky. Za dílo o poctě spoluobčanů Legionářské ulice jsem velmi rád, protože dodnes si pamatuji, jak naše ulice patřila k těm nejkrásnějším nejen u nás. Vlastní chodníky, krásné keříky, plno jabloní a hrušní, což už bohužel dávno tak není,“ pokračoval Grepl.
ZÁVĚREČNÉ PODĚKOVÁNÍ
„Za celé roky jsem potkal spoustu lidí a jsem moc rád, že jsem s celou řadou z nich mohl nějakým způsobem spolupracovat, zahrát si s nimi, ale i bojovat proti nim. Jedná se samozřejmě o vzpomínky jednoho pána, které mohou někteří vidět jinak, ale zde je popisuji ze svého pohledu. Dospěli jsme tak do závěru vzpomínání a já bych ještě rád za nás všechny pamětníky poděkoval všem, kteří pro zdejší kopanou i sport udělali kus práce. Zmínit pak chci ještě Jaromíra Crhana z Pivína, ze jeho neuvěřitelnou brožuru Fotbalistů na okrese Prostějov 1998, která zachycuje krásný tep života jednotlivých klubů od mužů až po mládež. Pánové a dámy, ze všech oddílů, držím vám palce, aby se vám neustále dařilo a našli jste vždy chuť i nadále pracovat pro své kluby.“
PŘÁNÍ OD KLUBU FC KOSTELEC NA HANÉ
V pondělí oslavil neuvěřitelné 94. narozeniny pan Jiří Grepl, jehož jméno je pevně spjato s historií FC Kostelec na Hané. Pan Grepl byl nejen skvělým brankářem, trenérem a funkcionářem kosteleckého klubu, ale také duší a pamětí FC Kostelec na Hané. Dlouhodobě pečlivě vedl klubovou kroniku a staral se o to, aby nikomu neunikla žádná důležitá informace z kostelecké historie. Děkujeme za všechnu práci, vášeň a odhodlání, které jste našemu klubu věnoval, a přejeme mnoho zdraví, štěstí a radosti do dalších let!!!
