„Metlích“ se fotbalová mládež v posledních letech také rozrůstá. Kromě žáků mají v klubu obě kategorie přípravek. Ty nejmenší hrající soutěž mladších přípravek má na starost Marek Daněk, který kromě hráčů v dané kategorii vede také místní fotbalovou školičku s dětmi předškolního věku. I Otaslavicím se však pandemie nevyhnula a poslední rok byl opravdu náročný nejen pro hráče, ale i pro trenéry, ví i otaslavický kouč.

Poslední letopočet byl ve znamení opakovaného útlumu sportovní aktivity. „Ten rok nebyl asi pozitivní pro nikoho. Zřejmě každého to už hodně ubíjí. Celkově se vše kolem hodnotí velice těžce. Právě ohledně mládeže převažuje lítost, naštvání, děti vlastně ztratily rok, který už nikdy nedoženou. Toho pozitivního se tak moc najít nedá,“ hodnotí upřímně Marek Daněk.

Nejmladší ročníky to navíc mají zřejmě nejsložitější. Návyky k trénování i sportu nemají zcela zažité a v jejich věku on-line hodiny nepřipadají příliš v úvahu. S neslavným návratem tak počítá i trenér. „Obavy o úbytek kluků i holek samozřejmě mám. Po tak dlouhé době se dá navíc počítat i s tím, že budeme muset začít zase od základů, protože obzvláště školička to po tom roce bude mít složité. Najdu však i řadu hráčů, kteří se na návrat už vyloženě těší, a i jejich rodiče neustále zjišťují, kdy už bude možné zase přijít na hřiště. Čeká nás tak hodně práce, ale věřím, že určitě bude stále s kým pracovat,“ pokračuje kouč.

Těžký rok to však je i pro trenéry, nejen pro mládež, kterou se snaží fotbalově posouvat. „Demotivující to samozřejmě je. Myslím si, že nejen pro mě, ale i další trenéry. Přece jen to není měsíční pauza, ale už to trvá dlouho, člověk přemýšlí i nad tím, zda to má vůbec význam. Navíc se věnuje i dalším aktivitám, které předtím nedělal. Ale zase je mi jasné, že mě děti dokážou dostat zpátky, jen ten start bude náročnější,“ konstatuje Daněk.

Stále častěji se v posledních letech mluví o spolupráci klubů na mládežnické úrovni z důvodu nízkého počtu hráčů. I podle něj je to zřejmě jediná cesta, jak fotbal udržet. „U kategorií přípravek se to dá i v menších klubech zvládat relativně v pohodě. Od těch žákovských kategorií už však problémy s počtem vidíme v celém regionu. Sloučení klubů je tak asi v současné době nejlepší variantou pro to, aby děti nestály a mohly sportovat. Je důležité však správně vše vyřešit, aby s tím nebyly posléze potíže. Vysvětlit si to nejen mezi kluby, ale i dětem a rodičům, aby věděli, jaký to má přínos,“ myslí si trenér.

I když se pomalu začíná mluvit o návratu na hřiště, velkým optimistou k dalším turnajům přípravek v letošní sezóně kouč není. „Je otázkou, jak to nyní opravdu bude s možností trénovat. Že by se však ještě sezóna nějakým způsobem dohrávala a nějaké turnaje ještě proběhly, už moc nevěřím. Situace totiž stále není dobrá a trochu se obávám, abychom zase po pár trénincích neskončili. Na podzim jsem byl ještě optimistou, ale nyní mi to přijde ještě daleko horší. Sám mám ve svém v okolí velmi nemilé zkušenosti s touto nemocí, v žádném případě bychom ji neměli podceňovat,“ uzavřel Marek Daněk.