Zimní házenkářské zápolení dvou nejmladších žákovských kategorií Hanácké pohár se na palubovce kostelecké městské sportovní haly již stalo tradicí i nedílnou součástí výrazných mládežnických aktivit v českém prostředí tohoto tradičního sportu. Bohužel známé koronavirové okolnosti turnaj loni zhatily. Letos tomu bylo jinak...

O to usilovněji se všichni pořadatelé pustili do letošního ročníku. Jednoduché to však vzhledem k neustálé nejistotě nebylo. Každopádně turnaj byl připravován v osvědčeném formátu z minulých let a vzhledem k dopředu nepředvídatelným okolnostem nejen v naší zemi organizátoři výjimečně nezvali zahraniční týmy (kromě těch ze Slovenska).

Zájem o miniházenkářské klání v Kostelci byl přitom obrovský, některé později přihlášené týmy musely být z kapacitních důvodů odmítnuty. Jako novinka fungoval on-line výsledkový servis přes mobilní a internetovou aplikaci, cílovým datem se stal termín 5. a 6. února 2022. Již po Vánocích byla akce po organizační stránce zajištěna, a dokonce i vládní opatření hrála do karet. Necelé dva týdny před konáním ovšem přišla rána z čistého nebe a ťala do živého. V návaznosti na doporučení krajské hygienické stanice měl být turnaj, který obnáší i zajištění ubytování a stravy pro většinu týmů, nekompromisně zrušen. A to přesto, že TJ SOKOL Kostelec na Hané – HK jako pořádající klub byl připraven splnit platné podmínky.

S myšlenkou dalšího zrušeného ročníku se kostelečtí nadšenci odmítli smířit a ještě týž den všem přihlášeným družstvům představili improvizovaně připravený nový formát turnaje, který z dvoudenního turnaje udělal dva jednodenní, kdy každá z věkových kategorií měla svůj jeden hrací den. Očekávání bylo spíše skeptické, neboť se rázem znehodnotila původní atraktivita celého podniku a minimálně pro vzdálenější týmy vznikla obrovská komplikace se stravováním i ubytováním, které v tu chvíli nebylo možné s jistotou nabídnout.

Nicméně neuvěřitelná podpora téměř všech přihlášených celků dostala pořadatele naprosto do kolen. Až na jednu výjimku byli všichni ochotni ustoupit ze servisu, který je jim běžně nabízen, a obětovat své vlastní pohodlí jen pro to, aby si děti konečně mohly zahrát plnohodnotný turnaj. Tato bezmezná důvěra rozproudila organizátorům v žilách ztuhlou krev a doslova po hlavě se tak vrhli do zajišťování aspoň základního zázemí. Podařilo se nakonec připravit ubytování pro alespoň velmi vzdálené týmy. A dokonce i stravu, za což zaslouží velkou pochvalu firma Coufalová Catering, s níž proběhla dohoda v extrémně rychlém čase. Pro všechny účastníky tak nakonec byla připravena plnohodnotná vynikající jídla.

STARŠÍ MINIŽÁCI (ročníky narození 2011 a 2012)

První den bojovala starší věková kategorie a od počátku bylo patrné, že týmy rozhodně ve svých klubových přípravách nelenily. Pohybové schopnosti, hráčské dovednosti a především nadšení se blýskaly v reflektorech halových lamp. Hlavně finálová utkání přinesla doslova miniházenkářské skvosty, kdy bez jakýchkoliv předsudků bylo možné předváděnou hru považovat za doslova učebnicovou oslavu házené. Zejména nejlepší čtyři kolektivy prezentovaly precizní osobní obrany s aktivním přistupováním k útočícím hráčům při přebírání míče, souhrou v té nejvyšší možné rychlosti s maximálním využitím klamavých činností s míčem i bez něj.

Silně obsazený turnaj se aspoň částečně vydařil i kosteleckým miniházenkářům. A-tým se v základní části turnaje potkal postupně s týmy Vršovic (19:14), HFP Prostějov (35:6) a Náchoda (12:21), což byl pozdější finalista. Po druhé pozici v základní skupině přišla v osmifinále překážka v podobě dobře známého Tatranu Litovel (17:15). Ve čtvrtfinále pak domácí očekával starý známý ze skupiny Náchod, který je opět převyšoval hlavně svou obrannou důsledností i rychlými útočnými výpady (6:14). V bojích o 5. až 8. místo Hanáci porazili Velkou Bystřici 22:19 a podlehli slovenské Šaľe 21:28, což znamenalo konečnou 6. příčku ze 16 účastníků. Útěchou po poslední prohře se stalo vyhlášení Lukáše Coufala nejužitečnějším hráčem turnaje.

Kosteleckému béčku se bohužel vůbec nedařilo a skončilo bez výhry poslední. A kdo obsadil medailové posty? 1. TJ Sokol Telnice, 2. HC TJ Náchod, 3. Sokol Sokolnice.

MLADŠÍ MINIŽÁCI (ročníky 2013 a mladší)

Dvanáct týmů nejmenších házenkářů zápolilo o Hanácké pohár tedy o den později. Vzhledem k tomu, že daná věková kategorie je převážně tvořena naprostými začátečníky, jsou utkání charakteristická skutečnou hravostí, nezištností a také možná až herní naivitou prvních házenkářských krůčků. Spousta herních situací proto svou roztomilostí rozzářila u fanoušků, rodičů i trenérů úsměvy na tvářích.

Přesto se našly mančafty, které i přes svůj útlý věk předváděly velmi vyspělý sport, jenž si zasloužil velké uznání. Obzvláště finálové utkání mezi týmy Hostěrádky-Rešov a HŠK Legends Šal´a bylo vynikající přehlídkou miniházené a fantastický férový dětský boj rozhodla až poslední sedmička nařízená rozhodčím až se závěrečným zvukem klaksonu.

Velmi mladý výběr Kostelce na Hané si v rámci domácího klání spíše osahával herní možnosti svých konkurentů a po šesti porážkách při jediné skončil desátý. Na bedně se umístily následující kolektivy: 1. HŠK Legends Šal´a, 2. Hostěrádky-Rešov, 3. Sokol Sokolnice.

 

hodnocení hlavního organizátora Hanáckého poháru 2022 Patrika Coufala

„Už jen to, že se nám podařilo turnaj za složitých okolností vůbec uspořádat, je tím největším vítězstvím, kterého bylo možné dosáhnout. Obrovskou podporu nám dodali sami účastníci turnaje, kteří byli ochotni zásadním způsobem narychlo změnit své plány a obětavě se přizpůsobit vynucené změně režimu turnaje. Jednoduše si odmítli připustit, že by se kostelecký turnaj opět nekonal a děti byly zase násilně drženy mimo možnost se potkávat při vytváření jednotné komunity lidí stejných zájmů a rozvíjení kamarádství napříč kluby, které ani nelítostné boje na hřišti nemohou změnit. Neméně velké ocenění si zaslouží také všichni pořadatelé a organizační pracovníci z řad rodičů, a to i rodičů bývalých minižáků, kteří se nezištně podíleli na úspěšném zvládnutí akce. Že se všechno nakonec povedlo, o tom svědčí i spokojenost zúčastněných dětí a trenérů, kteří si slova chvály nenechali pro sebe. Když se totiž lidé spojí a táhnou za jeden provaz, nemůže to dopadnout jinak. Do příštích let nezbývá než věřit, že se společný zájem lidí opět prosadí, a nebude třeba čelit žádným tlakům na rušení podobných prospěšných akcí.“