První týden v srpnu patřil v Prostějově mladým tenisovým nadějím. V rámci mistrovství světa hráčů a hráček do 14 let se setkalo šestnáct nejlepších celků a od pondělí 1. do soboty 6. se v areálu NTC MORAVA Za Kosteleckou ulicí i TK Prostějov ve Sportovní ulici bylo na co koukat.
Řada skvělých a napínavých duelů, ale také výborná práce organizačního týmu, kde všechno klapalo, jak má. Třiadvacátý rok v prostějovském areálu za sebou se tak jednoznačně zapíše jako úspěšný a v příštích dvou letech by měl dovršit čtvrtstoletí. Večerník se dnes za úspěšným šampionátem Wolrd Junior Tennis Finals 2022 jako vždy tradičně ohlíží.
Titul zůstal doma
Poslední roky jsou v Česku zaslíbené ženskému tenisu a zdá se, že tento trend by mohl pokračovat i v následujících letech. V letošním ročníku totiž dívky do 14 let pod vedením kapitánky Petry Cetkovské navázaly na úspěšné celky před nimi a dokázaly tak bez jakékoliv ztráty potvrdit pozici hlavních favoritek. Znovu tak jasně ukázaly, že právě Česká republika udává v podání ženského tenisu směr. Dosti výmluvná byla i slova dalších kapitánů a kapitánek, kteří se vesměs shodovali, že v této formě a kvalitě se tuzemský výběr nedal porazit ani teoreticky. Jména Aleny Kováčkové, Laury Samsonové a Elišky Forejtkové by tak bylo záhodno si zapamatovat.
„Když jsem viděla, jakým způsobem si pro titul holky došly, tak je to až neuvěřitelné. Dominantní výhry, kde se soustředily na každý míč a hrály téměř bez chyb a bez jakéhokoliv stresu,“ nechala se slyšet ředitelka WJTF 2022 Petra Černošková k jejich výkonům, z nichž měla velkou radost. „Holky hrály neuvěřitelně po celý týden. Koncentrace na každý míč a bod po bodu si šly za svým cílem, aniž by je něco rozhodilo. Opravdu smekám klobouk a holkám gratuluji, protože titul si zcela po právu zasloužily,“ radovala se již zmíněná kapitánka družstva a prostějovská rodačka Petra Cetkovská.
Desáté místo a líté souboje
Chlapci měli svou úlohu zcela odlišnou na rozdíl od svých vrstevnic a na turnaji mohli spíše jen překvapit. V těžké skupině narazili na jednoho z hlavních favoritů USA, nevyzpytatelné Slovince a Japonsko. Už po prvních dvou duelech bylo jasné, že postup mezi nejlepší osmičku se jich týkat nebude, jelikož oba duely prohráli shodně 1:2. V posledním utkání ale kluci ukázali bojovnost a dokázali Japonsko zdolat v závěrečné čtyřhře. Následné souboje o umístění byly neuvěřitelně dlouhé a vyčerpávající. Kluci ve složení Filip Košárko, David Brückner a Jan Raštica je ale zvládali více než obstojně a v horší části pavouka si zahráli pomyslné finále. V něm těsně nestačili na Itálii a konečné desáté místo na divokou kartu se nedá hodnotit zcela záporně.
„Byla škoda, že to tam klukům dvakrát uteklo. Nutno ale dodat, že ve čtyřhře s Američany ani ve dvouhrách se Slovinskem to na výhru nebylo a soupeř byl lepší. Myslím si, že je i vidět, že kluci ještě potřebují dozrát, chyběla jim větší vyrovnanost, jaká byla k vidění u holek,“ přidala svůj pohled Petra Černošková. „Největší devízou tohoto výběru byla bojovnost a týmový duch. Kluci dřeli, co jim síly stačily, ale kvalitu na lepší část pavouka zkrátka neměli. Možná bychom se tam dostali, kdyby bylo větší štěstí při losu, ale medaile pro nás byla letos opravdu daleko,“ měl jasno kapitán Jiří Kulich.
Organizační práce na jedničku
Po stránce organizační byl turnaj opravdu bez chybičky. S náročnými podmínkami vinou silných veder i deště si dokázali správci poradit. Vynikající práci odvedli i sběrači míčků, kteří neměli snadnou úlohu, a dění okolo turnaje probíhalo také příkladně bez zmatků či zbytečných zdržení. K tomu nechyběl i doprovodný program, jenž si všichni užili na maximum, a hodnocení nemůže být jiné než veskrze pozitivní.
