Dnes je čtvrtek 18.9.2025, svátek slaví Kryštof
„Máme výborný tým, nebojíme se nikoho,“ tvrdí hrdina Davis Cupu Jiří Lehečka
Foto: zdroj internet

Hlavním tahounem českého výběru při vítězném daviscupovém utkání nad Spojenými státy byl Jiří Lehečka. Týmová jednička získala pro tým dva body a posunula tenisty do finálového turnaje, který se bude hrát v listopadu v Boloni. „Narazili jsme na velkého favorita a ukázali, že se nikoho nebojíme. Moc si našeho úspěchu vážím, prohlásil hráč prostějovského tenisového klubu.

* Druhý bod jste získal po výhře nad Taylorem Fritzem, kterého jste dříve nikdy neporazil. Jaký to byl zápas?

„Od začátku do konce to byla bitva. Samozřejmě tam bylo plno momentů, které byly důležité, ale v těchhle podmínkách, ještě po tom, jak kluci dlouho bojovali ve čtyřhře, bylo hlavní se jen kousnout, makat každý balon a nedívat se na skóre. A to se mi povedlo.“

* Po utkání jste byl hodně unavený. Užil jste si vůbec velké vítězství?

„Hodně, ale spíš vnitřně. Opravdu jsem strašně unavený. Od začátku týdne jsem pociťoval už takovou chronickou únavu, protože zápasů jsem měl v poslední době opravdu hodně. Od začátku bylo jasné, že singly budu hrát já s Kubou Menšíkem, protože Tomáš Macháč se necítil. Podle toho jsme se snažili připravit a nějaké plány B jsem vytěsnil z hlavy. A prostě jsem byl připravený to odmakat, a vyšlo to.“

* V hledišti byli slyšet i čeští fanoušci. Vnímal jste atmosféru na stadionu?

„Všechno jsem slyšel. Davis Cupy na cizí půdě jsou hodně nepříjemné. V pátek byli fanoušci fér, později to bylo chvílemi nepříjemné, pár lidí na mě pokřikovalo a snažilo se mi dostat do hlavy, že na soupeře nemám a že mě brejkne. Ale když se mi povedlo vyhrát výměnu a slyšel jsem z naší lavičky a od fanoušků to fandění a tu radost, tak mě to velice nakoplo.“

* Čeká vás finálový turnaj, co na to říkáte?

„Po krátké pauze jsme se vrátili mezi nejlepších osm týmů. To je dobré. Cítíme, že máme výborný tým, můžeme se měřit s každým. Uvidíme, co se stane, ale věřím, že pokud budeme všichni v pořádku, můžeme dojít daleko. Třeba až nejdál.“