Žijeme v turbulentní době, což loňský nástup koronaviru jedině umocnil. I za normálních okolností je sport živoucí organismus s neustálým vývojem, což u týmových odvětví platí dvojnásob.

A volejbal určitě není žádnou výjimkou. Rovněž na ten ženský v České republice dopadly ekonomické aspekty plnou vahou jak před úderem covidu-19, tak zvláště po něm. My se snažíme rozklíčovat, kterým směrem se za poslední období pohnula výkonnostní kvalita jednotlivých účastníků UNIQA extraligy ČR a co se dá v tomto smyslu očekávat od nejbližší budoucnosti.

Ještě před pěti lety vládly národní scéně pod vysokou sítí vcelku neomezenou mocí volejbalistky VK Prostějov. Navzdory úspěšnému zkompletování unikátní šňůry zisku deseti mistrovských titulů za sebou a stejně kulatého počtu pohárových trofejí však bylo zřejmé, že vzhledem ke slábnoucí finanční síle hanácký gigant svou dominantní roli neodvratně opustí. Což se i stalo.

Situace pohotově využil krajský rival z Olomouce, jenž tehdy umně těžil ze systémově podobného modelu jako předtím vékáčko. Tedy z rostoucího přísunu partnerských peněz zajišťovaných především díky dobrým politickým kontaktům na vládnoucí garnituru. Průběžně posilovaný soubor UP (mimochodem i z prostějovských řad) tak v roce 2019 dobyl ceněný double a vypadalo to, že se rodí nový hegemon z Hané.

Hned během další sezóny 2019/2020 ale tohle zdání dostalo trhliny. Do popředí totiž nekompromisně vtrhnul jiný velice ambiciózní projekt, tentokrát z jihu Moravy. Na herně i životně ostřílené „maminky“ sázející Šelmy Brno se zajímavým sponzorským kapitálem v zádech sice nezabránily olomouckého úpéčku v obhajobě ČP, leč na konci dlouhodobé části extraligové soutěže oslavily zasloužené prvenství. A do play-off vyrážely s oprávněnou chutí na historické zlato, které jim trpce upřel covidový lockdown se všemi dopady včetně předčasného ukončení celého ročníku.

Právě už loni se vedle olomouckého a brněnského týmu začaly směle formovat další dva sílící subjekty, jež mají pro změnu v zádech státní sektor. Konkrétně Ministerstvo vnitra v případě Policejního volejbalového klubu Olymp Praha a Ministerstvo obrany u VK Dukla Liberec. Je nabíledni, že v aktuálních ekonomicky těžkých časech představuje taková jistota nadmíru pevného zázemí značnou výhodu, což se na rozložení sil okamžitě projevilo.

Pro extraligu náhle vznikla dlouho nevídaná přidaná hodnota slibné atraktivity spočívající v tom, že o mistrovský titul měly vyrovnaně bojovat hned čtyři výše zmíněné mančafty. Takovou sportovní lákavost soutěž už spoustu let nezažila, teď se stala skutečností. A byť se Šelmám zpočátku moc nedařilo, vše směřovalo i s přispěním nečekaně výborné ostravské štiky ke grandióznímu vyvrcholení ve vyřazovací části. Sladkou ochutnávkou se stalo Final Four Českého poháru, zejména semifinále Liberec vs. Olymp a rozhodující bitva mezi Olomoucí a Duklou.

Mezinárodně složený kolektiv pod hlavičkou Univerzity Palackého sice s vypětím sil dokonal pohárový hattrick, nicméně jeho finálové vyzývatelky ze severu Čech pro změnu opanovaly základní fázi v lize, kde se před třetí UP ještě natlačil na druhou pozici i pražský výběr. Tím větší zklamání přineslo opětovné koronavirové zrušení play-off, které tudíž nedospělo k horečně očekávanému medailovému rozuzlení na ostří nože. S ohledem na dřívější úpravu stanov reflektující hrozbu pandemie však libereckým ženám přesto připadla zlatá titulová euforie coby vítězkám dlouhodobé části, Olympačky takhle braly stříbro.

Ponechme nyní stranou vzrušené diskuse o (ne)správnosti tohoto řešení a raději pohlédněme dál s odhadem, jak by mohl vypadat kvalitativní vývoj jednotlivých družstev UNIQA extraligy směrem k nejbližší budoucnosti. Dá se předpokládat, že na svůj letošní vzestup do úplného popředí mohou zdárně navazovat oba čeští zástupci mezi tuzemskou elitou, neboť se nadále budou opírat o blahodárnou jistotu resortních středisek. Naopak v případě olomouckého oddílu i brněnských dravkyň vyvstává otázka, nakolik se povede ve složitých covid podmínkách udržet pool firemních partnerů či vydatné městské podpory.

Pokud se oklikou vrátíme k prostějovskému volejbalu, také jeho vedení musí spoléhat na nezmenšenou pomoc hlavně ze strany města, potažmo snad i kraje. Plus maximálně sázet na práci s mládeží a pro ni získávat co nejvíc financí od státu i svazu. V dospělé kategorii zatím asi nelze pomýšlet na víc než na pohyb v klidném středu tabulky mezi pátou a sedmou příčkou ve společnosti Ostravy a Králova Pole. S jasným cílem nezabřednout jako v uplynulém ročníku do společnosti papírově nejslabších Přerova, Frýdku-Místku i Šternberka, což by znamenalo poněkud nedůstojný boj o extraligovou záchranu. Natolik hluboko VK rozhodně klesnout trvale nechce – a snad se to ani nestane.