Nemovitost ve vlastnictví města v ulici Marie Pujmanové číslo 10 je nechvalně proslulý různými kauzami. Není divu, že i zdejší obyvatelé ho nazývají „domem hrůzy“. Večerníku se ozvala Božena Antlová, která zde žije už patnáct let a byt si kdysi musela nechat zrekonstruovat na vlastní náklady. Z jejího dopisu doslova až mrazí v zádech.

Detailně totiž popisuje, jak složitě se žije s nepřizpůsobivými lidmi. K zamyšlení vede i skutečnost, že Domovní správa ani policisté nedokáží nejen této ženě nijak pomoci...

 

Rušení nočního klidu, vulgární nadávky a napadení, křik, kopání a bouchání do dveří se řeší maximálně na přestupkové komisi se směšnou pokutou pro romské jedince. Vrcholem všeho je doporučení pracovníka Domovní správy, aby se paní Antlová raději přestěhovala jinam!

„Již patnáct let bydlím v ulici Marie Pujmanové číslo 10, a to v přízemním bytě. Nejdřív jsem si ho musela na vlastní náklady zrekonstruovat a nebylo to zrovna levné. Prvních sedm let to šlo, pak se ovšem do prvního patra na naši stranu přistěhoval Rom Ernest Gábor, který přišel z nápravného zařízení. Okamžitě začal vyhrávat hlučnou hudbu na plné pecky, zpívat, řvát a zvát si návštěvy stejného ražení. Tento hluk byl slyšet samozřejmě nejen v domě, ale i na ulici. Podala jsem stížnost na Domovní správu v Prostějově, protože se to opakovalo stále dokola. Pan Ernest byl napomenut a dál se nic nedělo. Jen další kravál. Proto jsem nucena velice často volat policii, a to jak ve dne, tak i v noci. To jsou desítky výjezdů! Když jsem jej slušně upozornila, jestli by se nemohl ztišit, tak mi řekl, že on žije a neumírá tak jako já. A že se mám přestěhovat do lesa, že ho ruším,“ napsala Večerníku v otevřeném dopise Božena Antlová.

Jak dále uvádí, je sedm let po mozkové mrtvici a nesmí se rozčilovat. „Když jsem pana Gábora dala na přestupkovou komisi, tak dostal směšně nízkou pokutu, udělali mu ‚ty, ty, ty‘ a dělá bordel dál. Tento člověk má přítelkyni, která má v našem domě byt ve třetím patře. Ale dá se říct, že víc žije u něj než u sebe doma. Tihle dva se často nahlas hádají, sprosté nadávky jen létají, řvou na sebe, že nemají peníze a tak podobně. Navíc ta žena ve svém bytě načerno ubytovala svého bratra. Tyto osoby jsou věčně opilé, ovšem s placením nájmu mají problém... Zmíněná přítelkyně Martina Gabrišáková například vloni na Štědrý den pod značným vlivem alkoholu chodila po společné chodbě, řvala a tloukla lidem do dveří. Vyšla jsem ven na chodbu a ptala se jí, co tady řve. Na to mi bylo řečeno, že jsem stará, plesnivá p..a, že mi nic není a ten invalidní důchod mám na h...o. A že se mi nechce dělat! Dala jsem ji opět na přestupkovou komisi, ovšem znovu s žádným výsledkem. Proto jsem opět poslala písemnou stížnost na Domovní správu a vzápětí jsem tam byla i osobně. Bylo mi řečeno, že dostanou vytýkací dopis. Ten sice dostali, ale je jim to úplně jedno, protože vědí, že se jim stejně nic zásadního nestane. Co všechno si slušní, platící nájemníci v tomto městě a státě musejí nechat líbit?“ ptá se Božena Antlová, která Večerníku v dopise popsala i podivné jednání úřadů i policie.

„Snad přece existuje nějaký domovní řád a paragrafy o občanském soužití, ne? Všude, kde jsem si stěžovala, mi řekli, ať se odstěhuji! Proboha, proč bych se měla já stěhovat? Proč mají slušní lidé neustále ustupovat těm nepřizpůsobivým? Každý člověk má přece právo mít ve svém bytě klid, dívat se v klidu na televizi nebo si v klidu číst. Tito lidé jsou ubytováváni na této adrese, aby se prý začleňovali do normálního života. To se samozřejmě nikdy nestane, oni nemají ani nějakou minimální snahu! Také proč by to dělali, když jim stát nebo město všechno platí a zařídí. Jsem si jistá, že kdyby se takto chovali ´Neromové´, tak už tady dávno nebydlí. Je problém, že s tím nikdo nechce nic mít. Policie řekne, že to má řešit Domovní správa, která ale přijde akorát na kontrolu, jestli je v bytech čisto, upozorní je, že se mají chovat slušně, a mají hotovo. Nám, co si stěžujeme, řeknou, že to máme dát na přestupkovou komisi. A tak je to pořád dokola. Kde to proboha žijeme,“ uzavřela bezradně svůj otevřený dopis prostějovská občanka.

Večerník na základě tohoto podnětu bude život v domě v ulici Marie Pujmanové číslo 10 sledovat a hlavně se bude v příštích dnech ptát kompetentních lidí z Domovní správy (ředitel Vladimír Průša byl v minulém týdnu na dovolené – pozn.red.) i Městské policie Prostějov, jak je vůbec taková situace možná...