Chlast, dluhy, exekuce a zase chlast. Těmito slovy se dal charakterizovat život tehdy dvaapadesátiletého Romana Mičky, jenž svého času bydlel v prvním patře prostějovského „parlamentu” v ulici Šárka. Právě sem si pro něj po informacích od Večerníku přišli policisté. O pár týdnů později byl obžalován z vraždy Miroslava N. (82), kterého udusil v jeho bytě v Okružní ulici. Přestože v roce 2013 od soudu odcházel s 18letým trestem vězení, nyní je už na svobodě. Z věznice Mírov se měl přesunout do bytu svých starých rodičů v domě u prostějovského nádraží.
Dle lidí, kteří ho znali, byl Roman Mička křivák po celý svůj život. Obvykle však na většinu z nich působil jako kliďas, který dokázal i ledacos opravit. Ovšem alkohol, jemuž náruživě holdoval, z něj dělal zuřící bestii. „Mička neváhal u policistů křivě obvinit kohokoliv z něčeho, co udělal on sám. Ještě za komunistů kvůli němu lidé končili nevinně v kriminále,“ vyjádřil se muž, jenž nás na propuštění Romana Mičky upozornil.
„Prokázal polepšení“
Večerník se informaci rozhodl ověřit přímo u zdroje. „Vámi jmenována osoba byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody loni v říjnu,“ potvrdil v reakci na naše dotazy René Braun, soudce a zároveň i tiskový mluvčí Okresního soudu v Šumperku, pod nějž spadá i věznice Mírov, kde si Roman Mička odpykával svůj trest.
Pochopitelně jsme se zajímali také o důvody předčasného propuštění. „Soud v návaznosti na hodnocení ředitele Věznice Mírov a na závěry znaleckého posudku dospěl k závěru, že odsouzený, kromě splnění formálních požadavků zákona, v průběhu výkonu trestu, zejména svým chováním a plněním svých povinností, prokázal polepšení. Byl vícekrát kázeňsky odměněn, trestán nebyl a je na jeho straně dána i tzv. pozitivní prognóza, tedy možnost očekávání, že v budoucnu povede řádný život,“ vyjádřil se René Braun s tím, že byla stanovena sedmiletá zkušební doba a nad odsouzeným byl vysloven dohled. Tím se rozumí pravidelný Mičkův osobní kontakt s probačním úředníkem a kontrola dodržování podmínek uložených soudem. „Odsouzenému současně bylo uloženo ve zkušební době zdržet se užívání alkoholických nápojů. Státní zástupce proti rozhodnutí soudu nepodal stížnost,“ uzavřel René Braun.
„Syn se mi nepovedl“
Roman Mička to k probačním úředníkům nebude mít daleko. Dle našich informací po svém propuštění obývá dům u hlavního prostějovského nádraží na konci Svatoplukovy ulice. Tam jsme se jej pokusili zastihnout, úspěšní jsme ovšem nebyli, na naše zvonění nikdo neotvíral. „Je možné, že ho pustili a že tu žije, ale z domu asi skoro vůbec nevychází, protože to bych si ho musela všimnout. Ostatně to samé platí i pro jeho rodiče, kteří jsou už v hodně pokročilém věku, oběma je kolem devadesáti let,“ vyjádřila se jedna ze žen bydlících v sousedství.
Právě vrahův otec a jeho budoucí oběť se velmi dobře znali. Dlouhá léta totiž spolupracovali na dílně v OP Prostějov. I proto vpustil jinak velmi opatrný senior Romana Mičku do svého bytu. „Roman se se zavražděným seznámil na naší chatě na Stražisku. Můj kamarád vášnivě sbíral známky, měl problémy s nohou. Také nám půjčil peníze, které jsme mu vrátili. Roman tohle všechno věděl,” vyjádřil se u soudu otec Romana Mičky František.
Roman Mička měl tedy v plánu oloupit člověka, jehož z dětství dobře znal a jenž mu důvěřoval. Nakonec jej dokonce zavraždil. „Můj syn se mi nepovedl. Měl jsem s ním vždy jen problémy. Ve vězení ho nikdy nenavštívím,” uzavřel František Mička.
Večerník zjistil jméno vraha
Vraha na místo činu v Okružní doprovodil David Brauner. Tehdy pětatřicetiletý notorik se nedlouho před vraždou pokusil o sebevraždu, a tak s ním navázal kontakt i redaktor Večerníku.
Nedlouho poté Brauner s Mičkou vymysleli loupež, která se zvrhla. Zatímco Mička vraždil, Brauner u vchodu domu v Okružní ulici hlídal. Netrvalo dlouho a David Brauner se opět ukázal v naší redakci. Nepřivedly ho sem výčitky svědomí, ale v první řadě chtěl peníze za to, že nám odhalí podrobnosti vraždy. Nakonec nám to po pár panácích prozradil i bez odměny. Do té doby policisté žádné přesnější informace o vrahovi neměli, hlavním vodítkem pro ně byl velmi nepřesný a po celém městě rozvěšený identikit vytvořený na základě svědectví hasiče, jenž seniorův byt otvíral a s Mičkou se krátce potkal přímo ve dveřích.
Po zjištění jména vraha Večerník kontaktoval policii a nedlouho nato byli David Brauner a Roman Mička zatčeni. V té době se již měli chystat na další loupežné přepadení. U soudu pak házeli špínu jeden na druhého. Nakonec Krajský soud v Brně odsoudil Davida Braunera na 6 let do vězení. Bezprostředně po svém propuštění na svobodu se Brauner vrátil k alkoholu a zemřel. Čeká stejný osud i Romana Mičku?
