„Prožíváme vrchol jara a v tomto období čeká na zvěř využívající jetelových kultur velké nebezpečí při sklizni. Všichni dobří myslivci mají zájem na záchraně zvěře před největšími predátory, kterými jsou zemědělské stroje. Členové Mysliveckého spolku Bílovice-Lutotín před každou sklizní organizují různé záchranné akce. Za mnoho let této činnosti jsme vyzkoušeli rušení zvěře před pokládáním mláďat, umísťování zradidel v porostu, pohazování pachových tamponů a nakonec vždy zůstala fyzická práce s loveckými psy v průběhu sečení.

Musím konstatovat, že zemědělci na polích nechtějí zvěř, což potvrzuje upravená vyhláška o době jejího lovu. Lesníkům překáží zvěř zase v lese. Setkal jsem se s názorem, že majitelé lesů, kteří vydávají povolenky k lovu, zdůrazňují lovcům, aby nelovili lišky. Zákaz opírají o skutečnost, že lišky v lese loví hlodavce a hlavně zajíce, kteří okusují sazenice stromků. Po těchto úvahách se nabízí otázka. Má záchrana zvěře při kosení pícnin vůbec význam? Dobrý myslivec vždy odpoví, že má.

S tímto vědomím jsme nastoupili do první letošní seče. Stáli jsme před třemi plochami o výměře 17 hektarů a dvakrát 35 hektarů. Pole oddělují polní cesty, remíz a suchá svodnice. Naše krajina je silně zatěžována civilizačními tlaky. Zvěř je trvale rušena, a proto uprostřed jetelových polí nachází klid pro svoje životní potřeby a netuší, že jednoho dne přijede zemědělská technika. Do záchrany zvěře nastoupili čtyři lovečtí psi a na závěr se připojil pátý. Mladou fenu českého fouska vedl Jan Bija, druhou mladou fenu českého fouska Luděk Slavík, zkušenou fenu německého krátkosrstého ohaře vedl Jan Toman, mladou fenu malého münsterlandského ohaře Aleš Trávníček a fenu kokršpaněla Iveta Doubravská.

V prvním poli o výměře 17 hektarů jsme zvedli 6 kusů srnčí zvěře a 5 dospělých zajíců, v porostu nebyla žádná srnčata. Po našem odchodu na pole najela zemědělská technika, čtyři traktory s bubnovými rotačními sekačkami se záběrem pěti metrů. Na traktorech fungovalo akustické a světelné plašící zařízení. Na druhém poli byli zajíci, srnci a srny. Podle chování srn jsme hledali srnčata. Toto pole jsme také zvládli a nastoupili na třetí. To za námi již byla zemědělská technika, která nás vysokou pojezdovou rychlostí doháněla. Naše práce trvala celý den a únava psů i vůdců byla veliká. Bez pomoci dalších členů spolku Vladimíra Tesaře, Ing. Drahotína Horňáka a JUDr. Františka Jurtíka, kteří zajišťovali občerstvení, bychom tuto náročnou činnost nezvládli. Výsledkem naší práce byla záchrana dospělé zaječí i srnčí zvěře, vynesení čtyř srnčat a posečení třech srnčat. O další ztráty životů, na které jsme v pokosech jeteliny nepřišli, se postarali predátoři. První přiletěli krkavci a čápi.

Musíme poděkovat pracovníkům zemědělského podniku Rolsu Lešany v čele s Davidem Tomanem, kteří s námi úzce spolupracovali. Možná z traktorů obdivovali naši pěší činnost ve vysoké vojtěšce.

Psi si prověřili svoji fyzickou zdatnost a procvičili práci před zvěří, postupování a vystavování.

Jan Toman, bývalý předseda Okresní myslivecké rady Prostějov