Dobré dopoledne, dnes je pondělí 18.11.2019
svátek slaví Romana,
zítra Alžběta
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Působí jako by žil v docela jiném světě. V době, kdy práci nikdo nebral jen jako „poslední způsob, jak přijít k penězům“, ale kdy se naopak nedbale vykonané dílo každému člověku stokrát vymstilo. V době, kdy jednou dané slovo trvale platilo a kdy stisk ruky byl nad všechny smlouvy. O tom všem svědčí nejen způsob jeho mluvy a starosvětsky ozdobné písmo, ale v první řadě opakované činy.

Celý život restaurátora a majitele Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem Václava Obra od samého mládí prostoupily tři křesťanské a obecně lidské ctnosti, jejichž symboly už ve třinácti letech namaloval své sestřenici do památníčku. Byly to víra, naděje a láska... Vyprávění bylo tak zajímavé, že vám exkluzivní rozhovor přinášíme hned ve dvou dílech, dnes startujeme v prvním z nich. Co všechno Václav Obr na úvod řekl?   

* Zastihl jsem vás při práci v dílně. Popravdě ani jsem nic jiného nečekal, na čem právě teď děláte?

„Momentálně dokončujeme opravu kočárů. Od druhého dubna bude v našem depozitáři k vidění nová výstava čtyřiceti zrestaurovaných kočárů. Něco takového veřejnost ještě nikdy nikde nemohla spatřit!  Budou mezi nimi i čtyři kočáry hraběcího rodu Tarouca, který kdysi vlastnil zámek v Čechách pod Kosířem. Abychom je sehnali, jezdili jsme po celé republice. A měli jsme štěstí, že jeden z nich stál přímo tady v Čechách. Slavnostní otevření muzea však proběhne už o týden dříve a to v sobotu šestadvacátého března, kdy kočárem vyjedeme na asi šedesát kilometrů dlouhou cestu, která povede přes šestnáct obcí.“

* Na 2. dubna připadá i slavnostní otevření zámku v Čechách pod Kosířem. Zapojíte se nějak do této skutečně historické akce?  

„Určitě ano. A se zámkem budeme spolupracovat i nadále. Rádi bychom, pokud by se návštěvníci muzea a zámku propojili. Ostatně Josefkol se bude konat opět v zámeckém parku. Lidé na něj letos jistě rádi dorazí i proto, že si budou moci prohlédnout otevřený zámek. Věřím, že díky tomuto propojení se Čechy pod Kosířem stanou skutečným centrem kulturního dění. Naše akce zůstanou a k nim ještě přibudou události pořádané zámkem. Díky tomu se tu během letní sezóny bude stále něco dít a lidé téměř nebudou mít důvod z Čech odjíždět.“ (úsměv

* Připravujete i nějaké další novinky? 

„Od letošního roku se stane součástí prohlídky i historická dílna. Zprovozníme některé naše stroje, které budou poháněny elektromotorem. Ještě více chceme rozjet speciální prohlídky pro děti ze školek a škol. Už loni nám některé z nich po své návštěvě samy namalovaly a poslaly opravdu krásné obrazy kočárů i andělů. Je nádherné vidět, jak mocně toto prostředí právě na děti působí.“

* Jako jedno z mála muzeí využíváte i filmových projekcí. Jaké jsou ohlasy?

„Chtěli jsme, aby návštěvníci měli možnost vidět řemeslníky přímo v akci. Jedná se převážně o záznam z našeho prázdninového Josefkolu. Už nyní připravujeme ten letošní, který bude věnovaný dávnému středověku. Představíme na něm hodně staré vozy, žebřiňáky či bedňáky. Letos se bude konat pod krásným heslem ´Marné lidské namáhání bez Božího požehnání´. Právě projekci či samotný Josefkol tvoříme tak, aby dokázaly zaujmout nejen dospělé, ale i děti. Díky nim může přeskočit jiskra, a kdo ví...? Třeba i díky ní z některého takového človíčka jednou vyroste dobrý řemeslník. V každém případě návštěvníky to vždy zaujme.“ (úsměv)

* Jste schopni opravit historické kočáry od velkého celku až do posledního detailu. Kladete přitom důraz i na původní materiály, což v České republice zřejmě nemá obdoby. Najde se něco takového v Evropě? 

„V zahraničí určitě existují velké restaurátorské dílny, které stejnou práci dělají na velmi dobré úrovni. Ve srovnání s nimi však máme jednu výhodu. U nás to totiž není jen o kočárech. Zaměřujeme se i na vše ostatní, co s nimi souvisí. Nejenže jsme tedy schopni dodat kočár v perfektním stavu, ale spolu s ním seženeme i koně, kteří jsou vhodní k danému typu kočáru, dodáme správné postroje a v neposlední řadě i lidi, kteří jej obsluhují, tedy kočí a lokaje ve věrném dobovém oblečení. Díky znalosti etikety budou jednat přesně tak, jak se chovali lidé v jejich postavení v dané době. Když tohle všechno spojíte, vzniká skutečný živý obraz, který není schopný vytvořit snad nikdo v celé Evropě.“

* Právě z těchto důvodů si vás stále více vyhledávají i velké filmové produkce...

„Ano. Zřejmě největší akcí, které jsme se díky tomu mohli zúčastnit, bylo natáčení velkofilmu o rakouské císařovně Sissi. Bylo to v roce 2009, tedy v době, kdy se dokončovalo Muzeum kočárů. Pendlovali jsme tehdy mezi Čechami pod Kosířem a Rakouskem, Itálií či Maďarskem. Podobně jsme spolupracovali s německými filmaři na velkém historickém filmu o králi Ludvíku II. a před čtyřmi lety jsme se podíleli na natáčení ruského velkofilmu Faust. Bylo to neuvěřitelné! Filmaři během něj na rozpadlém hradu postavili celé historické město včetně lázní, kde se lidé koupali.“  

* Čekal jste, že se někdy podíváte na taková místa? 

„Rozhodně ne. Vše bylo pro mě nejen nové, ale i naprosto nečekané. Jako řemeslník jsem předtím neměl čas ani prostor někam jezdit. Teprve díky kočárům jsem se dostal na místa, kam bych se nikdy v životě nepodíval ani jako turista.“ (úsměv)

* Vraťme se nyní do minulosti. Za jakých okolností se k vám dostal váš první kočár? 

„Moje bývalá manželka ráda jezdila parkur na koních. Společně jsme žili v Mostkovicích, kam jsme si pořídili i koně. Ten nejenže uměl skákat přes překážky, navíc byl schopný i něco utáhnout. Řekli jsme si, že bychom jej zkusili zapřáhnout do nějakého lehkého kočáru. Ovšem před více jak dvaceti lety nebylo nic takového k mání. Nakonec jsme sehnali bryčku v hodně špatném stavu. Postupně jsem se chodil ptát řemeslníků - truhlářů a kovářů, zda by ji dokázali opravit. Říkali mi, že ne, že to spíš dělali jejich pradědečci...“

* Pustil jste se tedy do oprav na vlastní pěst!

„Vzal jsem to jako výzvu. Od dětství mě totiž bavila každá práce stejně jako kterékoliv řemeslo. Vždy jsem se rád k čemukoliv připojil a něco stloukal. Po nějakém čase jsem to dal nějak dohromady a bryčka byla připravená k zapřažení.“

* Jak jste si užil svoji první jízdu?

„Bylo to něco úžasného. Dodnes si živě vzpomínám, jak jsme jeli po polní cestě na Záhoří. Byl nádherný jarní den, všechno kolem kvetlo a vonělo. Tenkrát jsem si uvědomil tolik věcí, až ve mně najednou něco cvaklo...“

* Takže tímto prvním výletem vše neskončilo, ale naopak začalo...

„Víte, každý řemeslník má rád, když je jeho práce odvedená dobře a nemusí se za ni stydět. Jenže

když jsem se s odstupem času podíval na tu naši bryčku, tak jsem si uvědomil, kolik bych toho nyní udělal jinak a lépe. Takže jsem si pořídil druhý vrak kočáru a začal ho opravovat. Dostával jsem se do toho více a více. Velice brzy u našeho domu v Mostkovicích stály čtyři kočáry a já musel začít hledat větší dílnu. V té době se mi navíc zvrtl rodinný život, takže jsem se ve svých osmadvaceti letech i s kočáry přestěhoval na plumlovský zámek...“

* Musela to být zásadní životní změna!

„Tenkrát jsem se naplno zakousl do práce. Neměl jsem ani čas spát. Pracoval jsem jako řemeslník na volné noze, když jsem skončil, dělal jsem kočáry. V neděli jsem jezdil za maminkou do Kostelce na Hané, kde jsem si alespoň na jedno odpoledne odpočinul a hned se zas vrhl do práce. Fungoval jsem třeba i na Silvestra. Lidé, kteří se bavili na nádvoří, za mnou chodili do dílny, kde jsem právě něco brousil či natíral.“ (úsměv)

* Co vás u toho tak drželo? 

„Celou dobu jsem věřil, že jednou přijde čas, kdy se všechna tato práce zúročí. Viděl jsem v ní odkaz našich předků, na které si jinak nikdo nevzpomněl. A už tehdy na zámku v Plumlově se začala rodit myšlenka nějakého muzea kočárů...“  

* K tomu jste však tehdy měl ještě dost daleko.  Myslím, že řada lidí na vás koukala s podobným soucitem, s jakým se díváme na blázny... Jak jste vnímal reakce okolí?   

„Moji kamarádi mně samozřejmě naznačovali, že to, co dělám, je šílenství. (úsměv) Také se mě neustále ptali, k čemu to všechno bude. Jenže mně už několik lidí svěřilo své kočáry a já je nemohl zradit. Tehdy jsem začal myslet tak, jak bych ve dvaceti letech nikdy nemyslel. Stal se ze mě patriot, rozhodl jsem se žít správným způsobem, dělat správné věci...“

* Jakou roli v tom hrál fakt, že jste předtím přišel o rodinu a zůstal sám?

„Zásadní! Rázem jsem měl spoustu volného času. A ten jsem si mohl vyplnit po svém. Někdo rád sportuje, jiný zase chodí na pivo. Mým osudem se stala práce na opravě kočárů. Tehdy mně bylo úplně jedno, jestli něco bude trvat tři roky nebo pět let. Nehrálo to pro mě žádnou roli, neřešil jsem to. Říkal jsem si, že když má něco trvat deset let, ať to tedy trvá deset let. Tohle je pro mnohé lidi v dnešní době asi něco nepředstavitelného.“

* Z Mostkovic jste tedy nakonec odešel. Jak jste tuto životní chvíli prožíval? 

„Bylo to bolestné... Opouštěl jsem tehdy i malého syna. Odcházel jsem však s tím, že se mu i nadále budu věnovat a budu dělat vše pro to, abych se mu, až jednou vyroste, mohl podívat zpříma do očí, načež on na mě mohl být hrdý.“


2. DÍL EXKLUZÍVNÍHO ROZHOVORU NAJDETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ TIŠTĚNÉHO VEČERNÍKU!

Total Comments

  • 30 klíčů
  • ZŠ Melantrichova
  • Sametova třicítka
  • 1
  • 2
  • 3

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK VÁM SE LÍBÍ V HOSTINCI U POSLEDNÍHO HALÍŘE?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Bílá pastelka zabrala.

Jubilejní dvacátá sbírka na speciální služby pro nevidomé, slabozraké a na podporu speciálních výukových programů měla širokou odezvu i mezi dětmi základních škol a studenty středních škol v Prostějově. Dohromady se mezi školní mládeží v Prostějově vybralo 60 328 korun.

Opět bez tiskové konference.

Radní už podruhé za sebou prokázali, že o setkání s novináři zřejmě příliš nestojí. Informace z magistrátu o jednání rady města v úterý 19. listopadu sice došla, jedním dechem ale bylo sděleno, že se tradiční následná tisková konference konat nebude... Vivat transparentnost!

Total Comments

Osobnost týdne

JAN DOLANSKÝ

46 dolanskySpolečně s dalšími známými herci se v prostějovském divadle představil v rámci akce Noc divadel ve hře Perfect Days. Partnery mu byli například Jan Hofman, Lenka Vlasáková a Dana Syslová.

Total Comments

Číslo týdne

 30

Celý minulý týden se logicky nesl ve znamení oslav a připomínek třicátého výročí listopadových událostí roku 1989. Vrcholem všeho byly nedělní oslavy sametové revoluce na prostějovském náměstí T. G. Masaryka.

Total Comments

Výrok týdne

„KDYŽ JSEM SI PŘEČETL  ROZHOVOR S PANEM  ŠLAMBOREM, TAK JSEM  SI MUSEL DÁT SKLENIČKU  STUDENÉ VODY!“

Předseda Oblastního sdružení ODS Prostějov Petr Sokol žasne, jak po třiceti letech někteří vidí sametovou revoluci...

Koordinátor útvaru BESIP pro Olomoucký kraj MIROSLAV CHAROUZ se k současnému stavu na silnici vyjadřuje v exkluzivním rozhovoru na strna 14 hodně kriticky.

Total Comments