Dobré poledne, dnes je neděle 31.5.2020
svátek slaví Kamila,
zítra Laura
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Působí jako by žil v docela jiném světě. V době, kdy práci nikdo nebral jen jako „poslední způsob, jak přijít k penězům“, ale kdy se naopak nedbale vykonané dílo každému člověku stokrát vymstilo. V době, kdy jednou dané slovo trvale platilo a kdy stisk ruky byl nad všechny smlouvy. O tom všem svědčí nejen způsob jeho mluvy a starosvětsky ozdobné písmo, ale v první řadě opakované činy.

Celý život restaurátora a majitele Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem Václava Obra od samého mládí prostoupily tři křesťanské a obecně lidské ctnosti, jejichž symboly už ve třinácti letech namaloval své sestřenici do památníčku. Byly to víra, naděje a láska... Vyprávění bylo tak zajímavé, že vám exkluzivní rozhovor přinášíme hned ve dvou dílech, dnes startujeme v prvním z nich. Co všechno Václav Obr na úvod řekl?   

* Zastihl jsem vás při práci v dílně. Popravdě ani jsem nic jiného nečekal, na čem právě teď děláte?

„Momentálně dokončujeme opravu kočárů. Od druhého dubna bude v našem depozitáři k vidění nová výstava čtyřiceti zrestaurovaných kočárů. Něco takového veřejnost ještě nikdy nikde nemohla spatřit!  Budou mezi nimi i čtyři kočáry hraběcího rodu Tarouca, který kdysi vlastnil zámek v Čechách pod Kosířem. Abychom je sehnali, jezdili jsme po celé republice. A měli jsme štěstí, že jeden z nich stál přímo tady v Čechách. Slavnostní otevření muzea však proběhne už o týden dříve a to v sobotu šestadvacátého března, kdy kočárem vyjedeme na asi šedesát kilometrů dlouhou cestu, která povede přes šestnáct obcí.“

* Na 2. dubna připadá i slavnostní otevření zámku v Čechách pod Kosířem. Zapojíte se nějak do této skutečně historické akce?  

„Určitě ano. A se zámkem budeme spolupracovat i nadále. Rádi bychom, pokud by se návštěvníci muzea a zámku propojili. Ostatně Josefkol se bude konat opět v zámeckém parku. Lidé na něj letos jistě rádi dorazí i proto, že si budou moci prohlédnout otevřený zámek. Věřím, že díky tomuto propojení se Čechy pod Kosířem stanou skutečným centrem kulturního dění. Naše akce zůstanou a k nim ještě přibudou události pořádané zámkem. Díky tomu se tu během letní sezóny bude stále něco dít a lidé téměř nebudou mít důvod z Čech odjíždět.“ (úsměv

* Připravujete i nějaké další novinky? 

„Od letošního roku se stane součástí prohlídky i historická dílna. Zprovozníme některé naše stroje, které budou poháněny elektromotorem. Ještě více chceme rozjet speciální prohlídky pro děti ze školek a škol. Už loni nám některé z nich po své návštěvě samy namalovaly a poslaly opravdu krásné obrazy kočárů i andělů. Je nádherné vidět, jak mocně toto prostředí právě na děti působí.“

* Jako jedno z mála muzeí využíváte i filmových projekcí. Jaké jsou ohlasy?

„Chtěli jsme, aby návštěvníci měli možnost vidět řemeslníky přímo v akci. Jedná se převážně o záznam z našeho prázdninového Josefkolu. Už nyní připravujeme ten letošní, který bude věnovaný dávnému středověku. Představíme na něm hodně staré vozy, žebřiňáky či bedňáky. Letos se bude konat pod krásným heslem ´Marné lidské namáhání bez Božího požehnání´. Právě projekci či samotný Josefkol tvoříme tak, aby dokázaly zaujmout nejen dospělé, ale i děti. Díky nim může přeskočit jiskra, a kdo ví...? Třeba i díky ní z některého takového človíčka jednou vyroste dobrý řemeslník. V každém případě návštěvníky to vždy zaujme.“ (úsměv)

* Jste schopni opravit historické kočáry od velkého celku až do posledního detailu. Kladete přitom důraz i na původní materiály, což v České republice zřejmě nemá obdoby. Najde se něco takového v Evropě? 

„V zahraničí určitě existují velké restaurátorské dílny, které stejnou práci dělají na velmi dobré úrovni. Ve srovnání s nimi však máme jednu výhodu. U nás to totiž není jen o kočárech. Zaměřujeme se i na vše ostatní, co s nimi souvisí. Nejenže jsme tedy schopni dodat kočár v perfektním stavu, ale spolu s ním seženeme i koně, kteří jsou vhodní k danému typu kočáru, dodáme správné postroje a v neposlední řadě i lidi, kteří jej obsluhují, tedy kočí a lokaje ve věrném dobovém oblečení. Díky znalosti etikety budou jednat přesně tak, jak se chovali lidé v jejich postavení v dané době. Když tohle všechno spojíte, vzniká skutečný živý obraz, který není schopný vytvořit snad nikdo v celé Evropě.“

* Právě z těchto důvodů si vás stále více vyhledávají i velké filmové produkce...

„Ano. Zřejmě největší akcí, které jsme se díky tomu mohli zúčastnit, bylo natáčení velkofilmu o rakouské císařovně Sissi. Bylo to v roce 2009, tedy v době, kdy se dokončovalo Muzeum kočárů. Pendlovali jsme tehdy mezi Čechami pod Kosířem a Rakouskem, Itálií či Maďarskem. Podobně jsme spolupracovali s německými filmaři na velkém historickém filmu o králi Ludvíku II. a před čtyřmi lety jsme se podíleli na natáčení ruského velkofilmu Faust. Bylo to neuvěřitelné! Filmaři během něj na rozpadlém hradu postavili celé historické město včetně lázní, kde se lidé koupali.“  

* Čekal jste, že se někdy podíváte na taková místa? 

„Rozhodně ne. Vše bylo pro mě nejen nové, ale i naprosto nečekané. Jako řemeslník jsem předtím neměl čas ani prostor někam jezdit. Teprve díky kočárům jsem se dostal na místa, kam bych se nikdy v životě nepodíval ani jako turista.“ (úsměv)

* Vraťme se nyní do minulosti. Za jakých okolností se k vám dostal váš první kočár? 

„Moje bývalá manželka ráda jezdila parkur na koních. Společně jsme žili v Mostkovicích, kam jsme si pořídili i koně. Ten nejenže uměl skákat přes překážky, navíc byl schopný i něco utáhnout. Řekli jsme si, že bychom jej zkusili zapřáhnout do nějakého lehkého kočáru. Ovšem před více jak dvaceti lety nebylo nic takového k mání. Nakonec jsme sehnali bryčku v hodně špatném stavu. Postupně jsem se chodil ptát řemeslníků - truhlářů a kovářů, zda by ji dokázali opravit. Říkali mi, že ne, že to spíš dělali jejich pradědečci...“

* Pustil jste se tedy do oprav na vlastní pěst!

„Vzal jsem to jako výzvu. Od dětství mě totiž bavila každá práce stejně jako kterékoliv řemeslo. Vždy jsem se rád k čemukoliv připojil a něco stloukal. Po nějakém čase jsem to dal nějak dohromady a bryčka byla připravená k zapřažení.“

* Jak jste si užil svoji první jízdu?

„Bylo to něco úžasného. Dodnes si živě vzpomínám, jak jsme jeli po polní cestě na Záhoří. Byl nádherný jarní den, všechno kolem kvetlo a vonělo. Tenkrát jsem si uvědomil tolik věcí, až ve mně najednou něco cvaklo...“

* Takže tímto prvním výletem vše neskončilo, ale naopak začalo...

„Víte, každý řemeslník má rád, když je jeho práce odvedená dobře a nemusí se za ni stydět. Jenže

když jsem se s odstupem času podíval na tu naši bryčku, tak jsem si uvědomil, kolik bych toho nyní udělal jinak a lépe. Takže jsem si pořídil druhý vrak kočáru a začal ho opravovat. Dostával jsem se do toho více a více. Velice brzy u našeho domu v Mostkovicích stály čtyři kočáry a já musel začít hledat větší dílnu. V té době se mi navíc zvrtl rodinný život, takže jsem se ve svých osmadvaceti letech i s kočáry přestěhoval na plumlovský zámek...“

* Musela to být zásadní životní změna!

„Tenkrát jsem se naplno zakousl do práce. Neměl jsem ani čas spát. Pracoval jsem jako řemeslník na volné noze, když jsem skončil, dělal jsem kočáry. V neděli jsem jezdil za maminkou do Kostelce na Hané, kde jsem si alespoň na jedno odpoledne odpočinul a hned se zas vrhl do práce. Fungoval jsem třeba i na Silvestra. Lidé, kteří se bavili na nádvoří, za mnou chodili do dílny, kde jsem právě něco brousil či natíral.“ (úsměv)

* Co vás u toho tak drželo? 

„Celou dobu jsem věřil, že jednou přijde čas, kdy se všechna tato práce zúročí. Viděl jsem v ní odkaz našich předků, na které si jinak nikdo nevzpomněl. A už tehdy na zámku v Plumlově se začala rodit myšlenka nějakého muzea kočárů...“  

* K tomu jste však tehdy měl ještě dost daleko.  Myslím, že řada lidí na vás koukala s podobným soucitem, s jakým se díváme na blázny... Jak jste vnímal reakce okolí?   

„Moji kamarádi mně samozřejmě naznačovali, že to, co dělám, je šílenství. (úsměv) Také se mě neustále ptali, k čemu to všechno bude. Jenže mně už několik lidí svěřilo své kočáry a já je nemohl zradit. Tehdy jsem začal myslet tak, jak bych ve dvaceti letech nikdy nemyslel. Stal se ze mě patriot, rozhodl jsem se žít správným způsobem, dělat správné věci...“

* Jakou roli v tom hrál fakt, že jste předtím přišel o rodinu a zůstal sám?

„Zásadní! Rázem jsem měl spoustu volného času. A ten jsem si mohl vyplnit po svém. Někdo rád sportuje, jiný zase chodí na pivo. Mým osudem se stala práce na opravě kočárů. Tehdy mně bylo úplně jedno, jestli něco bude trvat tři roky nebo pět let. Nehrálo to pro mě žádnou roli, neřešil jsem to. Říkal jsem si, že když má něco trvat deset let, ať to tedy trvá deset let. Tohle je pro mnohé lidi v dnešní době asi něco nepředstavitelného.“

* Z Mostkovic jste tedy nakonec odešel. Jak jste tuto životní chvíli prožíval? 

„Bylo to bolestné... Opouštěl jsem tehdy i malého syna. Odcházel jsem však s tím, že se mu i nadále budu věnovat a budu dělat vše pro to, abych se mu, až jednou vyroste, mohl podívat zpříma do očí, načež on na mě mohl být hrdý.“


2. DÍL EXKLUZÍVNÍHO ROZHOVORU NAJDETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ TIŠTĚNÉHO VEČERNÍKU!

Total Comments

  • Arks plus
  • Utopenci
  • Rudolfovo pekařství
  • Micoz
  • Narodni_dum
  • Hrubá Voda
  • Interforst
  • Basic
  • Infos
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Co říkáte na opětovné odložení rekonstrukce Vrahovické ulice?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vlna zájmu.

Obrovský zájem vyvolal příběh nemocné holčičky, která trpí epilepsií, vzácnou genetickou vadou a prošla si také dětskou mozkovou obrnou. Po zveřejnění v minulém vydání jsme zaregistrovali několik dárců, kteří chtěli rodičům tříapůlroční Lexinky pomoci. Sbírka proběhla i mezi členy redakce a přidali se k nám také manželé Černoškovi, načež došlo k předání více jak třiceti tisíc korun.

Opět bez tiskovky.

Přestože byl nouzový stav ukončen a v platnost už vešla další a další rozvolňovací opatření v souvislosti s obavami před nákazou Covid-19, prostějovští radní po svém úterním jednání opět zrušili tiskovou konferenci s novináři. Ve snaze zjistit informace o práci konšelů je tak nejen Večerník stále odkázán na e-mail či telefon...

Total Comments

Osobnost týdne

Miroslav Hochvald

Starosta Bílovic-Lutotína byl nepravomocně odsouzen za trestný čin z nedbalosti, kdy se loni v březnu zabila po pádu do sklepa v obecní budově sedmadvacetiletá žena. Třicetiměsíční trest má však tříletou podmínku a jeho součástí není zákaz výkonu zastupitelské funkce. Hochvald tak zůstává ve funkci.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

8 000 000


Od minulého úterý už může veřejnost vkročit do zrekonstruovaného Bezručova červeného domku v Kostelci na Hané. Oprava domu slavného básníka stála krajskou kasu osm milionů korun.

8 000 000

 

Total Comments

Výrok týdne

„VEČER BYL UNAVENÝ, USNUL TADY NA KANAPI A UŽ SE NEPROBUDIL…“

Takto okomentoval smutnou událost ve Vrahovické ulici v Prostějově, kde zemřel padesátiletý muž, jeden ze zaměstnanců autoopravny.

Total Comments